Nářky těhotné freelancerky: Stojí za to ten copywriting na volné noze?

Úplně jsem to viděla: “Ruka hladí vypouklé bříško, které se rýsuje zpod letních šatiček. Dívka s pupíkem usedá v kavárně s výhledem na moře, otevírá svůj macbook a začíná psát texty. Kromě práce textařky se jí v hlavě honí myšlenky na blížící se babymoon. Opět si nevědomky pohladí bříško.” Tak vypadá těhotná copywriterka na volné noze. Ale jen v mém snu…

Pokud jsi pravidelným čtenářem Nomádské stezky, možná sis všimnul velké podzimní pauzy. Já, taková zastánkyně plánů a jeho striktního dodržování, jsem nechala blog i své sociální sítě ležet ladem. Proč? Inu, protože člověk mínil, život měnil. Podzim jsem si vysnila na cestách (Francie, Jordánsko a Chile/Argentina) s prací na řadě dalších projektů pro sebe i klienty. Avšak realita byla jiná. A ty letenky propadly!

Stala se ze mě těhule. O tom jsem snila snad už od mých 20 let. “Jupííí, je to tady!” Mít velké bříško v pěkných šatech. Naplánovat poslední velkou dovolenou bez mimi v cizině. Procestovat celý druhý trimestr. Psát jednu zakázku za druhou, abych pak po narození nomáděte mu mohla dát svou plnou pozornost a lásku. Ostatně to poslední bylo mou hlavní motivací, proč jsem se vydala na dráhu copywriterky na volné noze. Chci být dítku po ruce co nejdéle, neřešit nějaké OČR a stresy, že vypadlo hlídání a školky mají zase narváno.

Touto fotečkou jsme těhu oznámili do světa. Málo kdo mi tady hádal blížící se 5. měsíc těhotenství 😀

Jaká byla realita těhulaté copywriterky?

Strach. Ticho na nomádské stezce. Kocovina. Sprdanec od doktorů. Krev. Takto vypadalo mé nejhezčí období v životě ženy! Ehm, toto slovní spojení asi vymyslel muž, že?

Vím, že každá z nás je jiná, prožívá to odlišně, a proto nechci tímto článkem nějak naříkat, jak hrozné jsem to měla, mám a třeba ještě budu mít. Vlastně se nemám tak zle :D, vždyť kačeří chůzí nechodím, v 25. týdnu nemám ani kilo nahoře, nikdo to na mě prakticky nepozná a pracovní zakázky jsem stihla. Vnímej to tak, že jsem hysterická prvorodička, které se v těle honí hektolitry hormonů. A právě tyto endorfiny, dopaminy, progesteron (a kdo ví co ještě) způsobují, že mi v hlavě často bliká:

Je spojení copywritingu na volné noze a těhotenství/mateřství dobrou volbou? Nebo jsem si to pěkně pokakala? 

Než vypíšu své PRO a PROTI, budu nechutně lifestylová. Snažím se na mém blogu psát spíše přínosné články (aspoň doufám), ale jednou za čas se potřebuju vypsat. Nejsi-li mamina, nebo tě prostě mimískování, těhulatění příliš nebere, radši následující podkapitolu přeskoč v zájmu zachování dobrého mínění o mně. 😀

“Magistro, vy jste si dovolila otěhotnět?”

Tak toto vážně nechceš slyšet na NT screeningu. Ani následující možnosti o případném vyvolávaném potratu. Nechci tu nějak rozmazávat doktory a celou story, ale byla to otřesná zkušenost, která se táhla přes dva měsíce. Jen ve zkratce:

V 17 letech mi diagnostikovali Alportův syndrom. Léčím se na něj mnohem déle. Tehdy se nedalo určit, zda mám dědičnou formu, nebo náhodnou mutaci. Každopádně kdyby dítko, zejména pak kluk, tuto nemoc podělil, pravděpodobně by do jeho 20 let skončil na dialýze ledvin a s úplnou ztrátou sluchu. Teprve po NT screeningu (13. těhu týden) mi vzali krev na rozbor DNA s tím, že výsledky budou do měsíce. Nebyly! Následoval další měsíc čekání a našeho pátrání, co se děje a co nám hrozí. O užívání si těhotenství nemohla být řeč, natož slavit mé narozky a prožívat Vánoce v ČR. Vtip je v tom, že v mém 22. těhu týdnu zjistili, že Alporta vůbec nemám a dítku žádná rizika nehrozí. Sláva! Ale… Podívej, v kolikátém týdnu jsem byla, pohyby jsem už dávno cítila a vůbec nechci domýšlet, coby kdyby…

Avšak ani po super zprávách jsem nezačala shánět výbavičku, hladit si bříško a napodobovat kačenu při chůzi. Jednak není co hladit, mrška bříško zatím moc neroste. Za druhé jsem ani ne týden po verdiktu doktorů zašpinila krev. No jéje, to jen krásně podpořilo mou těhotenskou hysterii a historie prohlížeče se rozrostla o dalších asi 150 odkazů na emimino a modrý koník. Aktuálně jsem ve fázi ticho po pěšině (tj. snad zdravá), ale nějaké hnízdění se stále nedostavuje. Že by za to mohla má nomádská povaha a touha po minimalismu?

Tyto komplikace zavinily i zrušení všech zahraničních cest, vyjma prosincové Budapešti. O babymoonu si může nechat zdát, akorát mám spíše sny o porodech a utírání zadečků. Ale neboj, cestování není konec! Hezky si ho okořením s nomádětem.

Taky mě nikdo nevaroval, že “ranní nevolnosti” mohou být v kteroukoliv hodinu a nejlépe 24 hodin v kuse. Je super mít permanentní kocovinu, když tomu ani nepředchází popíjení. 😀 A ta touha si dát jedno tu občas je. Obvykle to skončí tak, že si koupím likérovou špičku a koukám po rumových pralinkách. Nicméně chutě ani moc nemám. Spíše trpím nechutenstvím a tak se velice nerada docpávám různými vitamíny a sirupy se železem.

Proč o sobě tvrdím, že jsem těhule-hysterka?

Když zrovna mám klid a žádná komplikace není na obzoru, tak si vždy nějakou vyčaruji. Maminky mě snad pochopí, zbytek si asi poklepe na čelo.

• Nesnáším toaletní papír s jakýmkoliv růžovým dekorem! Ani tím žlutým! A vlastně vůbec s jakýmkoliv ornamentem.
• Zaměňuji mega jebák za opar. Na mou obranu: už jsem prodělala dva opary, naštěstí ne ty pásové. A pro stejně trpící: mastička Cannadent s konopím je bomba, za den byl zmetek pryč a je to vhodné i pro těhotné.
• V každé zarudlé tečce na kůži vidím neštovice. Holt jsem je v dětství neprodělala a tak si dopřávám nedobrovolnou izolaci od lidí. Prý teď řádí!
• Spletla jsem si sperma s odtokem plodové vody. Jako fakt!
• Mám pocit, že se mi zmenšuje břicho. Jsem schopná si ho přeměřit i několikrát za den.
• Když malé nekope, šťouchám si do břicha a zlobím se, že nic necítím (co když si omotal pupečník kolem krku?). Když si před spaním malé zamění můj močák s trampolínou, zase se zlobím, že se moc hýbe. Inu, ženě se hned tak nezavděčíš. 😀
• O vývojových vadách a dětských nemocech mám načteno asi jako promovaný pediatr. Samozřejmě ze zdrojů typu emimino.

Prostě to hrozně prožívám, neboť malé nomádě je jeden ze dvou mých životních snů. Už se jej nemůžeme dočkat. A ten druhý sen díky Muchlince snad bude letos také naplněn.

Muchlinka, kousátko i klips už se těší na malé 🙂 Jinak ta výbavička je zatím mizerná

Můj blog je spíše o práci na dálky, přesto píšu články o svém těhotenství v rubrice Klub maminek na portále Babyweb. Tady si přečteš týden za týdnem mé hysterčení do všech detailů.

Být copywriterka na volné noze? Ano, nebo ne? 

Než jsem otěhotněla, nemohla jsem si práci sama na sebe vynachválit. Mnohokrát jsem děkovala Vesmíru za to, že z nezaměstnané matematičky se stala cestovatelka s propiskou v ruce. Ovšem teď je to jiné. Nevím, zda za to mohou hormony či tak prokrastinuju, že přemýšlím nad blbostmi. Sepsala jsem pro a proti v těhotenství na základě osobního prožitku.

Výhody práce na volné noze

• Dokážu si omluvit, že zrovna prokrastinuji. Přece musím odpočívat, no ne?
• Když je mi blbě, prostě nepracuji. Termíny s klienty jde vždycky nějak nastavit.
• Nemusela jsem nic oznamovat žádnému šéfovi.
• WC je pořád po ruce.
• K doktorům chodím, kdy chci já a neřeším propustku. Přítel podnikatel se mnou mohl na každý ultrazvuk, za což jsem moc ráda.
• Ušetřím za cestování, aspoň v tomto mém těhu. O to méně pak můžu pracovat.
• Okolí je na mě hrozně milé a posílá mě odpočívat do postele. To by asi šéf neudělal.
• Vyspím se do aleluja, prostě podle potřeb. Spím tak moc, že můj přítel prohlašuje, že asi zaspím i vlastní porod. To bych celkem brala.
• Mohu pracovat vleže z postele a konečně jde zapřít noťas o pupík, tak mi nesklouzává.
• Mám hromadu času se vzdělávat a vše studovat. Problém je, že čtení emimina aktuálně předčí všechny copywriterské a vzdělávací blogy. Doufám, že později u kojení to napravím.
• Prokrastinuju a nikdo se nezlobí.

Nevýhody práce na volné noze

• Hrozně moc prokrastinuji a nikdo mi to nezaplatí.
• Někdy je třeba dodržet dealine odevzdání práce, ačkoliv mám totální kocovinu a radši bych objímala záchod.
• Od hluboké práce mě ruší chození na záchod a kopance malého. (I když to bude jen má výmluva.)
• Protože jsem si neplatila nemocenskou, nemám nárok na neschopenku.
• Děsně mi lítají hormony, a pak se sebe ptám: Jsem dobrá copywriterka? Má tato práce pro mě smysl? Co budu dělat po těhotenství? Jaká budu maminka?
• Nebudu mít mateřskou (opět z důvodu neplacení nemocenské). Na druhou stranu můžu pracovat třeba hned po porodu…
• Má státní almužna (rozuměj rodičák) nevypadá moc vábně. Ale jeho výši a případné SZP odvody pořád netuším, neboť na MSSZ jsme to počítaly hned se 3 pracovnicemi a výsledku se nedobraly.

Vyplatí se tedy být copywriterka na volné noze a otěhotnět? Vzhledem k tomu, že každé těhotenství je jiné a ne každá freelancerka je taková hysterka, nejde na otázku jednoduše odpovědět. Druhý trimestr je ideálním pro dokončení všech projektů, neboť je nejvíce energie. Pokud má člověk dobře diverzifikované příjmy (to mi zajišťuje blog), skvělé klienty, pak problém nevidím. Každopádně mně všechny ty strasti vynahrazuje pomyšlení, že brzy tu bude nomádě. Co chtít víc?!

Jsem zvědavá, jak to prožívají jiné nastávající maminky, nejenom freelancerky. Poděl se se mnou o své zážitky dolů do komentářů. Neboj se přidat odkaz na blog, pokud nějaký píšeš.