VÍTEJ
NA NOMÁDSKÉ STEZCE
copywriterka Hanča Šormová
Stavět přírodní domky v thajském jóga centru. Vyučovat děti tradicím a kulturním hodnotám na Jávě. Být součástí zakládání startupů v Íránu. To je pouhý zlomek činností, se kterými se mi svěřilo 6+6 cestovatelů. Staň se jako oni dobrovolníkem v zahraničí, pomoz potřebným a procestuj země, kam by ses jinak nepodíval.
Varování na začátek, článek je opravdu dlouhý. Pro toho, kdo jej právě nezavřel, mám 3 dobré zprávy:
Ptáš se, proč 6+6 a ne rovnou 12? Počítat umím (mám na to i vysokoškolský titul :), ale rozhodla jsem se článek o dobrovolnictví rozdělit na dva. Jinak by byl mega dlouhý. V pokračování se těš na druhých 6 příběhů a bonusové rady.
Neexistuje jediná vše říkající definice toho, co vše dobrovolnictví zahrnuje. Má vlastní pseudo definice by zněla: “Dobrovolničení je pomoc druhým, kdy za ni neočekáváš žádnou finanční odměnu.”
Dobrovolníkem můžeš být i v ČR a docházet do hospiců, neziskovek nebo stacionářů, ale v článku se zaměřím pouze na dobrovolnickou činnost v zahraničí. Co si budeme nalhávat, jedním (a troufnu si tvrdit nejčastějším) z důvodů proč dobrovolničit v cizině je právě vidina dlouhodobého cestování. A často i levnějšího, neboť leccos tak MŮŽEŠ mít na své cestě zaplaceno.
Záměrně zdůrazňuji slovo “můžeš”, protože taky nemusíš mít zaplaceno nic a ještě tě pomoc stojí náklady. Rozlišují se 2 základní formy dobrovolničení v zahraničí:
V tomto případě pomáháš zadarmo a ještě si na bydlení a stravu přispíváš. Taky si musíš zajistit víza, cestovní pojištění i dopravu na dané místo. Často se jedná o pomoc v chudých/rozvojových zemí, kde by pro místní rodinu bylo velmi obtížné (finančně nemožné) tě po delší dobu zdarma živit. Obvykle platíš i poplatek organizaci, která zprostředkuje možnost pobytu a zajistí rodinu, se kterou budete bydlet.
V druhém případě si většinou platíš jen víza, cestovní pojištění a dopravu. Stravu a ubytování máš zadarmo. Někdy i tu dopravu, záleží na programu, portálu a organizaci, přes kterou pojedeš. I v tomto případě platíš registrační poplatek, který bývá výrazně nižší než v případě s finanční spoluúčastí. Díky poplatku dostaneš možnost posílat své nabídky v databázi dobrovolnických činností na daném portále.
Poplatky a celý předodjezdový proces se liší podle zvolené organizace. Mezi ty nejznámější, které můžeš jako občan ČR využít, patří tyto portály: WWOOF, helpx, se7en, workaway a tyto studentské organizace (věkově omezené): AIESEC, Erasmus+ a EDS (Evropská dobrovolná služba).
Než ti v krátkosti představím jednotlivé možnosti a skutečné příběhy 12 cestovatelů-dobrovolníků, mrkni se na video o 7 častých mýtech okolo dobrovolničení:
Portál, kde si najdeš dobrovolnickou práci po celém světě. Postačující podmínkou je být starší 18 let a zaplatit registrační poplatek. Ten aktuálně činí 20 euro na 2 roky (jeden z nejlevnějších). Další výhodou helpx je možnost se na 1 účet registrovat jako dvojice (kamarádi či pár).
Podobný portál jako helpx, akorát tady se veškerá práce točí kolem organických farem. Nabídka práce je opět po celém světě. Většinou nejsou vyžadovány předchozí zkušenosti, stačí zapálení pro věc a být starší 18 let.
Nevýhodou oproti helpx jsou registrační poplatky. Nejdříve si vybereš region, a poté platíš poplatek jen pro tento region. Nemáš tak přístup do celé databáze. Finanční částka se liší pro jednotlivé země a regiony.
I tady máš nabídku dobrovolnické práce z celého světa (více než 1000 možností ve 135 zemích světa). Opět není problémem si najít práci jako pár nebo skupina kamarádů, protože existuje možnost založení si couple account. Účet pro jednotlivce na rok stojí aktuálně 29 euro, pro páry/skupiny pak 38 euro.
Můj tip: Mnoho z 12 zpovídaných cestovatelů (bude níže) se přiznalo, že dali přednost Workaway před Helpx kvůli přehlednějšímu uživatelskému prostředí portálu.
Jako dobrovolník můžeš vyjet i přes organizaci AIESEC (program Global Volunteer), která se ale nezabývá pouze nabídkou dobrovolnických projektů. Na stránkách najdeš mnohem víc, neboť AIESEC je největší studenty řízená organizace na světě, která přispívá společnosti rozvojem mladých lidí a příležitostmi v mezinárodním prostředí.
Podmínkou je věk od 18 do 30 let (nemusíš být studentem VŠ), znalost AJ alespoň na úrovni B1. Stáže pak jsou v délce 6 až 12 týdnů. Za zprostředkování stáže aktuálně platíš poplatek 4990 Kč. Registrací získáš přístup do databáze s nabídkou okolo 1000 projektů. Součástí projektů obvykle bývá bydlení a strava zdarma.
Evropská dobrovolná služba (EDS) dává možnost mladým (od 18 do 30 let s trvalým bydlištěm v ČR nebo partnerské zemi) se zapojit se individuálně nebo ve skupinách do dobrovolnických projektů. Hostitelské organizace jsou nejčastěji DDM (dětské domovy) nebo neziskovky. Výhodou je, že není vyžadována vysoká komunikační úroveň cizího jazyka. Stačí se nějak domluvit. Z grantu ti uhradí 90 % cestovného, ubytování, stravu, kapesné a jazykový kurz. Po dobu trvání EDS máš hrazeno i zdravotní pojištění.
Dost bylo teoretických řečí a jedeme dobrovolničit. Razím heslo: “Než kolem všeho dlouze spekulovat, tak si to prostě zkusit.” Ale chápu, že jiní jsou víc plánovací typy a chtějí vědět, do čeho jdou. Proto jsem vyzpovídala 12 dobrovolníků, které mají bohaté zkušenosti z různých výše vyjmenovaných programů. V tomto článku si přečteš prvních 6 příběhů.
Jak sám uvidíš, nemusíš hned odjet na dlouho a do exotik, zážitky posbíráš i v Evropě během dovolené.
Zajímalo mě především:
Koho jsem se vyptávala?
Chceš dostávat podobné triky na dlouhodobé (levné) cestování?
Zásadně nekecám (všechny triky zkouším a testuji na sobě) a nespamuji.
Kuba je bývalý IT tester, co dal v roce 2016 výpověď a odjel do USA, od té doby je stále na cestách
“Portál workaway beru jako zajímavou možnost, jak cestovat dlouho a s relativně malými náklady. Popravdě mi nezáleží až tak moc na zemi. Někde jsem a chci se posunout dál, tak se kouknu na web a hledám okolo. Ohledně práce jsem vybíravější víc. Vůbec nekoukám třeba na farmy, hlídání dětí atd. Hodně rád jsem pomáhal na recepci v hostelech. Je tam živo, baví mě být toho součástí a ne jen jako host, ale jako crew.
Podle mě je dobrovolnictví dost abstraktní pojem v dnešní době. Asiati pro to mají lepší pojmenování – exchange – výměna něco za něco. Já někde pomůžu a dostanu střechu nad hlavou, jídlo a možnost poznat nová místa.”
Doporučil bys dalším?
V první řadě bych každému doporučil, ať si sám pro sebe nejdříve ujasní, co od dobrovolnictví vůbec očekává. Jestli chce opravdu pomáhat někde s přesahem (pomoc v Africe, pomoc dětem, zvířatům, pomoc při povodních/zemětřeseních, nebo pomoc s uprchlíky), anebo to bere jako způsob cestování delší dobu.
Doporučení pro začátečníky: Dej si záležet na vyplnění profilu. Buď upřímný – do requestu o nabídku napiš, proč chceš tuto pozici. Nevzdávej se, když hned neodpoví. Měl jsem tu čest (například na recepci) vidět, kolik žádostí nám chodilo a majitel odpovídal podle svých časových možností. Já to dělám tak, že pošlu pár requestů na ty nejzajímavější projekty v dané oblasti, a pak počkám pár dní.
Studentka magisterského oboru Severoamerická kulturní studia. Milovnice jazyků, co pracuje v překladatelské firmě
“Mám ráda poznávání ciziny stylem, že objevuji život místních. Proto často využívám couchsurfing a právě dobrovolnické stránky. Ráda někomu pomůžu, skamarádím se, poznám nové lidi i místa. Pak je tady finanční stránka věci. Miluji cestování, ale nejsem milionářka. Když můžu někomu pomoc a on se mi pak odvděčí dobrou večeří s postelí, je to bájo.”
Doporučila bys dalším?
Doporučila bych to určitě všem, kteří mají opravdu zájem se seznamovat a pomáhat. Ne těm, kteří hledají levné alternativy cestování. Dobrovolničení je perfektní způsob, jak proniknout do místní kultury. Rozhodně je to efektivnější než klasický turismus. Takže za mě ANO.
Doporučení pro začátečníky: Určitě si pořádně vyplnit profil. Nikdo nevezme někoho, kdo má zpola vyplněné info o sobě, takže se o něm moc nedozvíš. Já mám profil na workaway dvojjazyčně (FJ, AJ) a dost mi to pomohlo. Nebrat to tak vážně a hodit do profilu pár vtípků, ať je vidět, že jsi člověk do nepohody. Suchary nikdo nechce. A co se týče hledání hostů, tak tam určitě čti reference.
Papírově studentka VŠE, ale ve skutečnosti vášnivá cestovatelka, co sdílí své příběhy na Prošmejdíme svět
“Můj prvotní záměr nebylo dobrovolnictví jako takový. Sen bylo strávit prázdniny v Norsku, nejlépe na farmě, abych mohla být v přírodě. Dlouho jsem hledala nějaké možnosti. Až mi jednou kamarád poradil, ať jedu jako dobrovolník přes WWOOF. Ta myšlenka mě strašně nadchla. A už jsem se jí nepustila, jen změnila portál.”
Doporučila bys dalším?
Dobrovolnictví můžu doporučit každému, kdo chce na delší dobu vycestovat, touží po netradičních zážitcích a chce poznat inspirativní lidi ze všech koutů světa. Navíc je to skvělá varianta levného cestování. Vyjet jako dobrovolník naopak nedoporučuji lidem, kteří nechtějí pracovat a vidí v tom pouze ubytování a jídlo zadarmo. Tak to úplně nefunguje.
Doporučení pro začátečníky: Nehledej v tom vědu. 🙂 Upřímně o sobě vyplň údaje na profilu, nahraj fotku obličeje, vyber si farmu/rodinu/firmu, která ti je sympatická a napiš jim co nejvíc osobní zprávu.
Nikol Dóžová: “Obrň se respektem a nesnaž se místní změnit nebo jim vnucovat své myšlenky”
Digitální nomádka, která pomáhá s lidskou propagací v onlinu, nejraději cestuje a své zážitky píše na Shenekesa
Příběh Nikol se tak trochu liší od ostatních. Ani nevyjela přes známé portály, ale s neziskovou organizací INEX-SDA. Její zkušenost nebyla zrovna nejveselejší. Však posuď sám.
“Měla jsem pomáhat s nemocnými, postiženými, v zemědělství a při různých kulturních aktivitách. Realita byla potom úplně někde jinde a já dělala přesně to, co jsem nechtěla. Učila dopoledne děti, které se mě bály, a odpoledne dospělé.
Můj přínos žádný nebyl. Protože děti se mě bály. Ve třídě se mnou byla ještě další osoba, která dětem překládala do svahilštiny a moje přítomnost tak postrádala smysl. Odpolední vyučování s dospělými probíhalo jen tehdy, když přišli. V podstatě jsme si pouze povídali, neboť odmítali přijímat některé informace (například existenci atomu). Po čtrnácti dnech jsem z projektu vystoupila a sama si na vlastní pěst našla jiný projekt na jiném místě.
Dobrovolničení ve své podstatě mi přijde jako dobrá myšlenka. Bohužel je to v hodně případech prostě obchod. Poznala jsem řadu organizací v Keni. Některé byly opravdu nadšené pro věc, vymýšleli skvělé a smysluplné projekty. Naopak jiné organizace to braly spíše jako hezký zápis do životopisu. Dobrovolníci docházeli do dětských domovů, kde si hráli s dětmi, po večerech pařili v drahých barech a na konci dostali certifikát. Navíc, rodina, u které jsem bydlela, dostala jen zlomek z toho, co jsem organizaci zaplatila. To jsem se dozvěděla jen mezi řečí.”
22letá Studentka Přírodovědecké fakulty v Olomouci miluje cestování a všechny zimní sporty
“Ač to může znít zvláštně, opravdu jsme prezentovali místním dětem jejich vlastní kulturu (převážně pomocí tanců, které jsme se tam učili). Snahou celého projektu bylo přimět děti, aby se začaly víc zajímat o své tradice. Protože právě ty jsou častokrát to, co turisty z jiných zemí do Indonésie láká. Do mekáče si každý dojde i tady…
Chtěla jsem vyjet především proto, abych získala zkušenost a zjistila si, jak zvládnu fungovat na druhé straně světa. Také jsem si chtěla procvičit jazyk a odstranit případné kulturní předsudky.”
Doporučení pro začátečníky: Někomu, kdo jede poprvé, bych doporučila vyjet s pomocí nějaké organizace. Mně se dostalo velké podpory jak z české, tak z té indonéské pobočky. Co jsem nejvíce ocenila byl tzv. buddy, který mi v Indonésii se vším důležitým pomáhal. Proto mohu jen a jen doporučit AIESEC. V databázi mají stovky zajímavých a různorodých projektů. Před odjezdem máš Skype pohovor, kde si obě strany ověříte, zda je to ten správný projekt pro tebe.
Bývalý student, který aktuálně po dobrovolničení zůstal pracovat v irské kavárně
“Chtěl jsem více cestovat různě po světě a Irsko se mi zdálo jako dobrá země pro začátečníka. Především kvůli jazyku a přátelské nátuře Irů. Zkusil jsem to nejprve s dobrovolničením, protože tady je hodně práce. Díky dobré angličtině jsem mohl být i instruktorem kanoistiky a později získal práci v kavárně. Tak jsem tu zůstal.”
Doporučil bys dalším?
Určitě bych doporučil. Zlepšíš si jazyk, osamostatníš se a získáš sebedůvěru. Naučíš se hromadu (ne)užitečných věcí a dá ti to kladný přístup k práci. Velkým bonusem je také levné cestování ve chvílích, kdy máš čas. Usadíš se někde na déle a ve volnu poznáváš okolí.
Doporučení pro začátečníky: Nedej se zlákat profilem na helpx. Když uvidíš lákavý popis se spoustou zajímavých činností v okolí, tak taky můžeš dorazit na místo a zjistíš, že musíš makat 6 dnů v týdnu po 9 hodinách. Pak tam nemusí být veřejná doprava a místní na tebe nemají čas, aby tě někam vzali. Nebo bydlení neodpovídá fotkám na profilu. Před kývnutím se na vše vyptej (činnosti, ubytko, možnosti v okolí, zapůjčení kola). Čti recenze.
Dej si práci s profilem, třeba omrkni i profily ostatních na helpx. Mně určitě pomohla lepší angličtina a fakt, že v Irsku je hodně pracovních nabídek.
Na dalších 6 příběhů ze zemí, jako jsou Tanzánie, Rusko nebo Mongolsko, si počkej pár dní. Pokud tě navnadilo se stát dobrovolníkem v zahraničí, pak tu závěrem pro tebe mám jeden tip. Vždyť jsem na začátku článku slibovala dáreček pro poctivého čtenáře. 🙂 Tady je:
Stáhni si PDFko s checklistem pro dobrovolníka zelenáče, kde máš všechny důležité myšlenky na první dobrovolničení. Neboj se, e-mail mi tu zanechávat nemusíš.
Líbil se ti článek? Pak ho pošli (sdílej) dál do světa. Třeba se ozve někdo se zkušenostmi s portálem se7en a organizaci EDS.