Copak dělala „copywriterka“ na Rhodosu?

Mořský příboj naráží na kamenitou pláž, kde právě mladá dívka zavírá svůj laptop. Zvedá se a pomalu se zahledí do oranžové záře linoucí se z právě zapadajícího sluníčka. Z rozjímání ji probírá pípnutí smsky: „Hi, I am at home. Time to eat out.“ Hostitel se vrátil z práce a zve ji na jednu z řeckých delikates. Pro dnešní den je práce na ostrově Rhodos u konce. Nastal čas nasát atmosféru ostrova v jeho noční podobě.

Asi již tušíte, že ta mladá dívka s laptopem na pláži jsem já. Jsem zpátky z půl ročního života na Maltě. V České republice jsem se doslova mihla mezi dveřmi a už si to vesele namířila na další z evropských ostrovů – na řecký Rhodos. Poučena z minula už vím, že chci chci méně obydlenou oblast s dostatkem zeleně. Což tento ráj v Egejském moři počátkem října naplňuje na 150 %.

Co mě sem přivádí? Dovolená či pokračování digitálního nomádství na mé cestě za copywriterstvím? Kdo je to ten neznámý hostitel z couchsurfingu?

Nahlédni do odpovědí v cestovatelském zápisníčku, který nesmí chybět žádnému správnému tulákovi a tulačce na jejich cestách. Pokud tě zatím lekají slova jako digitální nomádství, couchsurfing, práce na cestách anebo i představa vycestovat někam sám, pak věř, že i já jsem se bála. Není tomu dávno, kdy jsem seděla doma a jen o cestách snila, nebo čekala, až mě bráška vezme. Ale našla jsem svých 5+1 kroků, které mě zvedly z gauče do světa a ráda se o ně dělím.

Zápisníček se otvírá…

8. října 2016

Poletím nebo nepoletím? V Praze na letišti se řeší údajná plánovaná stávka na řeckých letištích. Rhodos se zdá být v ohrožení.

Uff, letím. Čekání v Praze bylo nepříjemné, problémy na check-inu, jediné záchody, absence obchodů se suvenýry.

23:00 – dosedáme na ranvej na ostrově. Jaký bude můj hostitel, kterého jsem potkala na mém nerozlučném kamarádovi couchsurfingu? Kde ho mám hledat? Bože, na letišti nefunguje WIFI, jak se s ním spojím?

23:30 – Demi je moc fajn. Naučí mě šermovat s kordem, který jako řecký voják vlastní. Hmm, pravý feta sýr je neskutečná lahůdka.

9. října 2016

Demi nepracuje, tak mě bere na výlet do nedalekého Údolí motýlů (řecky Κοιλάδα των Πεταλούδων). Mimochodem, opravdu nevím, jak bych se tu dorozuměla bez mého nového kamaráda. Řeckou abecedu a to jen tiskací si matně pamatuji z matematiky.

Motýlci tu v říjnu nejsou, ale procházka za 3 EUR není špatná. Je krásných 27°C a turisté už jsou z Řecka doma. Nepochopím.

Večer dopisuji pro klienta článek o životním stylu mladých žen.

10. října 2016

Můj hostitel mi nabízí svezení kolem celého ostrova. To nelze odmítnout. Nehledě na to, že za 11 dnů jsem zde viděla jen jeden linkový autobus.

Příroda je mocná. Ostrov malý,i když objížďka zabrala se zastávkami 5 hodin, přesto moře proměnlivých barev. A ty pláže, prázdné. Tam zlatavé, jinde oblázkové, hned šedivé a naproti písčité. Rhodos je hornatý, ach, jak mi to na Maltě chybělo. Smrčky podél silnice jsou už jen balzámem na vyprahlou duši Češky z Malty. Ani turistickou atrakci Lindos na východním pobřeží jsme nevynechali.

1:00 (v noci) – zavírám laptop. Ne, nechatuji s okolím. Dobrá, malinko. Ale hlavně jsem dopisovala své články. Jsem přece copywriterkou na cestách a práce nepočká.

11. října 2016

Dnes jsem sama. Demi má službu. Bez auta se vydávám na prohlídku Starého města Rodos. Mám to štěstí bydlet na úplném severu ostrova v jeho hlavním městě.

Zde pozoruji architektonické prvky středověku, renesance, byzantské říše i otománské éry. Dominantou je zrekonstruovaný Velmistrův palác (Collachium) ze 7.století.

Celodenní procházku zakončuji psaním článku o stravování. Jak poetické, když k němu přikusuji feta sýr s kapary.

12. října 2016

Nemám ráda lešení. Chápu, že rekonstrukce helénistických památek je nezbytná pro zachování historie i příštím generacím. Ale já chtěla vidět zbytky Rodoského akropolisu bez železné okrasy. Po chůzi do 3 km kopečku pozoruji běžecký stadion, amfiteátr i sloupy bývalého Appolonova chrámu.

Řekové jsou i před „ekonomickou krizi“ pohostinným národem. Při drinku v restauraci jsem pozvána na výlet směrem Kamiros. Proč ne?!

13. října 2016

• Já: „Jéé, vidím další řecké ostrovy v dálce.“
• Demi: „To je pobřeží Turecka.“
• Já: „Ups, a dá se tam dostat?“
• Demi: „Výletní lodí z přístavu tam jsi za hodinku.“

Dnes nepracuji. Stojím po devíti letech v Asii v tureckém Marmarisu. Město je jeden velký bazar a ke mně se připletl bohatý Dubajec, Pákistánec a jen Řek. Já vážně neplánovala si dovézt značkové oblečení…

14. října 2016

Slíbená výlet s Manonem je tady. Autem vyrážíme směr Akropolis Kamiros. Vstup je zpoplatněný 6,50 EUR, ale ty výhledy za to stojí. Zbytky domů, pozůstatky amfiteátru, chrámu i lázní datované až do období 2000 př.n.l. Tady už ta historie na tebe pořádně dýchne.

Večer je zase práce malinko upozaděna. Jedna z negativních stránek práce na cestách. Cestování zvítězilo a jdeme s Demim nasát duch nočního řeckého života. Ten tanec mi ale chybí.

15. a 16. října

Doháním resty. Píši, běhám po pobřeží, fotím západ sluníčka. Sháním suvenýr (samozřejmě, že kupuji draho poslední den na letišti).

17. října 2016

Demi má poslední volno a po předchozí celodenní službě sbírá zbytky sil, aby mi ukázal další krásy ostrova Rhodos. Záměrně mě přiváží na Agathi pláž. Mám pocit, že se ocitám na Maltě – útesy, písečná pláž, sucho.

Zpátky jen přes oblast zvanou Profitis Ilias a rychle se sbalit. Dopsat článek, udělat korekturu a spát. Letím brzo.

18. října

Smutek, loučíme se. S Demim jsme si sedli lidsky za těch 11 dní až k nevíře. Začíná celodenní štreka domů. Můj první ne přímý let se zastávkou v Aténách. Samozřejmě z nich nic nevidím.

Večer Brno. Rychle se balit, ale už tepleji. Už za 4 dny začíná moje malé italské nomádství.

Kdo chce zakusit chuť řeckých oliv zblízka a z angličtiny nemá osypky, pak se mrkněte na mé autentické zápisky z místa děje. Samozřejmě na cestu jedině s průvodcem dané země:

Byl jsi taky v Řecku? Poděl se o svých zkušenostech v komentářích.