VÍTEJ
NA NOMÁDSKÉ STEZCE
copywriterka Hanča Šormová
Těšila jsem se na Island, přechody ledovců, koupání v horkých pramenech Modré laguny a dech beroucí přírodu. Nakonec jsem se objevila uprostřed Atlantiku na Azorských ostrovech. Koupání v horkých pramenech jsem si neplánovaně užívala taky, ani gejzírům jsem neunikla a na místo ledovců jsem objevila zapomenutý “Jurský park na Azorách”.
Proč jsem místo Islandu objevovala turisty opomíjený ráj světa (aspoň v mých očích), co způsobilo řadu “problémků” včetně ocitnutí se v přírodě připomínající druhohory, značně vysvětluje článek Čím víc cestuji, tím víc dlabu na plánování.
Letenky za 4000 Kč z německého Hahnu jsme koupili už v květnu, ale bez mučení přiznám, že zbytek plánovaní jsme odložili na pět dnů před odletem. To samozřejmě vedlo k celé řadě událostí, nebo snad říci úsměvných zážitků?! Tak například:
Ale pěkně popořádku. K prvnímu bodu jsem napsala celý článek. Doplním jen závěrečnou story s depozitem. Po asi 14 dnech jsem psala společnosti Ilha Verde, kde jsou mé peníze. Oni mě odkázali na mou banku, že to není jejich starost. A banka? Prý na uvolnění depozitu mají 30 dnů, ale že jsou šikovná banka (jojo, přesně tak to napsali do emailu), tak mi depozit uvolní hned. Já jim dám šikovní, hezky si s penězi investovali. Krásně to ilustruje české přísloví: “Líná huba, holé neštěstí.” Takže tobě, milý cestovateli, doporučuji:
Ubytování jsme si zařídili přes airbnb (btw. tady máš slevu 28 euro při první registraci ubytka nad 54 eur) v Capelas (cca 15 km na sever od Ponta Delgada). Majitelka byla pryč, tak nás pro klíč poslala k mamince, co anglicky neuměla ani “Hello”, ale bydlela v Capelas. Tím to celé začalo.
V jednu v noci po bitce o auto vyrážíme z Ponta Delgada směr Capelas. Maminku najdeme, klíč bereme a začneme hledat naše ubytko.
“Doprčic, ta adresa není na mapě.”
“Není možné,” odvětím.
Ale bylo. Co lépe, ten super mobil s daty měl asi jen 2 % baterky. Jak příznačné na mých cestách! Nakonec jsme po hodině své ubytko našli. Co naplat, že mezi jednou a druhou noční jsme cestu Ponta Delgada Capelas absovovali ještě dvakrát. A to za zvuků GPS navigace: “Jeďte na západ.” Mám se snad řídit podle měsíčku uprostřed noci???
Mé doporučení:
Co se týče výletů, bylo to ještě veselejší. Prásknu na sebe hned tři krátké příběhy.
“Ach jo, vždyť prší,” koukám smutně z okna s pocitem, že náš výlet padá.
“A ty myslíš, že velrybám vadí déšť?”
“Nooo. Asi ne,” usměji se a vyrážíme na velrybářskou výpravu. Rozuměj, zaplatili jsme si 35 éček u společnosti, která slibovala 100 % spokojenosti. Jak jsem později zjistila, 100% spokojenost se nerovná 100% jistota, že uvidíš velrybu.
“Je nám líto, ale obě včerejší i dnešní ranní výprava je zahlédly. Jen teď je moře divočejší. Musíme to otočit. Ale přijeďte na jaře, to tady táhnou celá hejna. Teď tu máme jen jeden druh,” vysvětluje kormidelník. Fajn, ale teď je léto. Do jara kapku daleko. Jsem 100% spokojená? To stále nevím, ale byla jsem na 100 % vlhká, jak mě na přídi zlilo moře.
vykřikla jsem v autě, když jsme projížděli městem Furnas. “Tak mi řekni, proč by pálení trávy smrdělo sirovodíkem?!” ozve se Ivan. Inu, dočkala jsem se své první návštěvy gejzíru, ani jsem nemusela na Island. Tak to dopadá, když si dopředu neprostuduji, co je na ostrově k vidění. O tom, že je vulkanického původu (stále aktivního), jsem samozřejmě věděla. Ale nenapadlo mě, že okolní dým není ze zahrádkářské kolonie…
Nakonec jsem si gejzíry a horké prameny dosytosti užívala. Někde na nich byly vybudovány termály. Horká voda v přírodě se stínem pod palmou za pouhé 2 eura. Bomba! Jinde si zase koupíš kukuřici upečenou v gejzíru. Škoda, že ji jím jen sterilovanou…
“Proboha, otoč to. Tady neprojedeme, cesta už dávno zmizela,” marně jsem křičela. Projeli jsme. I s půjčeným Fordem Fiestou. Najednou stojíme na zapomenutém plácku u rozpadlé budovy. Kolem dokola mohutné úbočí. Jsme na dně vulkánu a krajina nápadně připomíná druhohory. Objevili jsme Jurský park na Azorách. Samozřejmě neplánovaně. Na TripAdvisor jsme se podívali až 24 hodin před odletem ze souostroví, co na Sao Miguel je vlastně k vidění. 🙂
Mimochodem, toto místo ani vodopád, ke kterému jsme se marně snažili dostat, tam není zaznačen. Až sem pojedeš, hledej od Ribeira Grande cedule s nápisem Estacado Lombardos. A ještě jedno doporučení, neber si šatičky a bílé střevíčky. Na mou obranu, fakt jsem netušila, kde zase skončíme. Měl být odpočinkový den.
Mé doporučení:
Toto byla poslední část vyprávění z Azor. Pokud tě láká dovolená v tomto turisty opomíjeném ráji, tak jsem pro tebe připravila kompletního průvodce po Azorském souostroví (letenky, bydlení, ceny, výlety). Navíc jsem založila youtube kanál Cestuj na pohodu a bez nervů pro všechny, co nemusí jet s cestovkou, ale ani low-cost dovolenka není nutností. Prostě jet do zahraničí a volno si užít. Postupně přibudou další videa s radami (pojištění, doklady, cizí jazyky, tipy na výlety, aj.). Nezapomeň dát Odebírat.
Pravda, jsou velmi, velmi nespolehliví.
koho teď přesně myslíš? muže? :)))