VÍTEJ

NA NOMÁDSKÉ STEZCE

Tongariro Alpine Crossing: Putování k Hoře Osudu

Pán Prstenů sice není film, který by mě oslovil a musela bych u Frodova pochodování chroupat m&m’s (už je zas pojídám při psaní tohoto článku), ale Horu Osudu jsem na Novém Zélandu prostě vidět musela. Fakt existuje, akorát se jmenuje úplně jinak. A já tě teď zvu na nomádčino putování Mordorem. Akorát jsem neshodila svého “miláška“ na dno kráteru :).

Hora Osudu alias filmový Mount Doom alias Mount Ngauruhoe (2287 m.n.n.) se nachází ve vůbec prvním novozélandském Národním parku Tongariro (založen v roce 1887). Pokud bys hledal park na mapě, tak zamiř do samotného srdce (rozuměj: středu) Severního ostrova NZ.

Dominantu parku tvoří 3 aktivní a geologicky mladé sopky: Mt Ngauruhoe, Mt Ruapehu (nejvyšší hora Severního ostrova) a Mt Tongariro. Nesměj se, tato mláďata jsou asi jen 300 000 let stará. Co je to s porovnáním délky existence Vesmíru?! Aktivní? To opravdu jsou. Vždyť poslední erupce v severních kráterech Mt Tongarira proběhla v roce 2012 (mrkni se na anglický článek, kde o tom píší víc), kdy byla částečně uzavřena i túra, kterou ti chci dále popsat.

Hora Osudu z Pána prstenů

Sem putoval Frodo Pytlík, teda alespoň ve filmu

Nejhezčí jednodenní trek na Novém Zélandu

Ve všech recenzích, průvodcích a na portálech se dočteš, že Tongariro Alpine Crossing získal titul nejhezčího jednodenního treku. Je součástí čtyřdenního treku Tongariro Northern Circuit, který patří mezi 9 proslulých Great Walks New Zealand. Tento Walk se svými 43 km patří mezi středně až náročné treky. Ale pro kochání se “měsíční (kráterní) krajinou ”bohatě postačí vyrazit na jeho čtvrtinovou část.

Výhoda denního treku spočívá v tom, že nemusíš dopředu rezervovat žádnou chatu k přespání. Na druhou stranu se připrav na davy turistů všech zdatností i národností. Ročně sem zavítá na 10 000 cestovatelů. Neuvěřitelné číslo, když vezmeš v potaz, že sezóna je tady jen v naší zimě. Na stezku se má vycházet jen za hezkého počasí.

A to jsme my teda měli. Mraky bys jen stěží pohledal a pohorky ten den byly zbytečností. Naopak jsem snad poprvé (a to jsem půl roku žila na slunné Maltě) v životě použila opalovací krém s faktorem 50+ slunně. A ještě jsem se solidně opálila. Inu, ozonová díra nad Australásií je pěkná mrška.

Než blíže popíšu naše putování k hoře Osudu, mrkni se na krátké sestříhané video.

Putování k Hoře Osudu krok za krokem

12. 12. 2017 v 6:40 podupáváme na plácku před Tongariro Holiday Kempem a vyhlížíme předem zabookovaný shuttle bus (booknuto na recepci kempu den dopředu). Kvůli množství turistů nejde parkovat na výchozím bodu túry (povoleno je tady stát pouze 4 hodiny), a tak autobus je vlastně nezbytností.

Výlet začínám návštěvou záchodu ve výchozím bodě Mangatepopo Road. V průvodci Lonely Planet se dočteš, že na Zélandu bys měl využívat toalet (a že jich tu všude je), jinak svou potřebu zakopat nejlépe 15 cm pod zem a 100 metrů od vodního toku. To by se mi fakt nechtělo. 🙂

Jedna ze sopek Mount Ruapehu

Pohled na Mt Ruapehu na začátku treku

Pak už nic nebrání putování údolím, které vede Soda Springs. Na začátku trasy zahlédneš i bílé zasněžené vrcholky Mt Ruapehu. Nafoť si ji, vykoukne na tebe pak už jen jednou v jiné části treku. Od Soda Springs začneš stoupat. Ale neboj se, převýšení na celém treku je jen asi 800 metrů. Startuješ v 1150 m.n.m. a končíš v 750 m.n.m. Nejvyšší bod má 1886 m.n.m. To skoro nepocítíš. :))

Hora Osudu se zjevuje

Nejprve vystoupáš k Jižnímu kráteru. Ten jsem ani nějak nezaregistrovala, jak jsem ze všech stran fotila a natáčela Mt Ngauruhoe. Na ní sice od Červeného kráteru (onen nejvyšší bod trasy) vede odbočka, ale moc se tam už nechodí. Ale tesknit nemusíš. Výhledy u Červeného kráteru ti vše vynahradí.

Na jedné straně pohlédneš do hlubin Mordoru a na druhé zahlédneš “bránu do lůna matičky přírody”. Aspoň já s kluky jsme takto (příznačně) nazvali štěrbinu v kráteru. Posuď sám, co ti to připomíná. 🙂

Pohled na Červený kráter

Červený kráter. Co jen to přípomíná?

Přejdeš po úbočí od kráteru dál a čeká na tebe další pěkné překvápko – tři smaragdová jezírka (Emerald lakes) a v dálce jedno modré (Blue Lake). Pozor si dej, ať ti při focení nesjede noha ve štěrku, jak scházíš dolů k jezírkům. Jejich název jasně vypovídá o barvě vody. Nekecá.

Smaragdová jezírka na Tongariro Alpine Crossing

Uchvatný pohled na Emerald Lakes od Červeného krátera

Až budeš kráčet k Blue lake, nezapomeň se ohlédnout za sebe. Já to málem neudělala a to by byla chybka. Naskytne se ti uchvatný pohled na Horu Osudu s Červeným kráterem vedle sebe a Mt Ruapehu v pozadí.

Tři sopky vedle sebe - Mt Ngauruhoe, Ruapehu a Červený kráter

Zpětný pohled od Blue Lake na Horu Osudu, Mt Ruapehu a Červený kráter

Nádech, výdech a jde se dál. Před tebou je ještě obejití části Modrého jezera a nekonečné klesání od Ketetahi Shelter na Ketetahi Car park – cca 2 hodinu chůze dolů a hlavně lesem. Už trochu nuda. Na Car parku si najdi svou shuttle bus společnost, nech se odškrtnout ze seznamu (opravdu si hlídají, že se nikdo nezatoulal) a odjeď zrelaxovat do kempu.

Cesta od Blue lake už je dlouhá a pořád z kopce

Zpáteční cesta na parkoviště je dlouhá

Pár závěrečných rad k Tongariro Alpine Crossing

Celý trek měří cca 19 km a jako průměrný čas k jeho ujití se uvádí 6 až 7 hodin. Ovšem dost záleží na počasí a tvé kondici. My bychom tento čas v pohodě naplnili, kdybychom se nekochali nádhernými výhledy. Akorát seběh dolů nám zabral víc, než se uvádělo v průvodci:

  • z Mangatepopo Rd na Soda Springs – téměř po rovině, 1 hodina
  • zespodu Soda Springs k Jižnímu kráteru – 1 hodina
  • od Jižního kráteru k Červenému kráteru – stoupání, 45 minut
  • seběh z Červeného kráteru ke Smaragdovým jezírkům – 15 minut
  • od jezírek k Modrému jezeru – po rovině, 20 minut
  • od Modrého jezera ke Ketetahi Shelter – 1 hodina po rovině
  • seběh z chaty na parkoviště – dlouhé nudné 2 hodiny
Měsíční krajina s Blue Lake

Z úbočí Červeného kráteru je vidět až k Blue Lake

Na cestu si nabal vše jako na vysokohorskou túru. Nenech se zmást tím, že potkáš lidi v džínách a bez batohu. Je to jejich risk. Určitě si přibal opalovák a dostatek vody. Pitnou vodu (ani jídlo) nikde po cestě nekoupíš ani nenabereš (vulkanická oblast).

My jsme bydleli v Tongariro Holiday Parku, kde seženeš chatku nebo místo pro stanování (nebookovali jsme nic dopředu). Chatka pro 3 lidi za noc stála 85 NZD. Sociální zařízení a vybavená kuchyňka byly ve sdílených prostorách. V kempu je i privátní bazének s horkou vodou pro dva. Za půl hodiny chtěli 5 NZD/osoba. Nevyzkoušeli jsme.

Na recepci se dal zabookovat autobus, který vyšel 35 NZD na osobu. Jsou dány časy, kdy jezdí busy – tam i zpět (první zpět jsou okolo 14:30). Přeptej se na ně zavčas. Dostaneš i emergency číslo v případě problémů.

Mordor v Tongariro Alpine Crossing

Vítá tě Mordor

Nelekni se množství turistů na stezce. Choď jen na záchody. Budky jsou na 4 místech po celé trase. Odpadky si musíš odnést pryč. Vodu tady fakt nenajdeš.

Pokud se ti zamlouvá vulkanický ráj krajiny, můžu jen a jen doporučit navštívit geotermální oblast Wai-O-Tapu v Taupo (v odkazu je i sestříhané krátké video). Pára, gejzíry, sirný zápach, zelenkavá barva, vařící se voda…

Nový Zéland předčil má očekávání zatím ve všech směrech. Jsem ráda, že můj životní styl digi nomádky mi umožňuje takovéto cestování. Pokud chceš taky cestovat a pracovat sám na sebe, přečti si eBook Z necestovatelky digitální nomádkou. Hledáš-li spíše rady, jak ušetřit na cestovném, pak mrkni do eBooku Cestuj na pohodu a bez nervů.

Hanka Šormová
Žena na cestách je mé druhá já. Ráda provázím a ukazuji druhým, jak zanechat listování atlasem světa a měnit si jejich cestovatelské sny ve skutečnost. Můj celý příběh si přečtěte zde.
Komentáře
  1. Dominika napsal:

    Geniálne fotky a to fakt sa musí tá ,,potreba,, zakopávať aspoň 15 cm pod zem :O 😀 😀 😀 ? Páči sa mi aj to video a najmä ako tam majú urobené a vyznačené chodníky turistické.

    • Hanka Šormová napsal:

      Ahojky Domi, psali to v průvodci a já fakt radši chodila do těch budek (naštěstí ani moc nesmrděly :)). Chrání si přírodu, vem si, že tam v sezóně za den projde tisíc lidí. Kdyby každý hodil bobek na povrch… Jak ta sopka pak vypadá, že? :)) Ale chápu, že zakopávání 15 cm zní vtipně.
      Dík za pochvalu za video, mám i další se Zélandu.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *