VÍTEJ
NA NOMÁDSKÉ STEZCE
copywriterka Hanča Šormová
O víkendu jsem navštívila místo, které ve mně zanechalo hlubokou jizvu a bolest. Ne, nestydím se za slzy, které mi tady ukáply. Pláč není projev slabosti, jen mi to není lhostejné. Na začátek dnešního příspěvku si dovolím volně zacitovat slova básně od neznámého vězně, která se jsou datována z 8. března 1944.
Otevírám svého macBooka, rychlým pohledem přejedu dnešní pracovní plán ve Wunderlistu. Raději ověřuji osobní nástěnku v Trello, zda mi z dlouhodobého plánu neutekl nějaký zásadní požadavek klienta. Před samotnou prací na zakázkách doplním buffer předpřipravenými posty pro Facebook. Doporučované články od přátel naházím do Pocket, vypínám sociální sítě a začínám dnešní práci na základě předchystaných poznámek v Evernote. Jen tu a tam jsem přerušena nějakým...
Už od mala jsem ráda četla. Na dovolenkách jsem byla schopna se spíše utopit v moři knih, než smočit prstík na noze v rybníce. Milovala jsem příběhy, které dýchaly exotikou dálek. Prstem jsem jezdila po hranicích států ve vymyšlených i skutečných mapách. Představovala jsem si, jaké by to bylo neomezeně cestovat, ale nikdy by mě nenapadlo, že tento sen se začne naplňovat…
“Nikdy nesedej na motorku,” říkávala mi maminka. Sedla jsem… “V žádném případě nesedej k neznámým lidem do auta, žádné stopování” zněla další z dobře míněných rad. Tu jsem dodržovala až do ono osudného dne a mého z dalších nenadálých nomádských nápadů – do pondělí 27. března 2017, kdy jsem se poprvé vydala na svůj stop Evropou. Jaké bylo mé stopování?
“Peníze nejsou všechno.” Toto asi není žádným překvapením pro nikoho z nás. “Nejšťastnější lidé jsou ti, co nemají skoro nic.” S tímto tvrzením se dá možná polemizovat, ale čím více cestuješ, tím spíš se mnou budeš souhlasit. Každý, kdo něco procestoval, mi dá jistě za pravdu, že v chudších zemích se s tebou rozdělí i o poslední kůrku chleba. Tím samozřejmě nechci...
Sedím na letišti v italském Bergamu a už přes 8 hodin vyčkávám na další spoj směrem Afrika. Moje první návštěva tohoto kontinentu mi rozehřívá dušičku, ale zároveň víří řadu otázek v hlavě. Už jen zážitky z bivakování v příletové hlavě by vydaly na další blogový příspěvek. Ale když mám výjimečnou cestu, musí být i extra výjimečný příspěvek.
Stáhnout eBook
KLIKNI si pro ní na obrázek
