VÍTEJ
NA NOMÁDSKÉ STEZCE
copywriterka Hanča Šormová
Všichni tam míří v létě, jen my se tam vydali v únoru. Naše blízké okolí se podivovalo, proč padla volba na Chorvatsko v zimě? Že jsme blázni a nebudeme se moci koupat. Avšak důvodů tam jet existuje celá řada. Za většinou z nich stojí naše malé nomádě a prozradím ti je dále v článku.
Tuším, že to bylo koncem ledna, kdy jsem se cítila psychicky i fyzicky vyčerpaná a zavelela jsem: “Já už chci zase cestovat!” Přítel se nebránil a nadnesl variantu “na konci února pojedem autem do Athén.” Já jako správný střelec, co má punkové cestování v krvi, jsem hned souhlasila.
Ale jak už to u nás doma bývá, z původních 10 dnů volna zbylo jen 5 a z termínu na konci února se stalo “možná někdy”. Tato pohádka má však šťastný konec – vyrazili jsme na Istrii. Proč?
Článek je zase jeden z těch delších, tak tady máš rozcestník, ať skočíš rovnou na to, co tě zajímá:
Začnu nejprve pozitivní stránkou zimního dobrodružství, tj. výčtem výhod:
Tento bod byl pro nás velkým plusem, neboť jsme nevěděli, jak prcek bude zvládat jízdu autem. Chtěli jsme tedy eliminovat co nejvíce dobu strávenou na dálnici (letět jsme nechtěli). I hranici Slovinska-Chorvatska, kde se kontroluje (Chorvati nebyli v Schengenu), jsme zvládli v cuku letu. Mimochodem, i tato kontrola brzy zmizí, protože Chorvati už jen čekají na formální schválení od členských států po vstupu do Schengenského prostoru.
Vlastní doprava autem do Chorvatska je sice nejpohodlnější, ale ne úplně levná. Naše trasa byla Brno-Vídeň-Graz-Maribor-Lublaň-Koper-Pula-Medulin (cca 720 km). Tj. hned 2x jsme platili dálniční známku – v Rakousku (9,40 euro/10 dnů) a Slovinsku (15 euro/7 dní). V Chorvatsku se pak platí mýtné. Průjezd Istrií tam a zpět nás přišel tuším na 12 euro (90 Kn). Zpátky jsme jeli tunelem u města Villach (viz dále), to nás stálo dalších 7,50 euro. Celkem 43,90 euro za poplatky a cca 2500 Kč za benzin (můj odhad podle km).
My jsme zvolili ubytování přes Airbnb a rozhodli jsme se pro menší městečko Medulin (ne Pulu). Tentokrát jsem s ohledem na malého nevybírala to nejlevnější, ale spíše komfort v podobě dětské postýlky, aby se měl kde plazit, bylo to přízemí a blízko k pláži (cca 100 metrů) i do obchodu. Škoda jen, že naše ubytování nemělo vanu, malý to sprchování moc nemusí.
Díky tomu, že už dlouho sbírám cestovatelské kredity přes Airbnb, bydleli jsme tentokrát zadarmo. Tady ti nabízím 997 Kč slevu na tvůj první pobyt přes Airbnb.
Na místě jsme v ceníku našeho ubytování zjistili, že v zimě je to tady výraznější levnější. My bychom platili cca 20 euro/noc, ale v hlavní sezóně tady necháš až 80 euro/noc.
Toto asi nikoho nepřekvapí. V malém Medulinu nebyla prakticky ani noha, v Pule už bylo o poznání živěji. Já třeba takový typ poklidnějších destinací vyhledávám. Proto taky všem doporučuji k letní dovolené návštěvu Azorských ostrovů, kam ještě turismus “nedorazil”.
Jak už to v životě bývá, nic není jenom růžové. Chorvatsko v zimě má i své mínusy. Jaké?
Jsme zvyklí na “dovolených” moc nevařit, proto jsme počítali se stravováním v restauracích. Ovšem toto je kapku zádrhel, pokud do Chorvatska zamíříte v zimním období. V Medulinu jsme objevili dva jedoucí podniky: Restaurace da Giovanni (nabízí i ubytování) a Pizzerii Vagabundo (na začátku medulinské promenády).
Obě restaurace nabízely italské jídlo, což mě vzhledem k poloze a historii Istrie nepřekvapilo. Jsi-li milovník této kuchyně, pak tě možná potěší rozsáhlý článek o vynikajících italských podnicích v Římě.
Ačkoliv město Pula je největším městem na Istrii (okolo 57 000 obyvatel), tak tady jsme těžce nepochodili. Kavárniček a barů je v centru požehnaně, ale otevřená restaurace tu v únoru byla jen jedna. Když se 20 minut nic nedělo, a to jsme seděli hned vedle baru, zvedli jsme se a šli do nedalekého Mc’Donaldu (jo, je to prasárna, ale hlad je hlad).
Večeře a snídaně jsme řešili nákupem v supermarketech. Jak v Medulinu, tak v Pule narazíš na Lídl a místní Plodine. Ty naštěstí jely celodenně i v zimě. 😀
Bydleli jsme asi 3 minuty chůze od hlavní medulinské promenády, která končí “lunaparkem”. Tím, že se tu v zimě nepočítá s turisty, přirozeně stánky ani zábavní park nejedou. Takže se můžeš jen projít po ztichlém molu až dozadu k “mrtvému” kempu. Ideální na hodinovou procházku s kočárkem. Bohužel si nedáš ani piňa coládu ani tu zmrzlinu. Jediné, co tu v zimě můžeš ještě dělat, tak vybírat peníze z bankomatu. Na jedné ulici jsme jich napočítali snad osm. 😀
Chorvatsko v zimě, resp. v únoru má teplotu moře cca 12 °C, což bylo srovnatelné s teplotou tamního vzduchu. Pro většinu lidí je to tedy nekoupatelná teplota, ne však pro nás. V ČR pravidelně chodíme do sauny, kde místní jezírko má cca 3 °C (btw. už chápu umrzlé lidi na Titaniku). Navíc po vzoru Juraje Sutorise (zmínka v článku Kdo je mi inspirací) se zajímám o biohacking a ráno se pravidelně sprchuju studenou vodou.
Chceš také pracovat jako digitální nomád na cestách?
Už tě nebaví čekat na šéfovo ano, abys odjel na dovolenou? Radši by ses nevracel z cest. Chápu, proto jsem sepsala eBook Z necestovatelky digitální nomádkou, kde najdeš krok za krokem:
Co neohodnotím ani pozitivně ani negativně je počasí. V únoru tady na Istrii bylo slunečno (často bez mráčku) a teplota přes den šplhala na krásných 15 °C. Po soumraku samozřejmě šel chlad od moře. Věřím, že kdybychom jeli k Dubrovníku nebo do Černé Hory, došlo by i na krátký rukáv.
Naopak, co mi na Chorvatsku hodně vadí (a problémem je to po celý rok, nejenom v zimě) je kouření. Jako jedna z mála zemí v EU se tady v restauracích může kouřit. A to i vevnitř. Brrr. Dopadlo to tak, že jsme jedli venku na zahrádkách.
Řada lidí si možná pomyslí, že Chorvatsko v zimě nemá turistovi co nabídnout. Pokud jde o koupání v moři, tak asi fakt ne, ale i tak se tu dá podnikat řada výletů. My jsme tady strávili jen 3 dny, takže tipů pro tebe moc nemám. Ale třeba si vybereš:
Sem jsme zavítali hned 2x. Poprvé při příjezdu, kdy jsme na minutu přesně stihli východ slunce nad obzorem Chorvatska. Nikde nikdo, což se ti v létě nestane! Podruhé jsme sem vyjeli na poklidnou procházku s koupáním v jedné zátoce. Pokud máš malé nechodící dítě, určitě si vezmi nosítko, na kočárek členité kamenité pobřeží Chorvatska rozhodně není.
Kamenjak jde určitě projet i na kole, anebo za půl den projít pěšky. Bary pod širým nebem sice v zimě nejedou, ale zase neplatíš vstup na tento malebný poloostrov. V letní sezóně je tu poplatek a ještě si postojíš v koloně aut.
Mimochodem, právě na Istrii (Kamenjaku) je výhled na širé moře, což se ti jinde v Chorvatsku skrze ostrovy nepodaří.
Věděl jsi, že v přístavní městě Pula se nachází amfiteátr podobný tomu v Římě? Se svým půdorysem ve tvaru elipsy o rozměrech 132,45 x 105 metrů a výškou 32,45 metru patří mezi 6 největších římských staveb. Údajně aréna, jak se jí tady říká, mohla pojmout až 23 000 diváků. Do dnešní doby zůstala poměrně zachovalá. Víc informací si přečti na stránkách o Chorvatsku. Vstup je zpoplatněn, ale nám stačila procházka s kočárkem okolo, i tak je vidět všechno uvnitř.
V Pule je ještě jedna “atrakce” nejenom pro děti. Kousek za přístavem v bývalé pevnosti je zřízeno mořské akvárium. Mimo sezónu bylo vstupné 100 Kn (prcek zadarmo). Musím říci, že malý celkem jevil zájem. Rybičky ve velkých akváriích aktivně sledoval. Na závěr prohlídky jsme vyšli až na střechu této pevnosti, odkud je pěkný výhled na moře.
Poslední tip míří zpět do Medulinu. Cestuješ s prckem? Pak vezmi kočárek a zamiř na medulinskou promenádu a pokračuj dozadu na výběžek za městem. Vede tady asfaltová okružní cesta kolem letního kempu. V zimě naprosto nerušená cca hodinová procházka. Je tady dokonce pouliční osvětlení, takže se dá vyrazit na procházku i po setmění (s pozorováním západu slunce).
Když nepočítám pár několikadenních výletů po českých horách, tak toto bylo první zahraničí s dítětem. Popravdě, nějak jsem neměla ani čas řešit strachy z neznámého. Konečné slovo o dovolené padlo asi 3 dny před odjezdem a ubytování jsem hledala až den před odjezdem. Klasika u nás. To plánování nám nikdy nešlo!
Přejezd Brno-Medulin jsme se rozhodli uskutečnit v noci. Protože prcek chodí spát až kolem půlnoci a bez kojení vydrží do cca těch 7 hodin ráno, nahrával nám noční přejezd do karet. Což nakonec klaplo, jen se probudil už v Koperu ve Slovinsku, ale not so bad! Naopak to bylo fajn, že jsme nad ránem stihli východ slunce na Kamenjaku, a pak společně všichni tři zalehli na dvě hodinky spánku. Páč já tedy v autě prostě neumím spát a chlap logicky nemohl. 😀
Tři dny v Chorvatsku s malým utekly jako voda. Výlety se podřizovaly jeho spánkovému režimu a nic jsme nehrotili. Už dlouho se snažím cestovat tzv. pomalu. Nemusím prostě vidět všechno, hlavně když je klid. Jediný problém, který nás provázel i na cestě zpět, popisuju níže. A můžu si za něj sama!
Zpáteční nedělání přejezd jsme zvolili denní. Jednak chlap chtěl jít už v pondělí do práce a za druhé, já toužila na vlastní oči spatřit jezero Bled. Ostatně o dovolené ve Slovinsku píšu ve starším článku. Ano, denní přejezd s malým dítětem je náročnější, ale dá se to zvládnout. I s použitím moderních technologií a videí na Youtube. Aspoň už vím, že krátké lety by neměly být až takovým problémem.
Co se týče Bledu, byla jsem překvapena, kolik je tu turistů i v tomto zimním období. Pravděpodobně jsme přijeli v nevhodnou dobu (okolo 12. hodiny), protože se nikde nedalo rozumě zaparkovat. A to nám byla jedna cena za parkování (cca 5 euro/h). Nakonec jsme skončili až v jednom zálivu, na druhé straně jezera od městečka Bled, kde jsme i poobědvali v tamní restauraci. Pokud hledáš nejlevnější parkování, pak zamiř k vlakovému nádraží Bled. Tady tě stání přijde na 3 euro/h. Ovšem je to odlehlé místo od jezera.
Máš-li nechodící dítě, vezmi si na procházku okolo jezera raději nosítko. I když s kočárkem to taky šlo, jen ho občas musíš poponést ze schodů (anebo obejít po silnici).
Bled leží blízko hranic s Rakouskem, takže jsme se zpět na dálnici Lublaň-Maribor nevraceli. Bohužel tunel ze Slovinska do Villach je zpoplatněný, jak už jsem výše předesílala. Touto zastávkou ve Slovinsku jsme si zajeli asi o 1,5 hodinu víc, ale stálo to za to. Při příjezdu k Bledu je za hezkého počasí vidět vrcholek Triglavu.
Občas se setkávám s názorem, že děti potřebují svůj režim a známé prostředí, proto jsou rodiče sobci, když je někam tahají, kór do ciziny. Osobně si myslím, že je na každém, aby si zvážil, zda to jeho dítě zvládne. Ano, je mi jasné, že malé dítě si z těchto cest nebude pamatovat nic, je mu jedno, že v 8 měsících poprvé navštívilo moře.
Na druhou stranu, dítě potřebuje hlavně spokojenou mámu (a suchou plínu) a je mu putna, kde s ní zrovna trajdá. Pro nás všechny je toto cestování výstupem ze známého komfortu, což dle mě k životu patří, někam ho to posouvá. Strachy rodičů okolo cestování s dítětem jsou jen v našich hlavách. To dítě cestování často zvládá lépe jak ten dospělý.
Možná jsi napjatý, cože jsme to nezvládli. Jaký problém nás trápil nejenom o jezera Bled a na cestě zpět do ČR?
Na noční cestu do Chorvatska jsem měla připravenou flašku s fenyklovým čajem – první pomoc v případě řevu (když nepůjde hned zastavit a kojit). Ačkoliv malý moc láhev nepřijímá, tak při náznacích buzení vydundal asi 100 ml tohoto čaje. Kdo má malé dítě, nebo zná účinky fenyklového čaje, asi tuší, co následovalo…
Další dny včetně odjezdového jsme se potýkali s průjmem prcka. Radost, poprvé v cizině a hned “zdravotní problém”. V té době, jsem ještě netušila, že na vině je onen čaj. To mi odhalily až moudré ženy po návratu z dovolené. A teď mi prozraď, jaký čaj je tedy vhodné pro malé miminko?
Nebudu chodit kolem horké kaše a na rovinu přiznám, že na cestách jsem neřešila nějaké vyvařování. Malý prostě měl skleničky s příkrmem anebo dokonce takové ty kapsičky do ruky. Takže občas místo teplého oběda dostal taštičku, kde by měl být kus-kus s kuřecím. Mé ekologické cítění trochu pláče nad tím plastovým odpadem, ale toto prostě ještě nemám vychytané!
Jsem minimalistka a to se projevovalo vždy i na mých cestách. Ráda cestuji sbalená jen do příručního zavazadla o váze cca 5 kg. Já jsem Chorvatsko v zimě zvládla se svým batůžkem, ale věci pro dítě jsem teda do příručáku nedostala. On už jen kočár zabere místa. Ale táhli jsme například i monitor dechu a kupu hraček. Tak jsem zvědavá, jak to dopadne, až někam poletíme. Jak to máš ty s prckem?
Ačkoliv čas strávený v Chorvatsku nazývám dovolenou, měla jsem v úmyslu pracovat. Už v článku time-management matky na RD jsem popisovala své strasti s prací a dítětem, které moc nespí (aktuálně stále chodí spát až kolem té půlnoci). Bohužel právě ten pozdní spánek a únava z cestování způsobovaly, že se mi v noci už nic nechtělo dělat. Zvládala jsem pouze domlouvat spolupráce pro svůj nový projekt Nomádky na cestách, na kterém dělám ještě s Nikčou. Tak třeba příště to bude lepší!
Tak co, láká tě Chorvatsko v zimě? Vyrazil bys? Pokud ano či tě článek zaujal, sdílej ho dál. Za jeho šíření ti patří můj dík i úsměv!