Práce na dálku v Itálii Aneb Jak jsem nomádila z autobusů

“Crr,” nepříjemně drnčí budík, který mě nemilosrdně budí před sedmou hodinou ranní. Není zbytí, za hodinu mi z centra Mestre, část italských Benátek, odjíždí autobus směrem na Milán a ještě dále do švýcarského Churu. Cesta autobusy bude na celý den. Ale to nevadí, mohu tak nerušeně pokročit v mé práci na cestách. Ano, práce na dálku přináší nečekané životní zkušenosti a tady je jedna z nich.

Je druhý listopadový týden roku 2016 a já už jsem něco přes 20 dnů na cestách po městech severní Itálie. Nyní mě osud nečekaně vane do maličkého Lichtenštejnska. Nikdy jsem zde nebyla. Hory, které si zatím maluji jen v duchu, miluji skoro jako tabulku poctivé hořké čokolády. Proč tedy nekývnout na nečekané pozvání? Ale nepředbíhejme událostem. Vraťme se pěkně na začátek mého putování – mého nomádského experimentu číslo jedna.

Všechny cesty vedou do Říma

Cestování a poznávání něčeho nového je mojí vášní. Ale dříve jsem se bála. Bylo pro mě těžké vstát z gauče a vydat se na stezky neznámých krajin. Přesto jsem v roce 2016 udělala první velký krok a vydala se pracovat do ciziny. Nejednalo se vůbec o životní styl digitální nomádství. Tehdy na jaře 2016 jsem ani nevěděla, že nějací digitální nomádi existují. Pro mě to byl ale významný krok k celé řadě dalších změn v mém životě.

Byla jsem ale teoreticky i prakticky nevyzbrojená, a tak mě na Maltě hned zaskočila administrativa. Tu dolekal bankovní úředník. Jindy zase překvapila místní (ne)kuchyň. Na závěr to vždy okořenila má všudypřítomná klimatizační nemoc, jak jsem si ji pracovně nazvala. Zdravotní systém na Maltě se mi tak pomalu stával bližším než ten český. Malta jako slunný ostrov znějící angličtinou je často vyhledávaným pro práci a studium. Nenech se ani ty zaskočit nevítanými překvápky a vyzbroj se na to, jak si vychutnat práci a život na Maltě bez překvapení.

Ale píše se podzim 2016 a já nejsem na malém skalisku uprostřed Středozemního moře, byť touto dobou jsem zde ještě plánovala být. Přejíždím  mezi hostitely po severní Itálii. Inu, všechny cesty přece vedou do Říma a ten, jak všichni dobře víme, leží v samém srdci Itálie.

„Kde se tady vlastně objevuji? Jaký magnet si mě sem přitáhl?“

Je čas experimentovat s nomádstvím

Z rozličných důvodů práce na Maltě nevnesla klid do mého já. Dala mi ale dvě jiná velká poznání:

1. Chci cestovat víc a víc
2. Baví mě psát, blogovat a rozesmát druhé mými zážitky z cest

Odtud už byl jen krůček k cestě za vlastním podnikáním. Skrze písmenka dláždit mé cesty světem. Nebo lépe to říci naopak, procházet světem a stavět tak základní kameny obsypané zrnky písky mého psaní.

Hledání, jak se prosadit skrze psaní, sbírání reference mě zaválo až k poznání vod digitálního nomádství. Ačkoliv neexistuje žádná učebnicová definice, kdo je vlastně ten nomád zač, zkusím vám nastínit filosofii tohoto životního směru. Digitální nomád je někdo, kdo za pomocí online nástrojů vydělává. Někdo, kdo je díky charakteru své práce nezávislý na místě, odkud pracuje. Povětšinou mu postačí laptop a občasné připojení k Internetu. Přiznejme si, že kromě zapadlých koutů deštných pralesů a opuštěných pouštních míst toto už není problém 21. století.

“Jééé, já chci být digitální nomádkou,” rozeznělo se mi v hlavě jako onen ranní budík v Mestre. A protože ráda poslední roky experimentuji se svým životem, rozhodla jsem se svoji vizi naplňovat. Můj nápad přirozeně vyústil v řadu otázek:

• KAM se vydat
• JAK cestovat a neztratit se
• ČÍM cestovat bez řidičského průkazu

Samozřejmě jsem přemýšlela i nad problémem finanční stránky. Jako čerstvě nezaměstnaná na počátku podnikatelské kariéry jsem chtěla cestovat nejlépe low-cost. Jednoduše pomocí back-packingu. Jsou-li ti zatím tato slova neznámá, pak si pod nimi představuj nízko nákladové cestování, kde tvůj majetek je obsažen v jediném batůžku.

Kostky jsou vrženy…

Odpovědi na otázky díky předchozím maltským zkušenostem přišly možná rychleji, než bych sama očekávala.

Kam? Vzhůru do Itálie. Viděla jsem třikrát Řím a jednou byla v Pise během šesti měsíců na Maltě. Miluji těstoviny a chuť parmazánu. Italština mým uším zní jako pohádka. Proč tedy nevidět i další města?

Jak? Jedině couchsurfing. Tato úžasná komunita mě pohltila právě při návštěvách Itálie během letních víkendů. Bydlení po hostitelích snoubí trochu adrenalinu s pravým jádrem cestování. Kdo jiný vám ukáže město lépe než jeho místní? O italském vaření snad ani mluvit nemusím. Jejich um a kuchyň je celosvětově vyhlášená. Opravdu mě zatím domácí jídlo nezklamalo. Ani ty krevety přes celý talíř, kde vás omylem snědená tykadélka lechtají na mandlích. Však je spláchnete povinnou sklenkou bílého, abyste hostitele neurazili.

Čím? Německá autobusová společnost Flixbus, která operuje i v Itálii, naplňuje všechny mé požadavky. I ty netušené:

• free wifi i toaleta na palubě
• příjemně nízké ceny při včasném zarezervování
• možnost stornování či přerezervace na poslední chvíli
• online nákup

Překročila jsem Rubikon. Ne jen pomyslně. Skutečně na cestě z Benátek do Terstu jsem v ranním oparu zahlédla jeho kalnou hladinu. Vydala jsem se na měsíční experiment digitálního nomádství, které někdy přezdívám jako práci z autobusů.

Evaluace na konec

Ptáš se, jakou známku bych dala na vysvědčení italskému experimentu? Podařilo se mi skloubit práci s poznáváním? Zažila jsem neopakovatelné momenty?

Otázek je celá řada a není v silách je zodpovědět v jediném příspěvku. Vždyť namačkat 28 dnů plné novosti a jinakosti života copywriterky na nomádských stezkách do příspěvku o 5000 znacích je jako, kdybych chtěla vyplet 100 zahrad o velikosti 10 arů s jediným traktorem během dne. Popovídáme si zase příště. Nad šálkem italského cappuccino či s deci bílého se ponoříme do uliček Janova, Benátek či pošmourných bulvárů v Miláně.

Doufám, že jsem tě Itálii navnadila a už si chystáš zavazadlo. Pokud nebudeš mít místní hostitele, abys nebloudil, tak přibal uceleného průvodce o Itálii:

Výletu zdar! Jestli se ti článek líbil a víš, že tví kamarádi by rádi jeli do Itálie, nezapomeň tento článek sdílet nebo lajknout.