Kategorie: Cestopisný deníček

Moje první pravé nomádění v Maroku: Úspěch nebo katastrofa?

Jeden Skype telefonát, dvě bláznivé holky a rychlé rozhodnutí, ze kterého se aktuálně zrodila parta 4 lidí uprostřed marocké pouště. Otázka je, zda se nakonec naše skupinka nerozroste dál, nebo naopak zděšeně nerozpadne. Proč? Protože ty naše africké zážitky jsou na celou tragikomickou knihu. Neeee, je to pohádka. Však posuď sám.

Intimní zpověď ze života couchsurferky

“Ne, ne a ne. Já fakt nechci,” opakuji (samozřejmě anglicky) pořád dokola a nakonec můj hostitel odchází do jeho pokoje. Řeč je o couchsurfingu (dále CS) a já se k tomuto článku odhodlávala už pěknou řádku dnů. Přece jen je to zpověď do hloubi mého nitra a částečně zásah i do mého osobního života. Nicméně...

7 míst na Maltě, kde se s turisty nebudeš pošťuchovat

Malta je 8. nejhustěji zalidněnou zemí na světě. Vždyť na 316 km² plochy žije trvale pouze o něco málo víc obyvatel, než má Brno (lehce nad 400 tisíc). To do toho nezapočítávám všechny expaty (cizince, kteří pracují v zahraničí) a studenty, kteří se na souostroví sjíždějí díky “příjemnému podnebí” (ehm, jak pro koho?!) a druhému...

Azory Třetí část: Díky bloudění jsme objevili Jurský park

Těšila jsem se na Island, přechody ledovců, koupání v horkých pramenech Modré laguny a dech beroucí přírodu. Nakonec jsem se objevila uprostřed Atlantiku na Azorských ostrovech. Koupání v horkých pramenech jsem si neplánovaně užívala taky, ani gejzírům jsem neunikla a na místo ledovců jsem objevila zapomenutý “Jurský park na Azorách”.

Azory Druhá část: Kompletní průvodce po Azorách

“Azory? Ani nevím, kde to je. To bude asi nuda tam jet,” byla má reakce na nápad vydat se na Azorské ostrovy (Ilhas dos Açores). “Wow, tak to musím vidět na vlastní oči. Jedem!” přišlo vzápětí, když jsem uviděla foto z Google tohoto portugalského souostroví ležícího v Atlantiku přibližně 1500 km vzdušnou čarou od Lisabonu....

Azory část První: Jak by to cestování vypadat (ne)mělo

“Ale my bereme jen VISA kreditní kartu,” velmi nerada slyším, když mi platební terminál už podruhé oznámí “Neakceptováno”. Fajn, koukám na svou debetní Master kartu a ptám se: “Jak to tedy vyřešíme? Je jedna ráno a my chceme u vás zarezervovaným autem jet na naše ubytko.”

Čím víc cestuju, tím víc dlabu na plánování a užívám si bláznivin

“Doprčic, já neletím z Vídně, ale z Prahy,” syknu v 11 večer při pohledu na letenku s pražským odletem v 8 ráno dalšího dne. “Hm, nedoručená zpráva. Asi mám blbé číslo,” ale nechává mě to úplně klidnou, že se mi nedaří se zkontaktovat s hostitelem ve Fátimě a dál si v autobuse procházím poznámky ke...

Jak jsem si (ne)užívala měsíc dobrovolnictví v Portugalsku

Jejda, uběhlo to tak rychle. 26 dnů na koňské farmě Vinha da Manta je za mnou. Sedím v autobuse, který míří (alespoň v to doufám, s mým orientačním (ne)smyslem jeden nikdy neví) do Coimbry a dále do Fátimy. Hlavou mi víří myšlenky, co vše mi dal i vzal můj experiment “být dobrovolníkem v zahraničí”. Článek...

Jak jsem nedala na zbytečné strachy a „vyváděla“ v Izraeli

“Jedem na Slovensko,” povídám své starostlivé mamince. Nemám ve zvyku doma lhát, jen někdy v zájmu ochrany jejich duševního zdraví neříkám všechno. Ostatně, která maminka by chtěla slyšet, že její řádně vychovaná a vzdělaná dceruška stopuje, občas se projede na motorce, potápí se v mořích nebo přespí u cizinců, které do té doby neznala. My jsme na...

Netradiční výlet, který zaručeně zchladí pokožku i v parném letním dnu

“Víš, data si obvykle moc nepamatuji, ale jedno nezapomenu do konce života,” začíná své vyprávění Mirek. Snažím se v bahně a kamení najít pohodlnější místo na sezení a jsem zvědavá, co bude dál. “Doba ponoru byla naplánovaná na 1,5 hodiny. Plazím se pár metrů po břiše vodou a s úlevou sklouzávám do prvního sifonu. Proplouvám,...