„Loudavým krokem“ nomádky Lucky Kůsové do světa

Pracovní rok v Kanadě, svět nanotechnologií pod palcem, práce na cestách, rozjezd podnikání z nuly. Tak toto ve zkratce charakterizuje digitální nomádku Lucku Kůsovou z webu Loudavým krokem. Ale Lucka se rozhodně nenudí a už vůbec neloudá. Cestuje, fotí, navrhuje kampaně, rozjíždí nano projekty a rozhodně se vůbec nezastaví. V následujícím rozhovoru s Luckou odhalujeme zákulisí digitálního nomádství včetně jeho stínů, ale i to, jak funguje nomádění (práce na cestách) v páru.

Luci, na svém webu jsi na sebe práskla, že jsi alergická na zimu a přesto jsi odjela na celý rok do Kanady. To mi nějak nejde dohromady. Kde se vzal nápad s Kanadou a co jsi tam dělala?

Jsem alergická na zimu, ale paradoxně mě trápí jen zima v místech, kde je vlhko. Alergii jsem v Kanadě vůbec neměla, a to i když jsem se pohybovala v mrazech v -30 °C. Za to v českých -4 stupních se škrabu do krve celé noci. ☺

Do Kanady jsem létala s mamčou několik let každé léto. Procestovala jsem s ní osm provincií, takže Kanada byla velká láska už od mého dětství. Jednoho dne jsem se rozhodla, že tam chci letět na delší dobu, požádala jsem o pracovní víza a měla jsem štěstí. Můj partner Lukáš udělal to samé a v červnu 2016 jsme do Kanady odletěli.

Nejdřív jsem pracovali v hotelu v Banffu, uklízeli jsme a byli jsme na recepci, pak jsme se přesunuli do Lake Louise, kde jsme dělali průvodce v horách. Na zimu jsme se uklidili do Calgary, Lukáš parkoval na letišti auta a já jsem pracovala jako barista v kavárně. Do toho jsme samozřejmě oba pracovali online.

Byla to právě tato zkušenost s dlouhým pobytem v zahraničí, co tě přivedla na myšlenku začít pracovat na dálku a moci tak neomezeně cestovat?

Já jsem v ČR pracovala jako zaměstnanec jen na střední škole ve Starbucksu. Od té doby už jsem nikdy nebyla zaměstnaná, než v té Kanadě. Vlastně jiný způsob práce moc neznám. ☺ Prostě můj styl je práce na cestách a samu na sebe.

I když nikdo nemá rád škatulkování, stejně bych tě spolu s partnerem Lukym zařadila do škatulky digitálních nomádů. Prozraď čtenářům, čemu se vlastně na cestách věnujete?

Já pracuji jako specialista na sociální sítě, dělám digitální marketing a PR, většinou pro nanotechnologické firmy. Mám ale i řadu klientů ze zahraničí. Do toho prodávám fotky z cest. Od léta se aktivně věnujeme blogování, to nám také přináší finance. S Lukášem navíc investujeme do kryptoměn.

Lukáš mimo blogování a investování se stará ještě o marketing rodinné bio prodejny Macrolife v Lounech, kterou spoluvlastní. Zároveň pečuje o komunikaci v další rodinné firmě Camaxis.

Takže s Lukášem pracujete na některých projektech společně? Nemáte strach z ponorky, že byste se při práci přizabili?

Od té doby, co se známe, tak vymýšlíme společné projekty. Spolupracujeme na blogu Loudavým krokem. Lukáš je víc technicky zaměřený a já zas kreativně, dokonale se tedy doplňujeme.

Když můžeme spolupracovat i na nějakém cizím projektu, jsme jenom rádi. S Lukášem jsme velmi dobrý a efektivní tým a jsem za to moc ráda. Ponorku vlastně ani moc neznáme.

Říkáš, že od loňského léta se víc věnuješ blogování, ale zatím tě vedení blogu Loudavým krokem neživí, že? Jaký máš tedy srdcový (výdělečný) projekt?

Zatím mě blog neživí. Loudavým krokem je pro mě ona srdcovka ☺ Dalším projektem pak je nanoSPACE. Vybudovala jsem tuhle firmu s tátou z nuly. A když říkám z nuly, tak opravdu myslím z nuly. Na začátku jsme neměli žádné prostředky na marketing, pracovala jsme dva a půl roku bez toho, abych z toho viděla jedinou korunu, protože jsme vše investovali zpět do firmy. Přes slzy, pláč a silnou vůli jsme to ale s tátou dokázali. Jsem na nanoSPACE hrdá. Zároveň si uvědomuji, že bychom to jeden bez druhého nedokázali a stále máme před sebou dlouhou cestu.

Další srdcovka je pro mě projekt Česko je nano. Jedná se o projekt Asociace nanotechnologického průmyslu ČR, který představuje široké veřejnosti nanotechnologie. Opět jsme ho budovali s minimem financí na bázi dobrovolnictví a dnes sklízíme pochvalu z těch nejvyšších míst. Tvrdá práce se vyplácí.

Souhlasím, že dřina s nadšením a ne pouhá vidina “rychlých” peněz přináší do projektů hnací motor. Zmiňuješ, že máš i zahraniční klienty. Co bylo pro tebe těžší, prosadit se na českém trhu nebo na tom zahraničním? Netrápí tě přílišná byrokracie?

Většina věcí, které se v mém pracovním životě objevilo, přišlo velmi zvláštní cestou. Tak to bylo s každou prací, kterou dneska dělám. Neřekla bych, že to byla náhoda, na náhody nevěřím, ale dám ti jeden vysvětlující příklad.

Kdysi jsem šla do jedné firmy koupit dárek pro Lukáše. Jak tam stojím a napadá mě, že tohle je perfektní, pro tuhle značku bych chtěla pracovat. A vzápětí mi říkají, jestli bych pro ně nedělala sociální sítě.

Co se týče zahraniční klientely, tak naštěstí pracuji pro agenturu, která má jedno ze sídel v ČR. Takže ačkoliv moji klienti jsou z New Yorku a Izraele, nemusím řešit žádnou byrokracii. ☺

Pracovat v jiném jazyce než v mateřském jazyce je přirozeně složitější. V tom mi ale výrazně pomohla cesta do Kanady. Nyní už nemám problém se starat o své zahraniční klienty a produkovat obsah v angličtině. Avšak z počátku jsem s tím bojovala.

Můj jazykový tip:

O tom, že jazyků se nemusíš bát ani při cestování, jsem ti natočila krátké video. Ale pro zahraniční práci ti základní fígle samozřejmě stačit nebudou.

Práce na dálku láká čím dál víc mladých, ale většina z nich má strach vykročit z komfortní zóny našich jistot. Co bylo tvou největší překážkou postavit se na vlastní nohy jako podnikatelka? A jak si překonala svůj strach?

Ze začátku nebyl ani můj úmysl se stát podnikatelkou. Přiznám se, že jsem si hodně pobrečela, zvlášť, když jsem viděla, že za práci, kterou dělám, bych jinde byla mnohonásobně lépe ohodnocena jako zaměstnanec. Chtěla jsem s tím skončit, ale vždycky jsem v hloubi duše věděla, že to za to stojí, a tak jsem vydržela.

Ráda bych objasnila jednu věc, být freelancer, digitální nomád, či podnikatel, neznamená, že sedím doma a nic nedělám. Občas mám pocit, že lidé to tak vnímají. Pracovat online znamená daleko větší sebekázeň:

• znamená to pracovat, když jste nemocní
• znamená to pracovat o víkendech
• a občas i 18 hodin denně

Občas závidím lidem, kteří chodí do práce. Odpracují si osm hodin a poté už na práci nemusí myslet až do dalšího dne. To já nemám. Jsou týdny, kdy na práci myslím 24 hodin denně po 7 dní v týdnu. Ale je pravda, že bych neměnila. Svou prací žiju.

Tak pod to neustále pracovat bych se mohla podepsat. Přesto ale milujeme náš životní styl a inspirujeme druhé. Je proto něco, co bys poradila začínajícím dívkám, které chtějí pracovat na dálku a po čase třeba cestovat jako ty?

Měly by si především uvědomit, že to není pro každého a je to naprosto v pořádku. Pokud se do toho pustí, neměly by čekat výsledky ihned. Můžou si na ně počkat několik měsíců, ale i roků. Pokud však vydrží a udělají pro to maximum, tak jim to vyjde.

Důležité je, si dokázat představit, kolik práce za tím opravdu stojí. Hlavně se toho nebát a vytrvat.

Máš sama nějakého mentora nebo influencera, který tě ovlivnil, než ses rozhodla stát se digitální nomádkou?

Nemám. ☺ Stalo se to tak nějak přirozeně.

Vraťme se zpátky k cestování. Často zpovídám dívky, které cestují samy. Vyrazila jsi někdy na cestu jen sama za sebe, nebo jsi pořád na cestách s Lukášem?

Často se mě na to lidé ptají, jak to mám se sólo cestováním já. Pro mě je důležité mít s kým ten zážitek sdílet. Proto necestuji sama, ani se nechystám. Já nejsem jen na cestách pořád s Lukášem, já jsem pořád s Lukášem. ☺ Tím, jak máme společné projekty a oba pracujeme z domova, tak jsme zvyklí trávit čas spolu. Máme i společné kamarády a koníčky.

Kde jsem tě aktuálně zastihla? U nás doma nebo jste zase někde na cestách?

Doma v ČR. ☺ Akorát jsme přiletěli z Dublinu a chystáme se pryč až o víkendu. “Ale pouze do Krkonoš.”

Jaké máte s Lukášem další plány? Nemusí se jednat pouze o cestovatelské, klidně zmiň i projekty.

Plánujeme teď cestovat po ČR až do léta. V létě chystáme svatbu, to je taková naše velká akce a teď přemýšlíme, co budeme dělat pak. Určitě bychom chtěli strávit zbytek léta v Evropě, nejspíše budeme někde lézt po horách.

Po létě nás čeká Mexiko, a pak kdo ví. Hodně přemýšlíme nad Jižní Amerikou, tak jsem zvědavá, kam nás osud zavane.

Na závěr ti položím takovou tu ohranou otázku. Kdyby sis měla vybavit jediný silný zážitek z cest, jaký by to byl? Negativní nebo pozitivní, nechám to na tobě.

Asi když jsme dokončili Haleakalu na Maui (Havaj). Lezli jsme do kráteru Haleakala celé dva dny a všichni nám říkali, ať se připravíme na pořádnou zimu. To samé bylo na internetu, a tak Lukáš měl několik vrstev a já též.

Jenže místo zimy jsme měli asi 30 stupňů bez jediného mráčku. Těch 42 km jsme nakonec dali, ale po prvním dni Lukáš měl v noci šílenou arytmii a já jsem měla spáleniny takové, že se mi udělal jeden obrovský puchýř přes záda. Byl plný vody. Nemohla jsem pak spát ještě dva týdny na zádech.

Děkuji za krásný nomádsko-pracovní rozhovor. 

Pokud máš nějaké další otázky ohledně digitálního nomádství, láká tě práce na cestách a nevíš, kde a jak začít, přihlas se do zdarma online kurzu Digi nomád.