Mám všechny předpoklady k tomu, abych necestovala. A co se stalo…

Život má s námi nějaké úmysly, ale je pouze na nás, jak s tím vším naložíme. Nelekej se, nechci psát žádný namotivovaný článek. Není to ani má parketa. Chci ti jen dodat kapku odvahy, že můžeš “téměř” vše, co si zamaneš, ať je ti předvídáno cokoliv. Mně například život vložil do vínku pár nemocí a okolí prohlásilo, že vystuduju jen pomocnou základku. A jak jsem s tím naložila?

Vezmu to ale celé pěkně popořádku. Poslouchala jsem podcast s Veronikou Hurdovou alias Krkavčí matkou a úplně jsem se v něm poznávala. OK, nemám zatím děti, ale jinak těch překážek, proč bych “jakože” neměla cestovat, je celá řada.  Na mém příkladu poukážu, jak jsem (ne)naložila s tím, co mi chtěl život předurčit.

Mám orientační nesmysl

A to fakt strašný s dvojitým vykřičníkem!! Kromě toho, že se ztratím v brněnské Olympii po vylezení z obchodu, tak při toulání se Itálii v listopadu 2016 jsem omylem skončila v Lichtenštejnsku. Následně jsem z Lichtenštejnska měla jet domů do Prahy a tu noc jsem neplánovaně spala v Bernu. Stane se no!

Ovšem za vrchol svého cestovatelského zmaru považuji mé bloudění na Maltě, která je rozlohou s bídou jak Středočeský kraj. Přesto jsem se zvládla ztratit u Victoria Lines (jdeš podél zbytku zdiva) a skončit na kopečku, kde ze tří stran byl sráz do lomu. Dolů jsem pak jela po zadku v minisukni Pokud umíš anglicky a chceš se tomuto fiasku zasmát, mrkni se na můj stařičký blog o Maltě.

ALE já se nevzdala a nezůstala sedět doma na prdeli…

Našla jsem své způsoby, jak nad neorientací vyzrát:

• Tu a tam jezdím přes portál couchsurfing. Místní mě navedou nejlépe. Často i vyzvednout a provedou po městě.
• Stahuju si offline mapy v appce Sygic, i když takto už jsem se taky ztratila naposled na Tenerife. Dalších 10 appek, které na cestách používám najdeš v dřívějším článku.
• Zbytek máš v následujícím videu:

Jsem holka

Musela jsem to napsat. Často se setkávám s narážkami, že bych neměla být tak rozlítaná, raději stát u sporáku a že ve světě mi hrozí víc nebezpečí než mužům. Nejsem feministka a na rovinu říkám, že u toho sporáku ráda stojím, kdyby o to chlap stál… Co se týče nebezpečí, uznávám, že jako holky to máme těžší a nerada bych to bagatelizovala. Na druhou stranu, auto mě může přejet i v Brně a znásilněná bych mohla být při běhání taky raz dva.

ALE já se nevzdala a nezůstala sedět doma na prdeli…

Naladila jsem si v hlavě mód, že se mi nic nestane. Ne, nejsem sluníčkářka ani kouzelnice, jen věřím v zákon přitažlivosti. Jen tak pro jistotu jsem přidala i pár bezpečnostních opatření, která zmiňuju ve videu:

Nemám s kým cestovat

Když jsem poprvé chtěla vyrazit do světa, byla jsem single a většina mých nej kamarádek byla těhotných nebo už s dětmi. Řada lidí by v tu chvíli řekla: “Nemůžu cestovat, nemám s kým.” Zajímavé, že toto mi ani na chvíli na mysl nepřišlo. Cestovat sólo totiž přináší tolik superlativ a navíc na cestách nikdy nejsi sám.

ALE já se nevzdala a nezůstala sedět doma na prdeli…

Jela jsem sama přes couchsurfing, nebo jsem si našla parťáka na FB Cestovatelské seznamce. Ať si na ní lidé nadávají jakkoliv, já jsem díky ní:

• Poznala 11 lidí, se kterými jsem procestovala v roce 2017 Maroko, Švýcarsko, Portugalsko, Španělsko, projela Kubu a Nový Zéland.
• Vyzkoušela si stopovat po Evropě.
• Měsíc dobrovolničit na koňské farmě v Portugalsku.
• Zlézt ferratu v Dolomitech.

Neumím jazyky

Respektive vládnu češtinou a skoro vždy rozumím bratrům Slovákům, pokud to s tou ťavou a drevokocúrem nepřeženou… Ale na to, že jsem půl roku žila na Maltě, je třeba má angličtina bídná. Trošku to přičítám mé 50% nahluchlosti, kvůli které jsem podle doktorů měla vystudovat jen pomocnou základku.

Aby sis to představil, při normální hlasitosti konverzace (v češtině) slyším 5 slov z 10. Zbytek si můj mozek domýšlí. Při šepotu to už je jen 2 slova z 10. Naštěstí umím (podvědomě) odezírat. Jenže v AJ (ani dalším cizím jazyce) odezírat ze rtů nedokážu a slova, co neslyším, mi zní asi jako “bearxffrj, thsss, arenthrt”. Tím si nechci stěžovat. Naopak, o to víc jsem v životě mákla a místo pomocných škol mám dvě vysoké bez papíru z poradny.

ALE já se nevzdala a nezůstala sedět doma na prdeli…

Cestuju jen s mou pseudo angličtinou, směšnou španělštinou a téměř nijakou italštinou. Přesto si zvládnu objednat jídlo z menu (pravda, v Číně jsem ještě nebyla), smlouvat o cenách (k tomu stačí papír a tužka) a mnoho dalšího. Stačí se nebát. Pár rad ti dávám ve videu, jak vyzrát na jazyky:

Pokud nejsi zrovna v anglicky mluvících zemích, tak tamní lidé na tom často s jazykami nejsou o mnoho lépe. To mi připomíná zážitek z Itálie. Potřebovala jsem se v Římě dostat na nádraží Ostensie. Zastavím Itala a povídám: “Where is the train station…?” Než jsem to dořekla, normálně se otočil a bez jediné slova utekl. Rychle jsem pochopila, že musím říci jen “Ostensie?”. Pak Italové začali cosi italsky vysvětlovat a z mávání rukou jsem pochopila, kam mám zabočit a jít.

Hrozí mi trombózy a já nevím co ještě

Ehm, nejsem zrovna nejzdravější jedinec, ale kdo z nás něco nemá, že? Po 6 letech braní antikoncepce se odhalilo, že jsem ji v životě neměla dát do pusy, protože mám zvýšené riziko trombóz. Ostatně nateklé nohy při sezení v práci byly fakt peklo. Jeden z dalších důvodů, proč radši pracovat z domu a mít nohy na stole. 😀 Trombózy a lety se spolu taky zrovna nekamarádí…

Vysazení antika ale vyvolalo další “super nemoci”. Nebudu to rozvádět, ale rozhašené hormony stály za kolapsem a mou nadvakrát rozbitou čelistí v lednu 2018. Představa, že bych sebou řízla na Novém Zélandu, není zrovna z nejmilejších…

ALE já se nevzdala a nezůstala sedět doma na prdeli…

Kdo nechce, hledá výmluvy a kdo chce, hledá způsoby. Na všechno existuje řešení – kompresní punčochy do letadla, různé čaje na podporu ženských hormonů, dobré cestovní pojištění :D. Čemu se zásadně vyhýbám, je chemie. Tedy pokud mi ji nepíchnou přímo v nemocnici.

Asi bych mohla pokračovat ještě pěknou chvíli s hláškami jako ”Nemám finanční sponzory, chápající rodiče, mladý věk pro cestování” a já nevím co. Ale o tom tento článek není. Nebyl ani zamýšlený jako stížnost jedné holky do online éteru. Ráda bych ti jen poukázala na to, že omezující limity často leží jen v naší mysli. Jak s tím naložíš, už je pouze na tobě.

Žij teď a tady. Nikdo jiný to za tebe neudělá.

Já se na to taky mohla vyprdnout, být doma, necestovat a… Ale jak asi víš, cestuju světem, vytvářím nové projekty a pořád píšu. Celý svůj příběh jsem obtiskla do mini knížky Jak se z nezaměstnané matematičky stala cestovatelka s propiskou v ruce. Třeba tě její přečtení nakopne něco změnit.

Máš pocit, že ve tvém životě je řada ALE? Poděl se o své pocity a příběh v komentářích. Často právě svěření se pomáhá odhodit zábrany a změnit si něco v životě.