VÍTEJ
NA NOMÁDSKÉ STEZCE
copywriterka Hanča Šormová
Mělo to být Peru, potom Guatemala a nakonec z toho vznikla Kuba. Jet jsme měli dva a ve výsledku jsme se starými amerikami po Kubě proháněli hned čtyři. Další z neplánovaných cest na severoamerický kontinent. Co nás tam čekalo a neminulo?
V červenci 2017 proběhla na českém vyhledávači letenek Pelikán chybová akce na letenky do střední a jižní Ameriky. Než jsme se domluvili, Peru i Guatemala z Amsterdamu za 4300 Kč byly pryč. Přesto jsem mezi akčními letenkami na Pelikánovi (opakovaně se tam chodím dívat na akce, doporučuji i tobě) ulovila Kubu z Amsterdamu za cca 5700 Kč.
Jako vždy nezbyl čas plánovat, takže jsme se vydali prubnout tento největší karibský ostrov bez plánu, znalosti španělštiny s vědomím, že tam na Internet hned tak nenarazíme (vše záměrně, nás tento styl cestování totiž baví). I přes menší nesnáze způsobené hurikánem Irma v září 2017 jsem si to svým způsobem užili. Však se podívej ve videu o Kubě.
Zážitků máme celou řadu, ale podělím se jen o ty peprnější, co by se mi v ČR fakt stát nemohly. Nechť jsou poučením pro další cestovatele na tento ostrov.
Havaně se přezdívá Paříž Karibiku. Vzhledem k tomu, že my tady přistávali, tak jsme se těšili na návštěvu a hned první doušky nefalšované komunistické Kuby s typickou architekturou této země. A tu karibskou Paříž… Ovšem čekalo nás spíše překvapení. Nebo zděšení?
Bydleli jsme v samotném centru ChinaTown nedaleko Capitolu, kde sídlí kubánská vláda. “Hlavně, ať to přežijem,” letělo nám hlavou při prvním vysazení z taxíku před našim ubytováním. Okolní domy byly polorozpadlé, lidé sedíc na schodech na nás zamračeně zvedali hlavy a příkré tmavé schodiště bez světel rozhodně nelákalo ke vstupu do domu.
Přežili. Ubytko bylo nakonec fajn. Ale to okolí. Šedé, ponuré a hlučné ulice. Ale asi to k Havaně patří, podobně jako hejna nahánějících taxikářů starých amerik. Přesto ale nepochopím dvě věci:
“Tak to jsem jelen, dal jsem 5, dostal jídlo a ještě mi 13 vrátila,” zní zmatená reakce po nákupu oběda. Dvojí měna na Kubě nám ze začátku důkladně mátla hlavu. Vysvětlení je ale jednoduché. Platíš v CUCech a vrátí ti v CUPech, přičemž platí, že 1 CUC = 25 CUP.
No, aspoň nějak jsme rozměnili naše CUC na CUP, když nám je oficiálně státní banka nechtěla rozměnit. Vekslákům jsme naše peníze do ruky nechtěli dávat. Ostatně, potkali jsme je jen jednou v Havaně. A o bance CADECO vím až po návratu z Kuby.
Jak ale plynul čas, na konvertibilní i kubánské peso jsme si zvykli. I na to, že Kubánci na otázku, v čem chcou zaplatit, říkají CUP a míní CUC (stejná výslovnost). Je prostě zábava, že máte cupy, cucy a cucíky (mince s nominální hodnotou pod 1 CUC).
Pozn.: Pokřtění na cucíky jsme si sami vymysleli. Není to nic oficiálního.
3 hodiny v žigulíku. Najetých cca 200 km. Utraceno 104 CUC. STOP. Závory před mostem na ostrov Cayo Coco. Dál se nejede.
Proč?
Oblast je uzavřená z důvodu poničení od hurikánu. “Ano, tady taky uzavřeno. I tady. Zde také.” Všude kolem nás v okruhu 100 km je to uzavřené. Nikde o tom nebyla žádná zmínka. Žádná cedule. Co teď?
5 hodin v žigulíku. Směr na opačnou stranu ostrova. Najeto dalších 350 km a utraceno nových 120 CUC. V osm večer doslova padáme z malého žigulíku v Playa Larga (zátoce Sviní). Smutek (i když se tomu spíš smějeme) zaháníme sedmičkou Havana Club a následně značně ovínění (nebo snad oruměnění???) vbíháme do Karibiku se slovy: “Plaveme na Jamajku!”
Od července do konce listopadu je zvýšené riziko hurikánů na Kubě. Většinou to tady není nijak dramatické. My jsme si tu v říjnu 2017 užili trošku toho “povzrůša”. Sice jsme neviděli plameňáky ani pláže Cayo Coco, ale jsme zdraví a s hurikánem jsme se nestřetli.
Než jsme stačili něco říci, tak nás onen bubeník, který údajně hrál v Londýn ě, zatáhl do baru. Nechtěli jsme si dát ruma na přátelské vztahy našich zemí. Ale nakonec padly dvě rundy. Po celou dobu jsme slyšeli, jak je skvělé mít na Kubě komunistický režim – zdarma zdravotnictví i školství.
Mělo nám to být podezřelé. Vše má své ALE. Najednou před námi leží účtenka na 40 CUC. Bubeník se stále směje, ale je jasné, že placení je na nás. Hmm, zdá se, že banku budeme hledat dříve, než jsme čekali.
Ovšem tím to nekončí. Nabroušení z platby, za kterou jsme si hloupě mohli sami, rozežene věta: “Mám hladové děti. Dejte mi na maso pro ně.”
Tak mi řekni: “Zlatý komunistický režim, a potom peníze na maso?” Co to na nás jenom zkoušel?
Kuba je opravdu země protikladů. Režim se pod vedením Raula Castra rychle uvolňuje, takže vyraz co nejdříve. Sepsala jsem ti i průvodce o Kubě, který ti zodpoví základní otázky před cestou. Další informace vyčteš i v průvodci od CestujLevně (a to včetně akčních letenek). Doufám, že si dovolenku v této karibské zemi užiješ.
Pokud bys rád cestoval tak často jako já, zkus si životní styl digitálních nomádů. Rady do začátku vyčteš ve zdarma online kurzu Digi Nomád.