VÍTEJ

NA NOMÁDSKÉ STEZCE

copywriterka Hanča Šormová

Rozhovor s Jančou Dyškantovou o digitálním nomádství a taky o tom, jak se dostat do Kanady

Jak už název mého blogu napovídá, témata se hodně točí okolo digitálního nomádství, tj. okolo práce, která není omezená lokalitou. Dočteš se tu o různých možnostech, jak pracovat na dálku (ale i na rodičáku) a jak si vydělávat na cestách. Taky zpovídám české digitální nomádky, aby ti prozradily jejich příběhy. V tomto rozhovoru ti Janča prozradí nejenom její cestu k nomádství, ale rovněž ti povypráví o tom, jak se dostat do Kanady a strávit tam jeden nádherný rok života.

Seznam se s Jančou Dyškantovou

Janča je fotografka a kreativní duše na volné noze. V současné době svou práci rozděluje mezi fotografování portrétů a práci na vlastních online projektech. Ty se snaží neustále rozvíjet a občas i přesouvat do offline prostoru, protože pořád vnímá, že je to všechno o lidech. 

Za její cestu k životnímu stylu a volnosti digitálních nomádů přispěl spoustou inspirace její přítel Martin Rosulek. Svůj podíl měly také příležitosti, které ji do života přišly. Díky různým pracovním programům procestovala kus USA a Kanady a následně pak navštívila část Latinské Ameriky, ale také Asie, Evropy a Maroko. 

Poznámka z Nomádské stezky: Byl to právě Martin Rosulek, který mě přivedl na myšlenku, že budu podnikat a při tom cestovat. Díky němu jsem se začala věnovat copywritingu a dodnes o Martinovi mluvím jako o svém virtuálním mentorovi. Mimochodem, Martin je autor knížky Digitální nomád, kterou jsem četla a sepsala o ní recenzi. Na konci recenzního článku najdeš 10% slevu na její koupi.

Jak do Kanady? Jak pracovat na dálku?

Ahoj Jani, spolu s partnerem Martinem cestujete už nějaký ten pátek. Projeli jste část Jižní Ameriky, navštívili Mexiko, ale i zavítali do typicky nomádské oblasti v jihovýchodní Asii. Která země ti učarovala asi nejvíce a ráda by ses tam vrátila? 

Ahoj Hani, myslím, že nejsem sama, kdo by řekl, že každá země má zkrátka něco, proč se tam vrátit. V Kanadě jsme žili rok a byla to první zkušenost s takovým tím opravdovým životem v zahraničí, tam bych se jednou vrátila určitě ráda. Byl to skvělý rok a rozhodně si další čas tu dovedu představit i znovu s návratem a doobjevením dalších krásných míst. 

Pak mě to vždycky hodně táhlo do Latinské Ameriky, a tak je to pro mě také srdcovka. Guatemala, Mexiko, Kolumbie, Ekvádor, Peru mi učarovaly asi nejvíce a jsem si jistá, že se tam určitě ještě dřív nebo později vrátíme. 

Mě na Latinské Americe moc baví španělština a asi snadnější způsob cestování – i když se některé výrazy zemi od země budou lišit, pořád se člověk domluví a místní jsou mnohem otevřenější, když vidí, že se snažíte. To je podle mě třeba v Asii mnohem těžší se učit v každé zemi nový jazyk, abyste pronikli trochu víc mezi místní lidi. Navíc z Asie jsem byla pouze na Bali a v Thajsku a tak by byla blbost házet všechny asijské země do jednoho pytle. 😉 

Kdy vůbec odstartovalo vaše velké poznávání světa? Bylo to nějakou zlomovou událostí?

Zlomových bodů bylo asi více. Prvním byla podle mě vůbec myšlenka vyrazit někam mimo ČR. Na VŠ jsem tehdy vyjela na Erasmus – do Drážďan, což je pro někoho z Děčína asi jako kdybych šla do školy do Prahy. Takže jsem to vyloženě rozjela ve velkém. 😀

Ale byla to skvělá zkušenost se studentským životem na vlastních nohách v cizí zemi, kde prostě musíš a chceš mluvit. Myslím, že tohle byla moje cestovatelská zlomová událost, jak začneš brázdit svět. Sešlo se to tak, že Martin byl tou dobou na rok v Austrálii. 

Je vlastně asi docela vtipný, že jsem nikdy nebyla moc holka, co by si odmala přála poznávat svět. Kdyby někdo řekl u nás doma, když jsem byla ještě na střední, že jednou projedu kus světa, asi by se všichni docela pobavili. 

Já jsem pak během školy ještě vyrazila dvakrát do USA na Work and travel na léto a pak jsme společně s Martinem (po dokončení školy) naplánovali první společnou cestu – Working Holiday v Kanadě v roce 2014. Na WH i Work and Travel jsem samozřejmě vždycky pracovala na místě. Přemýšlela jsem tak, že ušetřím na cestování dopředu, budu cestovat a pak zase pracovat. 

V Kanadě jsem tedy také pracovala jen na místě pro kanadského zaměstnavatele. Martin už měl rozjeté své podnikání na dálku a myslím, že začínal i portál Digitální nomádství a tou inspirací pro mě byl určitě on, naše společné cestování a svoboda, kterou možnost práce na dálku dává. Myslím, že kdybych neměla v životě Martina, asi by ke mě ta myšlenka tak brzy nepřišla.

V Kanadě jsme pak spustili projekt Jak do Kanady, kde jsme chtěli pomoci i ostatním Čechům s Working Holiday do Kanady. To byl asi další zlomový bod, kdy jsem vlastně začala pracovat na dálku a poznávat ten online svět trochu z jiné stránky. 

Z Kanady jsme se pak vydali poprvé do Mexika, odkud jsme za 6 měsíců dojeli až do Ekvádoru. Fotila jsem s vidinou, že budu dávat fotky na fotobanky, což až na pár výjimek nebylo moc úspěšné, tvořila s Martinem web JakDoKanady.cz, ale vlastně žila i cestovala z našetřených peněz z Kanady. 

Dalším zlomovým bodem bych měla určitě považovat možnost pracovat jako zaměstnanec v týmu online marketingu, kdy jsem po čase mohla díky skvělému týmu kolem sebe pracovat na dálku. 🙂 Ta myšlenka práce na dálku se u mě spíše vyvinula časem a možnostmi, které mi přišly do života. 

jak do Kanady

Na Zakynthosu bylo tak málo místa, že nezbylo než pracovat z postele. Zdroj foto: Jana Dyškantová

Abys tedy mohla takto často cestovat, popisuješ, že ses stala podnikatelkou na volné noze a nomádíš. Ale co vím, vždycky tomu tak nebylo. Úplně na začátku jsi byla zaměstnaná a využívala možností home officů a práce na dálku pro firmu. Přiblížíš mým čtenářům, jaká byla tvá cesta k digitálnímu nomádství?

Když jsme se vrátili z Kanady a cesty po Střední a Jižní Americe, rozhodně jsem nebyla nezávislá digitální nomádka a musela jsem si v Čechách hledat práci. Našla jsem v jedné outdoorové firmě (HUDYsport), kde hledali pomoc do týmu online marketingu. 

Každopádně jsem nenastupovala jako někdo, kdo bude pracovat na dálku, vyplynulo to tak až časem a na základě poznání a důvěry. Během doby, co jsem byla zaměstnaná jsem několik měsíců normálně chodila do kanceláře. Mezi mé činnosti spadala víceméně tvorba newsletterů a pomoc s emailingovými kampaněmi, zpracování a psaní článků na blog, spravování fotodatabáze, obsahové úpravy na webu a pomoc se sociálními sítěmi. 

A protože na mě bylo po několika měsících v kanceláři znát, že mi něco chybí, domluvili jsme se a zkusili krátkodobě fungovat na dálku. Jeli jsme s Martinem na měsíc do Maroka, kde jsem 2 týdny pracovala na dálku a 2 týdny měla dovolenou. Mně to prospělo, s ničím nebyl problém a všechno nám fungovalo, což byl skvělý předpoklad i pro nějaké další výjezdy, třeba i s větším časovým posunem. Přijde mi jako skvělý vyzkoušet si nejprve nějakou krátkou dobu a říct si, jak to celý tým vnímá a jak to funguje. Důležitá je komunikace, důvěra a samozřejmě zodpovědnost plnit si své úkoly dobře a včas. 

Po roce v roli zaměstnance jsem pak přešla na živnost, kdy jsme také zkrátili mou časovou působnost a úkoly, protože jsem se chtěla více věnovat také focení a vlastním projektům. Myslím, že po nějakém dalším roce a kousek pak přišel čas na to posunout se dál. A tak jsem pomohla najít náhradu za sebe a šla dál vlastní cestou. To bylo pro mě velké rozhodnutí se strachem z nejistoty a myslím, že krok do opravdového života freelancera. 

Takže aktuálně se živíš jako fotografka na volné noze? 

Částečně ano. Ale jsem ráda, že mám činnost poměrně roztříštěnou a nezevšední mi to. Když jsem v Čechách, tak se živím jako portrétní a lifestylová fotografka pro rodiny, páry i jednotlivce, přes léto jsem teď fotila i pár svateb. 

K tomu pracuji v online světě, nyní už jen na vlastních projektech spojených právě s prací v zahraničí. V roce 2018 jsem spustila nový projekt Pracuj ve světě, kde chci více rozšiřovat povědomí o možnostech práce a zahraničních pobytů, které Češi mají. Některé varianty jsou známé jako WH na Novém Zélandu nebo v Kanadě, ale o jiných se člověk nedozví moc snadno, když neví, kde hledat. Ráda bych tyto možnosti seskupila na jedno místo a dostala je více do povědomí. 

Poznámka z Nomádské stezky: Na portále Pracuj ve světě pro změnu zpovídala Janča mě. Povídali jsme si o mém životě a práci na Maltě.

V roce 2014 jste s Martinem získali víza pro práci v Kanadě. Proč zrovna Kanada? Velice populárními vízy (a vlastně i krajinou) je Nový Zéland. Proč ne tam?

Ano, v roce 2014 jsme vyráželi na Working Holiday do Kanady. A jak jsi sama naťukla, samozřejmě jsme se rozhodovali mezi Kanadou a Novým Zélandem. Moc se nám líbily obě země, ale nakonec jsme se z finančních důvodů rozhodli právě pro Kanadu. Pro Kanadu je nižší finanční krytí pro vstup do země. 

Asi k tomu přispělo také to, že jsme měli pocit, že všichni jezdí na Zéland. A pak jsme také přemýšleli, kam bychom se chtěli podívat dál a možná už tou dobou jsme měli v hlavě právě Latinskou Ameriku, kam je to samozřejmě blíž z Kanady. Každopádně Nový Zéland nám ještě pořád zůstal na listu, kam se určitě chceme jednou podívat, tak uvidíme, kdy přijde ten správný čas. 

Autentický festival o Kanadě

jak do Kanady

Festival Jak do Kanady se koná 9. listopadu 2019 v Praze v kině Dlabačov. Cestovatelé a uchazeči o Working Holiday víza zde mají možnost setkat se s těmi, kteří mají osobní zkušenosti s prací, cestováním i životem v Kanadě.

Během přednášek a panelových diskuzích se dozvíte autentické příběhy i praktické a užitečné informace, které vám usnadní cestu do Kanady. 

Bylo těžké najít si práci? Hledali jste už doma z ČR, nebo až po příletu na místo?

Počítali jsme s tím, že si práci najdeme spíše až na místě. Doma jsme trochu koukali na různé portály. Nakonec byl náš příběh dost o štěstí a práci jsme našli rozhodně rychleji a jinak než jsme čekali – díky couchsurfingu. 

Protože jsme si lidsky sedli s naším ubytovatelem Adrianem, u kterého jsme měli domluvených prvních pár nocí, nabídl nám, že mu můžeme pomáhat okolo domu, než si najdeme něco lepšího. Když jsme nepracovali, obcházeli jsme město a pokukovali, kde jsou jaké pracovní možnosti v obchodech a na internetových portálech s prací, abychom si nachystali CVčka na míru. 

Nakonec to celé dopadlo úplně jinak, protože Adrian měl vlastní podnikání, a tak jsme mu po natření plotu začali pomáhat tam. Prošli jsme si snad všechny činnosti, které tahle firmička obnášela. Nejdřív jsme stříhali podle šablon takové chlupaté látky, ze kterých se šily čepice. Já se následně zapojila i do procesu samotného šití, Martin pomáhal připravovat e-shop. 

jak do Kanady

I takto vypadala práce Janči a Martina v Kanadě. Foto zdroj: Jana Dyškantová

V létě jsme jezdili po hudebních festivalech, kde jsme prodávali právě tyto čepice a různé hippie a jogínské oblečení a další alternativní hudební nástroje. Práci jsme v průběhu festivalové sezóny měli dost variabilní (připravit zboží na festival, ocenovkovat, zabalit, rozbalit, pověsit, prodávat a komunikovat s lidmi, sklidit atd.). 

Kanadské dobrodružství jsme pak zakončili tím, že jsme po letní festivalové sezoně pomáhali otevírat obchod v nákupním centru v Prince George, který jsme pro Adriana následně několik měsíců vedli. Takže jsme měli poměrně zodpovědnou funkci a zažili si takový ten kariérní postup v rámci jedné firmy. 

Já osobně jsem ještě v Kanadě nebyla a plánuji ji navštívit jen turisticky. Kam bys mi doporučila se určitě podívat?

Záleží, co by tě lákalo. Ona Kanada je hrozně veliká a také rozmanitá a my jsme viděli opravdu maličko. Ale osobně jsem přesvědčená o tom, že pokud má člověk rád přírodu, rozhodně za to stojí kanadské národní parky. 

Než jsme vyrazili do Kanady, dívala jsem se samozřejmě na obrázky nejrůznějších míst, co v Kanadě navštívit. Ale přišlo mi hrozně neuvěřitelný, když jsme vyrazili do Banffu, Jasperu a Yoho, že ta místa jsou takhle nádherná opravdu reálně, nebylo to jen na obrázku. Odrazy hor v jezerech nebo neuvěřitelně modrá barva některých jezer, ledovcové vodopády, nekončící příroda všude kolem a k tomu ještě strašně milí a přátelští lidé, které jsme během našeho pobytu v Kanadě potkávali. 

Určitě bych doporučila i Vancouver Island a Yukon, tam jsme sice nebyli, ale moc ráda bych se ještě podívala. Z měst pak hodně nabízí Vancouver, který je podle mě typickým lifestylovým městem, kam chce plno Čechů právě díky životnímu stylu za prací. 

jak do Kanady

Kanada má řadu nádherných míst, na fotce je vyobrazeno Lake Bow. Zdroj foto: Jana Dyškantová

Po návratu z Kanady jste s Martinem rozjeli web Jak do Kanady. Odkud přišel tento nápad? Pořád se vás někdo na něco vyptával jako já teď? 

Portál Jak do Kanady začal vznikat už v době, když jsme ještě byli v Kanadě. Myšlenka byla jednoduchá, předávat dál to, co jsme si prožili na vlastní kůži, poskytnout užitečné informace dalším Čechům, aby byla jejich cesta na WH do Kanady třeba o něco snazší. Tou dobou nebyly nijak přehledně zpracované informace ohledně vízového procesu ani na oficiálních kanadských stránkách, natož v češtině. 

Poměrně rychle po spuštění nám ale začaly chodit dotazy, na které jsme se vždycky snažili co nejlépe odpovědět nebo dohledat oficiální informace. A s tím také vznikalo více a více obsahu na webu. Ten se nám pak začal rozrůstat od tématu Working Holiday víz k cestování a dnes již je na portálu řada informací také ke studiu, máme tam inspirativní rozhovory i tipy na výlety, treky nebo přípravy na odjezd do Kanady. 

Za ty roky se z webu stal výdělečný projekt, který se dále rozvíjí. Dokonce letos (rok 2019) pořádáte vůbec první festival čistě o Kanadě. Co všechno se tam návštěvník dozví?

Ano, jsme moc rádi, že nám projekt v současné době i vydělává a můžeme si tak dovolit ho dále rozvíjet a posouvat i za pomoci dalších členů týmu, kteří nám pomáhají s obsahem. A je skvělý vidět, že tu práci, kterou jsme tomu za ty roky dali i jen tak pro radost, lidi, kterým informace pomohou, ocení. 

A protože jsme chtěli vytvořit zase něco nového, tak jsme přichystali celodenní festival Jak do Kanady, který se koná 9. listopadu v Praze, kam všechny, koho Kanada zajímá, srdečně zveme. Máme radost, že se nám podařilo do přednášek a panelových diskuzích domluvit ty, kteří mají s Kanadou opravdu osobní a prožité zkušenosti. Žádná teorie, ale reálné osobní zkušenosti. 

jak do Kanady

Účastníci se zde dozví spoustu tipů a rad týkajících se Working Holiday víz a práce v Kanadě, což je velmi žádané téma. Ale také praktické tipy pro život v Kanadě, jak hledat bydlení, jak je to s řidičským průkazem v Kanadě nebo s vycestováním do Kanady v páru. 

Samozřejmě ale ke Kanadě patří také poznávání míst a tak se uchazeči mohou těšit i na nejkrásnější treky v Kanadě, tipy pro objevování kanadské divočiny, skrytá místa západní Kanady nebo jak si z Kanady odvézt ty nejlepší cestovatelské fotky. A když jsme u fotek, tak celý listopad bude v rámci festivalu také v předsálí kina Dlabačov fotografická výstava různých autorů Kanada očima českých cestovatelů. 

Dívala jsem se na program a zaujalo mě, kolik párů přijede přednášet o jejich působení a životě v Kanadě. Dokonce tam bude i zmínka o porodu v této zemi. Potkávali jste další Čechy během vaší návštěvy Kanady, nebo jste se českým komunitám vyhýbali?

Českým komunitám jsme se rozhodně nevyhýbali, ale nejspíše jsme si ani nešli tolik za tím chodit na nejrůznější srazy. Vždycky, když jsme se ale s Čechy potkali, byla to parádní setkání a dodnes moc rádi vzpomínáme na náš Run or Die běh, kam jsme se v Calgary vydali s českou komunitou, což byla hodně velká sranda. 

Ale je pravda, že jsme v Kanadě trávili hodně času s lidmi, se kterými jsme i pracovali, takže jsme pak asi neměli moc potřebu se takhle ještě sbližovat s českou komunitou v Kanadě. A když je člověk v cizině v páru, je to asi trochu jiné, než kdybych tam byla sama. Dovedu si představit, že v tom případě by mi chyběl domov o něco více a s Čechy bych se setkávala třeba častěji. 

jak do Kanady

Nomádi Janča a Martin v Kanadě. Zdroj foto: Jana Dyškantová

Oba s Martinem jste stále mladí (pod 35 let), takže pořád splňujete podmínku pro získání WH víz i v jiných destinacích, například nově v Japonsku. Máte v plánu zkusit žít rok ještě v jiné zemi? Nebo budete raději nomádit? 

Cestovatelské plány a nadšení pořád máme, o tom žádná. Ale už jsme si oba něco po pracovní stránce vybudovali a je pravda, že se člověku nechce to opouštět proto, abychom mohli sbírat kiwi na Zélandu. I když já bych ráda občas vyměnila vysedávání u počítače s manuální prací mezi lidmi nebo zvířaty. 

Nicméně ta dlouhodobější víza nás pořád lákají, u mě je to asi více ten Zéland. Ale dovedu si představit, že mě nadchne i Japonsko, protože i tam jsou nádherná místa a zase je zde kultura úplně odlišná od té naší, což se mi líbí. 

Ideální by bylo, kdyby se nám podařilo skloubit to, co děláme po pracovní stránce s životem v dané zemi. Ale nebudeme si nic nalhávat, nebude to sranda, protože utrácet české koruny za život na Zélandu nebo v Japonsku, to bude asi jak nic. Takže momentálně dostává zatím přednost nomádění s krátkodobějšími výjezdy a uvidíme, třeba na začátku roku, jestli se nachystáme na žádosti o WH na Zéland. 

Děkuji Jani za rozhovor a přeji, ať se festival Jak do Kanady vydaří podle vašich představ.

Rozhovory s dalšími nomádkami

Janča nebyla první digitální nomádka, kterou jsem na blogu zpovídala. Pokud tě toto téma zajímá, můžu ti doporučit následující inspirativní rozhovory:

Snadný tip, co udělej ještě dnes

Láká tě Kanada, ať už cestovatelsky, nebo pracovně? Tak se přihlaš na Festival Jak do Kanady. Zajímá tě nomádství, pak si přečti instruktážní článek Jak se stát digitálním nomádem.

Líbil se ti článek? Inspiroval tě? Pak si ho nenechávej pro sebe, třeba by mohl zajímat i tvé kamarády. Sdílej ho se světem. Za jeho šíření ti patří můj dík i úsměv!

Hanka Šormová
Mezi mé 2 vášně patří psaní a cestování. Dneska ukazují svým klientům, jak pomocí toho prvního dosáhnout toho druhého. Ale především inspiruji lidi k tomu, aby nečekali na nějaké AŽ a své sny si plnili okamžitě. A nemusí se zdaleka jednat jen o cestovatelské sny.

Jsem autorkou eBooku 5 + 1 kroků, které tě zvednou z gauče do světa. Díky němu se začnou plnit tvé sny a sám se rozpohybuješ. Pro vášnivé cestovatele jsem sepsala na 80 vychytávek a tipů v eBooku Cestuj na pohodu a bez nervů, aby si šetřili čas i korunky na další cesty. A pro všechny nadšence do práce na cestách, kde už nemusí čekat na souhlas šéfa o dovolenou, mám krok za krokem návod v eBooku Z necestovatelky digitální nomádkou.

Můj příběh si můžeš přečíst tady.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů