15 blogerů prozradilo bubáky, které je děsili v počátcích blogování

Bloger. Tak toto mi napsali v nemocnici do kolonky povolání. Fakt, asi jim copywriter nic neříkalo. Hodně lidí považuje blogování za vysněnou práci, sedíš si tak s počítačem kdekoliv na světě a píšeš o tom, co znáš a miluješ. Proto někteří blog dokonce založí, ale poměrně záhy to vzdají. Jiní přetrvají, ale píšou si maximálně blog deníček a tajně sní o velké spolupráci, co odstartuje jejich snovou kariéru. A ona nepřichází…

Každý máme své strašáky

Strach, bubáci, obavy a pochybnosti. Přesně tito nezvaní hosté nám brání opustit hranici naší komfortní zóny a splnit si přání, tužby a sny. Láká tě psát si vlastní blog a dokonce si blogováním (při)vydělávat? Pravděpodobně tě začnou svírat obavy, pokud nemáš s blogováním zkušenosti.

Kde mám blogovat? Jak se vůbec blog zakládá?  O čem psát? A bude to někdo číst? Nevysměje se mi okolí, co to tropím za šaškárnu místo, abych uvařil/a něco k snědku? Nestrávím blogováním hodiny a hodiny času pro nic za nic?

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Teda pardon, na internet.

Nebude to blogování tak horké, jak to vypadá. Sama jsem za svůj krátký život založila několik blogů, napsala pár deníčků do šuplíčku, sem tam větší článek pro klienta a teď si zvesela rázuji po Nomádské stezce. Ale abych nemluvila jen za sebe, co se zeptat i další blogerů na jejich bubáky v blogerských začátcích.

Že žádné blogery ve svém okolí neznáš, anebo netušíš, jak s niminavázat kontakt? Nevadí. Rozhodla jsem se ti pomoc, a proto jsem iniciativu vzala do svých rukou (ehm, e-mailů a socek). Popravdě, sama jsem sama byla na odpovědi zvědavá. Oslovila jsem 15 blogerů z různých oblastí blogování (zabrousila jsem i za bratry na Slovensko) a položila jim otázku:

“Co bylo pro tebe nejtěžší, kdy jsi rozjížděl/a svůj blog, a jak ses s tím vypořádal/a?”

A tady máš jejich odpovědi:

Pavel Šenkapoun

Copywriter na volné noze, který už nějaký ten pátek píše blog www.nejlepsicopywriter.cz

S prvním článkem na blog jsem se trápil opravdu hodně dlouho. Až nepochopitelně dlouho vzhledem k tomu, jak málo povedený ve výsledku byl. Po zveřejnění jsem pak každých deset minut lezl na Facebook a každé ráno čuměl do Google Analytics, abych se přesvědčil, jaký zájem o článek je. Pokaždé jsem se přesvědčil, že zájem o článek není veškerý žádný. Několik desítek návštěv, pár lajků, sem tam hejt. Když jsem to srovnával se svými blogerskými vzory, kteří dokázali u svých výtvorů nasbírat stovky a tisíce lajků, připadal jsem si jako totální lůzr. Musel jsem napsat ještě hodně článků a spolknout ještě mnoho hořkých pilulek, než mé články získaly odezvu, se kterou jsem byl alespoň trochu spokojený. Psát ty první měsíce „do zdi“, to bylo pro mě určitě ze všeho nejtěžší.

Poznámka: Pavel vytrval a dneska je profíkem ve svém oboru. Ostatně o jeho knížce pro (začínající) webcopywritery jsem se zmiňovala ve článku 16 + 4 tipy, kde se jako copywriter vzdělávat.

Jarek Mikeš

Internet Entrepreneur, který pomáhá startupům prorazit u nás i v Anglii, bloguje o on-line podnikání i osobním rozvoji na www.jarek-mikes.cz

Nejtěžší pro mně bylo si uvědomit, proč blog zakládám a píšu. Peníze (monetizace blogu) jsou vždycky  #nicetohave, ale realita je zcela jiná. Za sebe ti mohu říci, že reklama AdSense, bannery, affiliate ti nevydělá tolik, aby to mohl být tvůj hlavní příjem z blogu. Za začátku jsem se snažil honit se za obsahem, který by lákal návštěvnost. Později jsem přidal sociální sítě. Pořád to stejné kolečko: “Jaký mít obsah, abych měl návštěvnost? A když je návštěvnost, tak co s tím.” Nefungovalo. Avšak jakmile jsem začal nabízet co umím, uchopil to formou propagace služby, blog začal fungovat a plnit svůj účel. Návštěvnost „přestala“ hrát roli. Najednou blog vnímáš jako svůj prodejní kanál a začneš se k němu chovat jako k investici. S tím pak přichází i další zábavné věci a blogování si vychutnáváš.

Marťa Bolibruchová a Mirka Kašubová

Úspěšné slovenské blogerky z http://beautifood.sk/. Vychutnej si jejich recepty.

Najťažšie pri rozbiehaní blogu bolo nájsť si dostatok času na tvorbu obsahu. Vedeli sme, že bez aktívneho prispievania si nás ľudia len ťažko nájdu a že konzistencia pri postovaní je základ. Zároveň sme však mali školu, prácu, priateľov, jednoducho deň mal príliš málo hodín 🙂 Po čase sme si však našli systém, v ktorom dokážeme dlhodobo tvoriť obsah a ani to už nevnímame ako záťaž. Blog sa stal pevnou súčasťou nášho života, takže nemáme pocit, že nám čas kradne. Veľmi nám pomohlo samozrejme to, že sme na všetko dve, takže si nielen môžeme rozdeliť povinnosti, ale aj sa navzájom motivovať. Ďalšou veľkou prekážkou, ktorú pred sebou máme, je dostať sa kvalitou obsahu z „good to great“. Na toto zatiaľ odpoveď nemáme, snáď len – makať, makať, makať 🙂

Lucka Tomanová

Knihomolka píše o kultuře a knihách na http://dragell.cz

Možná překvapivě, ale úplně nejtěžší pro mě bylo vyselektovat témata, která spolu souvisí a kterým se budu věnovat. Nejraději bych totiž psala úplně o všem, ale to blogu neprospívá. Nakonec po vypsání a proškrtávání témat tak, aby zůstala pro mne ta nejzajímavější a nějak související, jsem dala dohromady kulturní okruh. A pokud mohu poradit do začátku, pak škrtej a škrtej, protože čím více je blog zaměřený, tím lépe si najde své čtenáře.

Poznámka: O škrtání nejen v tématech, ale i v dílčích článcích jsme si povídali v Copy receptu pro čtivé články.

Marťa Havelková

Profesionálka na wordpress píše o on-line marketingu na martinahavelkova.cz

Nejtěžší se ukázalo blogovat pod svým jménem a najít si jedno téma, kterému se chci věnovat. Myslím si, že je důležité mít blog spojený s nějakým tématem a moc nepřeskakovat. A pak taky psát pravidelně, i když hned není vidět zpětná vazba. Jak jsem to překonala? Řekla jsem si, že prostě budu muset psát kvalitní obsah, pod který se budu moct podepsat. Vybrala jsem si téma, které mě zajímá a chci se o něm dozvědět víc a třeba to bude užitečné i pro někoho dalšího. 🙂

Dominik Harman

Profesionál přes e-mail marketing píše blog harmanis.sk, kde najdeš i řadu užitečných šablon, aby tvůj newsletter už nikoho neděsil

Najťažšie bolo zistiť, ako na blogu zarábať. Lebo vraj na Slovensku sa to nedá 🙂 A naozaj, kým som písal o všeličom, zarábal som presne 0 eur, keďže reklamy som na blogu mať nechcel a nič iné som nevedel vymyslieť. Akonáhle som sa však začal špecializovať na e-mail marketing, začali prichádzať prvé affiliate provízie a prví klienti na konzultácie. Momentálne mám vďaka mojej e-mailovej databáze viac klientov ako zvládam. Na začiatku tohto celého bolo rozhodovanie o téme, ktorej sa chcem venovať. Blogov o marketingu je plná riť, postupne teda hovorím a píšem len o e-mail marketingu. Paradoxne, na mojom blogu nájdete len niekoľko verejne dostupných článkov.

Míša a Marťa Hamplovy

Autorky (a sestřičky) blogu https://tripsandweekendactivities.com o (víkendovém) cestování především po naší krásné vlasti.

Největší můj zádrhel byl určitě věk. Blogovat jsem začala, když mi bylo 14 a v problematice blogování jsem se v podstatě neorientovala, neměla jsem žádné sociální sítě, a tak jsem si vlastně psala články jenom pro pár svých známých. Veškerá moje práce byla skoro ztracená a ačkoliv si myslím, že články měly docela dobrou kvalitu, čtenost za moc nestála díky slabší propagaci. Blog byl tedy hodně dlouho odtrhnutý od okolního světa a určitě mu to pomohlo v tom, že se mohl alespoň trochu vyvinout a zlepšit, ale moje energie nebyla zase až tak opětovaná. Poslední dobou se proto snažím zvýšit povědomí o blogu hlavně díky sociálním sítím a všem, kdo chtějí začít psát svůj vlastní blo,g doporučuju počkat, než trochu vyrostete a pochopíte, co všechno to obnáší, aby vaše úsilí nebylo k ničemu. I přes obtížné začátky mě to vždycky bavilo a myslím si, že velkou výhodou je téma, kterému se věnuje hodně málo lidí, což byl zase velký úspěch už na začátku.

Poznámka: Pokud taky bojuješ s propagací blogu, pak se mrkni na pár triků, jak vyzrát nad propagací blogu.

Veronika Tázlerová

O lifestyle a motivaci píše Verča na blogu www.stylishcoffee.cz

Nejtěžší pro mě bylo přijmout fakt, že prvních pár měsíců mé řádky bude číst opravdu jen několik lidí a neustále jsem si kladla otázku, zda to má vůbec smysl. Nakonec jsem si ale řekla, že když nezačnu teď, nezačnu nikdy. A úsilí se vyplatilo.

Stanislava Vaďurová

Blogerka hned dvou blogů miluje kosmetiku a knížky. Sledovat ji můžeš na www.ladymagazin.cz

Nejtěžším pro mě bylo na začátku blogování najít to správné téma, kterému se budu věnovat. Miluji jak kosmetiku, tak jsem vášnivý čtenář. Avšak když byl blog zaměřený na obě témata, nedokázala jsem se v tom pořádně orientovat. Jednou převažovala témata o módě a kosmetice, jindy zase o knihách. Nastalo tehdy rozhodnutí, jak se s tím vypořádat a po rocích zkoušení a hledání té správné cesty jsem našla řešení. Založila jsem si dva nové blogy. Každý měl to své téma a já se nemusela rozhodovat, kterému dám přednost. Zprvu to bylo velmi těžké obstarávat dva blogy, ale když má člověk cíl a chce si za ním jít, dokáže všechno.

Barbora Fait

Milovnice veganské kuchyně o svých receptech bloguje na veganfoodporn.cz

Nejvíce jsem na svých začátcích bojovala s kvalitou mých fotek, neboť se věnuji jídlu a pěkné fotky k chutným pokrmům prostě patří. U mnoha starých receptů jsou fotky cvaknuté při umělém osvětlení, špatně kompozičně řešené nebo jen nezajímavé. Nakonec se mi tento problém povedl vyladit pomocí několika kroků: 1) Přečetla jsem spoustu článků na téma focení jídla. 2) Inspirovala jsem se fotkami, které se mi líbily. Ty nejlepší si ukládala na pinterest. 3) Začala jsem fotit pouze za denního světla – nezkresluje barvy, nedělá příliš ostré stíny (pokud nedáte jídlo na přímé světlo) a fotka celkově vypadá fajn. 4) Naučila jsem se alespoň základy úpravy fotografií – manuální úprava barevnosti a jasu v tomhle případě bohatě stačí.

Iva Baltaretu

Tvořivou dílničku a stezky za uměním vypráví Ivča na blogu www.diyprojekty.cz

Pro mě bylo nejtěžší si představit, že si někdo bude číst mé články. Tedy vyrovnat se s tím, že si nejsem jistá, jestli umím čtivě psát, a pak taky psát veřejně o sobě (zčásti odkrýt svoje soukromí). Po pár článcích člověku dojde, že to na začátku stejně skoro nikdo nečte, takže se uklidní. Blogování bylo pro mě velkým vystoupením z komfortní zóny. Bála jsem se jak kritiky, tak reakce úplně nejbližšího okolí. Ale čas pomohl – v psaní i sebejistotě.

Míša Knězková

Dětská lékařka bloguje na svém mamablogu mklife.cz, kde najdeš i Kurzy první pomoci pro rodiny

Na nejtěžší okamžik blogování si ani vlastně nevzpomínám. Nejspíše to bude tím, že jsem si založila jen místo, kde budu sdílet rodinné fotografie pro mé nejbližší okolí. Postupně se k němu ale dostaly maminky, které mě neznají a začaly chtít vědět víc. Z fotek si všimly oblečení, činností, her, cestování a taky toho, že jsem dětská lékařka. Ruku v ruce tedy vznikaly články podle potřeb publika. Objevil se okruh odborných lékařských článků přeložených do řeči maminek, dětská alba, která dcerám tvořím a z celého projektu „blog“ se vyvinuly Kurzy první pomoci pro rodiny, které pořádám již druhý rok a těší se obrovskému zájmu. Vlastně jsem nikdy neplánovala žádný klasický blog pro veřejnost. Když se ale nad podobou blogu zamyslím dneska, je pro mě nejtěžší udržet si hranici „mé děti a jejich soukromí“. Kolik je moc, co všechno sdílet, co mi jednou v budoucnu nebudou vyčítat. Tohle si hlídám u každého příspěvku, který do virtuálního světa vypouštím.

Martina Bětáková

O osobním rozvoji a knížkách píše Marťa na svém blogu www.mbetakova.cz

Nejtěžší pro mě bylo najít si nějakou základnu čtenářů. V době před x lety, kdy jsem začínala s psaním na téma osobního rozvoje, nebylo toto téma ještě zdaleka tak populární a lidi se na mě dívali spíš jako na bláznivého sektáře. Měla jsem taky veliký strach, co si o mně budou myslet přátelé a rodina. Jak se ale ukázalo, téma blogu si našlo čtenáře poměrně rychle a bylo mnohem víc pozitivních ohlasů než těch negativních. Přátelé a rodina to vzali tak, jak to bylo, ale nějaké narážky jsem poslouchala skoro pořád. Nedávno jsem blog přesouvala a rozhodla jsem se zařadit i hodnocení knih a celé to téma osobního rozvoje jsem se rozhodla pojmout víc v lifestylové formě, abych rozbila ten duchovní dojem blogu. Na tomto novém blogu pro mě byla problémem hlavně samotná tvorba webu, ale mám to štěstí, že mám hodně kamarádů, kteří programují. Jsem ale strašně ráda za všechny ty nepříjemnosti, co mě potkaly, protože mě to spoustu věcí naučilo a posunulo dál. Podle mě člověka především ty počáteční nepříjemnosti nutí, aby svou tvorbu zlepšoval.

Dana Halušková

Milovníci udržitelné módy zaplesají nad Dančiným blogem www.dfashion.cz

Nejtěžší pro mě bylo překonat stud. Ano je to zvláštní, píšu denně, živím se tím a každý týden publikuji na blogu 1 až 2 články. Přesto na samém začátku jsem měla pochybnosti, že budou na moje texty negativní reakce. Případně si jich nikdo ani nevšimne. Opak je naštěstí pravdou a já moc děkuji kamarádům, kteří mě v začátcích podpořili a pomohli mi vytrvat.

Vendula Brunhoferová

Autorka blogu http://penmania.bloger.cz/ píše o starožitných i moderních plnících perech

Největší obavu jsem měla, jestli to vůbec bude někdo číst, když se jedná o tak specifické téma, jakým starožitná i moderní plnicí pera jsou. Před cca 2,5 roky jsem ale zjistila, že se tady v republice takovému tématu nikdo nevěnuje, což je obrovská škoda. Máme totiž jako bývalé Československo v tomto oboru velmi bohatou historii a tu se snažím čtenářům alespoň trochu přiblížit. Prostě jsem začala psát, čerpat informace ze zahraničních pramenů (specializované tuzemské i cizojazyčné fórum, zahraniční youtubeři, klasické encyklopedie) a postupem času se zdokonalovat i ve focení, protože veškeré snímky, které k článkům mám, jsou mé vlastní.

Jaký je závěr? Nevzdávej se…

… ono to přijde. Dožene tě to. Blogování je droga. Vždyť už jsou zase dvě ráno a já tu sepisuji článek.

Jaké je mé překvapení, že technických problému (až na kvalitní fotky) se nebál nikdo z 15 oslovených blogerů! Největší obavy panovaly z hrůzy, co se stane, až okolí zjistí, že proboha blogují a něco veřejně píšou na internet. Nebo snad byl větším strašákem pocit, že hodiny a hodiny jako bloger strávím nad článkem, a pak si ho přečte jen jediný čtenář?!

Ať tak či onak, nejlepším lékem na strach je začít, zdokonalovat se a blog si časem své čtenáře najde. To krásně dokazuje i příběh Venduly, která píše o velice specifickém tématu (plnící pera).

Takže než začneš blogovat…

• Rozmysli si téma blogu – snaž se jich mít co nejméně a konzistentní, ať nemateš čtenáře.
• Stanov si záměr blogu – proč ho píšeš? Pro srandu králíkům? Nebo si chceš přivydělat? Jen tak? I to se počítá a nemusíš být s největší pravděpodobností grafoman.
• Piš, piš a piš – do toho zkracovat, ladit a zase zkracovat, ať to má šťávu. (Nelekni se, že to chvílí trvá, vždyť i ten dobrý vývar se vaří XYZ hodin. Neptej se mě, jak dlouho to trvá. Ten vývar! Ani blog.)
• Zamysli se nad publikačním plánem – když už chceš psát, tak pravidelně. Ale pozor, kvalita >>> kvantita.
• Neustále se vzdělávej ve svém oboru – vždy je co zlepšit – fotky, videa nebo samotný text. Hodně čti a poslouchej podcasty.
• Nesleduj každou chvíli počet lajků ani čtenářů, i když Google Analytics a Search Console doporučuji omrknout. (Pokud ti ta slova nic neříkají, tak pojď GA a SC dostat pod palec.)
• Propaguj se – jen tak samo si čtenáře na začátku nevyčaruješ. Teda pokud nenarazíš na spamovací roboty, pak čtenost článku vyletí kamsi… A s tím i množství anglický komentářů u článků. Na Wordpressu na spamy doporučuji plugin Akismet.