Průvodce po Maroku se 7 tipy na výlety

“Jo, fakt nám naservíroval býčí penis.”

“Jasně, stopem se tam jezdí úplně na pohodu.”

“Je pravda, že jízda na velbloudu je kapičku nepohodlná, ale ta noční obloha uprostřed pouště je něco, co musíš vidět.”

“Nikdy bych nečekala, že nás po 4 dnech známosti pozvou na pravou berberskou svatbu.”

Je to nějaký ten týden, co jsme z téměř měsíčního putování Marokem zpátky a stále se ve vzpomínkách vracíme do této africké země. Potkali jsme tady mnoho baťůžkářů a zem neustále roste na oblibě mezi cestovateli. Víc a víc lidí se mě ptá, zda to stojí za to tam jet a případně jde-li odsud pracovat na dálku. Jako odpověď na dotazy vznikl tento obsáhlejší průvodce po Maroku, který po Azorách patří k dalšímu z kompletních cestovatelských průvodců. Nechceš-li ani do budoucna o žádného průvodce přijít, stačí mi zanechat kontakt a já ti je pošlu.

Na následujících řádcích ti prozradím:

• proč jet zrovna do Maroka
• jestli je tady bezpečno
• jak se tam dopravit
• jak je to s bydlením
• zda-li je tam draho
• jak se pohybovat po Maroku
• co si tady dát k jídlu
• kam vyrazit na výlety a co určitě nevynechat
• práce na dálku z Maroka
• pár drobností, co by tě mohly případně zaskočit při návštěvě

A teď už vzhůru do Maroka!

Proč jet zrovna do Maroka

Zažiješ opravdu nečekaná dobrodružství a můžeš vyzkoušet mnoho rozličných aktivit od vodních sportů po nocování v poušti. Za vše snad hovoří natočené video z našeho putování.

Ale ve zkratce:

• v Maroku máš moře, ale i hory (pohoří Atlas) i poušť, velká města s diametrálně odlišnou architekturou – na své si tak přijde každý
• je tu relativně levno a bezpečno – viz dále
• můžeš sem jet i mimo hlavní hlavní sezónu (dokonce je to i lepší sem zamířit zjara nebo na podzim) – počasí stále teplé
• laskaví lidé, co ti pomůžou – samozřejmě pomíjím velká města, kde se dost žebrá a pro lidi jsi pracháč z Evropy
• poměrně dobrá dopravní infrastruktura pro vzdálenější přesuny

Je tu bezpečno?

V roce 2017 jsem tu byla 2x, využívala jsem couchsurfingu i stopovala a žádný velký problém nenastal (pomíjím hloupou situaci v Ouarzazate z posledního nomádění). Maroko je sice muslimská země, ale rozhodně tu nejsou žádní extremisté. Je to dáno stabilní politickým systémem (konstituční monarchie), kdy zdejší král Mohamed VI. je oblíbený mezi místním obyvatelstvem.

Není potřeba se ani příliš zahalovat. Ve větších městech ani arabky nenosí šátky a typické dlouhé šaty. Nicméně vždy je lepší dodržovat místní zvyklosti, tudíž jsme si oblečení hlídaly (týká se pouze žen), tj. šortky jsme nosily pouze v soukromí. Ostatně šátek na hlavě tě ochrání před prudkým sluníčkem a hlavně všudypřítomným prachem nebo pískem z pouště.

Holky si šátky oblíbily

Jak se sem dostat

Z Evropy máš tři možnosti:

• letecky – sleduj akční letenky do Marrakéše na CestujLevně,
• trajektem ze Španělska – porovnej si ceny několika trajektových linek, které propojují Maroko (Nador, Tangier a další) s městy ve Španělsku (Barcelona, Tarifa a další),
• vlastním autem – s využitím trajektu výše.

Já jsem pokaždé využila společnosti Ryanair, protože tehdy vycházela nejlevněji (cca 3500 Kč tam i zpět s příručním zavazadlem). Na podzim 2017 by měla být otevřena nová linka Wizzairu z Katowic, kde promo lety do Agadiru byly od 1600 Kč za zpáteční letenku. Ryanair bohužel nemá přímý let z ČR, musíš se zastávkou v Itálii (Bergamo) nebo v Bruselu (Charleroi). Jsou to nenavazující lety, čekej pauzu (i den) a každou letenku kupuješ zvlášť. V součtu let trvá cca 5 hodin (bez čekačky v mezipřistáni).

VAROVÁNÍ: V Maroku nemůžeš projít na online letenku v mobilní appce společnosti Ryanair, požadují vytištěnou. Letíš-li pouze s příručním zavazadlem bez check-inu, kup si sedadlo (cca 6 euro) a můžeš si udělat dřívější online check-in. Normálně je online check-in otevřený až 4 dny před letem.

S trajektem nemám zkušenost, ale dá se přes uvedený odkaz bookovat dopředu. V předstihu jsem našla ceny okolo 50 euro za jednu plavbu až do Barcelony. Ovšem plavba trvá víc jak den (okolo 27 hodin).

Ať už se rozhodneš pro cokoliv, vždy tě čeká delší kontrola na letišti/přístavu v Maroku. Musíš vyplnit tzv. boarding form (jméno, pas, národnost, povolání, důvod příletu a místo pobytu). Pak s tím jdeš za celníkem a dostaneš vstupní razítka, což je něco jako vízum. To pro vstup do země nepotřebuješ zařizovat dopředu. Formuláře se neboj a jako místo pobytu stačí jakýkoliv hostel, nekontrolují to. Lístek vyplňuješ i při odjezdu ze země.

Jak si zajistit bydlení

Pokud ti nevadí menší komfort, trochu adrenalinu a pokec s místními, pak doporučuji využít couchsurfingu. V Maroku funguje opravdu na 100 %. Dáš požadavek na nějaké město a do dne máš na 100 odpovědí i z okolních městy Navíc je jedno, zda cestuješ sám, jsi holka, pár, nebo jste i čtyři. Místo pro vaší skupinu vždy najdou. Jsou hodně družní a komunikativní.

S kluky z couchsurfingu je sranda. Tady mě oblíkli do tradičního mužského šatu a pokřtili na Aichu

Jen se nelekni dvou věcí v případě couchsurfingu:

• Často ti budou nabízet nějakou jejich byznys aktivitu – výlet do hor či pouště, nebo surfování a další. Ale ubytují tě, i když to odmítneš. Na cenách se dá smlouvat.
• Hostitel má za tebe zodpovědnost v Maroku. Může se ti stát, že půjdete spolu na policii, abys podepsal, že jsi s hostitelem dobrovolně z vlastní vůle. Je to normální, neboj se.

Chceš-li víc soukromí, lepší zázemí a jistější internetové připojení, pak sáhni po klasice v podobě airbnb, booking, hostelsclub nebo hostelz. Poslední dva portály s hostely nabízejí i slevu, pokud jsi členem jejich klubu. Na airbnb ti mohu poskytnout slevu 28 euro na tvůj první pobyt nad 54 euro, pokud ještě nemáš na airbnb účet.

Nicméně ubytování získáš snadno až po příjezdu do města. Nemusíš nic rezervovat dopředu, stačí se projít po hlavní ulici a ptát se po levném hostelu (doporučuji říkat hostel, cestuješ-li nízko-nákladově). Takto jsme získali ubytko až na místě v Tinghiru i Boulemat Dades. V obou případech jsme cenu usmlouvali níž.

Počítej s několika věcmi:

• ubytování bývá skromnější (nespíš-li v hotelu – tzv. riady), než jsi zvyklý z Evropy – může tu být turecký záchod, často se spí na matračkách na zemi
• voda z kohoutku není pitná
• nemusí tam být klimatizace a tu bych opravdu doporučila mít
• wifi nebude stabilní ani v hotelech

Jak je v Maroku draho

Jak jsem psala, je to na naše poměry stále levná země, i když ceny se postupně zvedají. Měnou je marocký dirham, značí se MAD. Aktuální kurzy (k roku 2017) jsou 2,31 Kč/MAD a 11,19 MAD/euro. Měnu u nás neproměníš, tak si ji ani nepřivez zpátky. Bez poplatku ji v pohodě proměníš na všech vnitrostátních marockých letištích. Tam ti taky nabídnou i jejich marockou platební kartu, se kterou prý vybíráš bez poplatku a hlavně všude. Z minulé zkušenosti v Maroku jsem věděla, že maestercard nám to všude neakceptovalo. Je tedy lepší mít víc karet a nějakou tu visa kartu.

Můj tip: Nechala jsem si marockou kartu na počkání vystavit a vložila na ní 50 euro (převedli bezhotovostně z mé české karty). Dostala jsem skrytý PIN a plastovou kartu, kde peněžní zůstatek je možné si na letišti proměnit zpátky (nikde jinde). Ovšem první bankomat mi kartu spolknul. Naštěstí na pobočce mi ji z trezoru vyndali a peníze šly vybrat.

Ale zpátky k cenám v Maroku. Pro zjištění cenové hladiny v zemi používej Numbeo, ale dám ti několik aktuálních cen (rok 2017):

• Bydlení od 4,50 euro bez snídaně ve sdíleném pokoji za noc.
• Městská doprava od 5 MAD (fakt směšně málo).
• Autobusy na delší tratě okolo 100 MAD, například: Marakéš-Agadir za 110 MAD, Agadir-Ouarzazate za 150 MAD, Ouarzazate-Tinghir za 90 MAD. Všechno jsou to jízdy nad 4 hodiny v klimatizovaném autobusu.
• Potraviny – hlavní menu (polévka/omeleta, hlavní chod, olivy, džus) v restauraci od 60 do 90 MAD, ale porce je tak pro dva až tři lidi. Snídaně od 20 MAD, fresh džus okolo 4 MAD, balená voda za 6 MAD, ovoce směšně málo (platí se na váhu, kilogram je okolo 10 MAD).
• Aktivity – to jsou nejdražší položky. Průměrná cena za cokoliv (lekce surfingu, jízda na velbloudu, trek v horách s průvodcem a jídlem) je cca 300 MAD.
• SIM s nějakými minutami a smskami za 20 MAD. 1 GB dat = 10 MAD.

Všude se dá smlouvat a čekej, že jako cizince tě chtějí spíše obrat. Tlač cenu dolů, oni se obrat nenechají.

Já jsem za 25 dní v Maroku utratila 4491 MAD (cca 10 375 Kč, tedy něco přes 400 Kč na den) a to jsem se nijak extra neomezovala, ale hodně jsme spali po couchsurfingu, jednou stopovali, vařili si dost (ale i jedli v restauracích, kde jsme byli na wifi). Na druhou stranu jsme si platili i aktivity a mobilní data.

Jak se dopravovat po Maroku

Na velké vzdálenosti mezi městy jsme používali autobusové společnosti, neboť železnice má jen omezené linky, a to spíše na severu země. Vybrat si můžeš mezi Supratours a CTM společností. Obě mají podobné trasy, ceny i komfort autobusů. Záchod nečekej, ale zastavují. Wifi v nich není, ale zato tu najdeš klimatizaci (naštěstí). Lístky jde rezervovat dopředu, nebo kupovat přímo na nádražích. Za batoh do zavazadlového prostoru (velký tam musí přijít) se platí 5 MAD.

V Maroku funguje i vnitrostátní letecká společnost, která spojuje velká města ve všech částech Maroka. Nicméně ceny na poslední chvíli jsou opravdu vysoké. Po přepočtu by nás let Féz-Marakéš vyšel na 3000 Kč. Nemám s ní tedy zkušenost.

Na kratší vzdálenosti mezi městem a nějakou přírodní památkou doporučuji “dodávkové autobusy”, tj. minibus pro cca 15 lidí. Za 30 minutovou jízdu jsme platili 9 MAD, takže opět levná doprava. Kde tady tyto minibusy v Maroku staví, je nejlepší se ptát místních, nasměrují tě.

Na stopu do Marakéše

V Maroku jde i stopovat, dokonce i ve více lidech (tři). Vzali nás lidé, co ani neuměli anglicky (úřední jazyk je francouzština a arabština).

Ve městech využívej spíše městskou dopravu oproti všudypřítomným taxíkům (žluté a bílé). Ceny jsou neporovnatelné. Například v Marakéši jízda taxíkem kamkoliv z letiště stojí 70 MAD po smlouvání (chtějí 100 MAD). Městskou (autobusy) to bylo pouhých 5 MAD. Na druhou stranu ti taxík zastaví opravdu v kteroukoliv denní i noční hodinu. Ne každý taxikář umí anglicky.

Jak chutná je marocká kuchyně

Lokální kuchyně je poměrně zdravá, neboť obsahuje velké množství zeleniny (vařené, dušené anebo rajčato-cibulový salát v syrovém stavu). Jídlo se připravuje ve speciální keramické nádobě tažin, odtud nese jídlo i své pojmenování. Dát si tak můžeš zeleninový tažin, nebo s nějakým masem (jehněčí, hovězí, kuřecí).

Jako přílohu nejčastěji dostaneš pita chleba, který často nahrazuje i příbor. Další typickým pokrmem pak je kus kus, ale na rozdíl od českého ho tady připravují přes 2 hodiny bez použití vody. Připravován je na sladko i slano. Oblíbené je taky ražničí a vajíčka.

K snídani obvykle bývá pita chleba a to buď s vaječnou omeletou, nebo arašídovou pomazánkou a džemem. Vše samozřejmě doprovází tzv berber whiskey, jak přezdívají marockému čaji. Existuje buď bylinkový, nebo mátový. Oba jsou silné a vynikající, ale po přidání dostatečného množství cukru.

V Maroku je běžné se stravovat na tržištích a v pouličních stáncích. Tady zakoupíš i nejlevnější fresh džus (0,3 l za 4 MAD). Ostatně ovoce je v Maroku levné a sladké.

Tipy na výlety

Jak už jsem psala výše, krása Maroka spočívá v jeho různorodé přírodě – od divokých vod Atlantiku přes pohoří Atlas tyčící se nad 4000 m. n. m. po písečné duny Sahary. Pozvu tě na místa, které jsem poznala z vlastní nebo kamarádčiné zkušenosti a z nějakého důvodu bych ti toto místo ráda nabídla k návštěvě.

Výlet na horu Tubkal

Džabal Tubkal (4167 m. n. m.), jak zní celý název, je nejvyšší horou Maroka a severní Afriky vůbec. I přes značnou výšku je přístupný turistům, kteří nemusí být zdatnými horolezci. Ale na výlet si vyhraď aspoň dva dny, ať nedopadneš jako já, když se mi Tubkal z řady důvodů nepodařilo v zdolat.

Na obrázku je výchozí vesnice Imlil, hora nad ní není Tubkal

Výchozím bodem je vesnice Imlil (cca 1700 m. n. m.), kde si zavčas bookni horský hotýlek. První den se vydej do výšky 3200 m. n. m., kde se nachází dvě chaty (refuge). Dá se tu přespat i najíst. Na cestu nepotřebuješ průvodce a při průměrné fyzické zdatnosti ji zdoláš okolo 4 hodin.

Další den ti zbývá posledních 1000 metrů nahoru. V březnu tady ještě ležel sníh a byly by potřeba mačky. Cepíny ani lana nepotřebuješ. Nahoře je dost větrno a i v září je tu pouze nula stupňů, počítej tedy se zimním oblečením a pohorkami. Průvodce nemusíš mít ani na tuto část cesty. Jinak za něho zaplatíš cca 500 MAD. Shora se dá zvládnout sestup až do Imlilu za jediný den.

U moře v Agadiru

Pokud chceš spíše relaxovat v mořských vlnách, vydej se do přímořského letoviska na severozápadě země. My jsme bydleli ve vesnici Amoknari u berbeské rodiny, kde náš hostitel měl surfařskou školu. Z našeho pobytu tady vzniklo i video, které asi vydá za víc než povídání o Agadiru.

Neplánovaná návštěva soutěsky Todra

Toto byl naprosto neplánovaný výlet, když jsme bydleli v Tinghiru (malé město mezi Merzougou a Ouarzazate). Minibusem jsme se vydali asi 30 km za město do soutěsky Todry (arabsky Toudgha), která je obklopená rozlehlými háji palem (tzv. palmárie) a množstvím berberských vesnic.

Jde o masivní puklinu v náhorní plošině, kterou protéká říčka. Krajina mi připomíná Arizonu v USA, taková vyprahlá s množstvím kaňonů a skal pro horolezce. My jsme odbočili z hlavní silnice a udělali si cca 5 km výlet okolo jednoho kopce. Nutno podotknout, že cesta byla na Mapy.cz, ale zřejmě se jednalo z části o vyschlé říční koryto, neboť cesta končila srázem. Nápadně připomínal bývalou kaskádu vodopádu. Naštěstí jde toto místo obejít okolo a dostat se tak na rozumnou cestu (na mapě je to ta levá cesta), která už tě zavede zpět do vesnice Tisgui.

Poušť Merzouga

Pokud chceš poznat pravý život pouštních kočovníků Berberů, zamiř až skoro k hranicím s Alžírskem do Merzougy. Počítej s pořádným žárem. I ke konci září tady bylo nad 35 °C a žádný stín. V bytech bez klimatizace se nedalo spát. Za to je tady nádherný pohled na hvězdné nebe včetně Mléčné dráhy. Takové v Evropě jen tak neuvidíš.

Nenech si ujít ani projížďku na velbloudech. Sice to není nic pohodlného, ale na tento zážitek nezapomeneš. V rámci této aktivity bývá rovněž přespání v písečné duně spolu s tradiční večeří a snídaní. Berbeři ti navíc zahrají na jejich lokální nástroje.

Vodopády Ouzod

Miluješ-li pohled na vodopády ze shora i zdola, pak si nenech ujít ty nejpůsobivější v celém Maroku. Asi 150 km na východ od Marakéše se nachází vodopády Ouzud (nedaleko stejnojmenné vesnice). Padají z výšky 110 metrů a jsou třístupňové. Ve spodní části se rozkládá údolí, kde existuje hned několik turistických procházek.

Sejdi seshora dolů do údolí, projdi se kolem říčky a kolem “vodních barů” se po schůdkách vrať na horní plošinu. Vystupuješ po schůdcích s řadou stánků po levé straně. Nahoře se můžeš ještě zastavit za volně pobíhajícími opičkami. Za arašíd ti vyskočí i na hlavu. Ale pozor, mršky rády i kradou blyštivé věci.

Město Ouarzazate

Samotné město jsem sice dvakrát projížděla, ale moc jsem z něho neviděla. Nicméně i za okny mi neuniklo, že toto město je krásně upravené a domy vypadají jako malé hrady. Přestože jsem tady moc nepobyla, pozvu tě na výlet do okolí Ouarzazate – do ksaru Ait Ben Haddou (ze 17. století).

Toto seskupení hliněných staveb se nachází právě nedaleko Ouarzazate v údolí a obklopené palmovým hájem na jedné straně. Místo je volně přístupné turistům a natáčela se tady celá řada světově proslulých filmů a seriálů (Gladiátor, Mumie, Hra o trůny). Od roku 1987 je celý ksar zapsán na seznamu UNESCO.

V Ouarzazate můžeš přespat a navštívit nedaleké filmové ateliéry, nebo zmíněný Ait Ben Haddou. Ubytuj se například v našem hotelu Tama Riad, odkud vzniklo i následující video (s anglickými titulky).

Město Marakéš

Nemůžu říci, že by mi toto město učarovalo. I když není hlavním městem Maroka, tím je Rabat, tak je to oblíbená turistická destinace. Možná právě proto se z tebe bude hodně prodejců snažit vylákat peníze. Nedej se a nedbej žebrajících. Jednou z největších atrakcí města je náměstí Jamaa el Fna s nedalekou mešitou Kotoubiou.

Náměstí se nachází v samém středu města a jezdí sem celá řada autobusových linek. Pokud není státní svátek je tu vždy rušno – tržiště, kejklíři, krotitelé hadů i různí pouliční artisté včetně cvičených opiček. Jen počítej s tím, že jak se na něco zadíváš, tak místní natáhnou ruku o dirhamy.

Město Féz

Toto město jsem přímo já nenavštívila, ale podle mé spolunomádky Adélky jsem přišla o hodně, neboť ji Féz okouzlil ze všech marockých koutů nejvíc. Prý pochopíš hned, jak přijedeš a uvidíš: starodávné zdi chránící nejstarší a nejdéle fungující univerzitu západu, stejně tak jako medinu (staré město) s vyhlídkami jako z pohádky. Na jedné straně leží trosky hradu, na druhé stupňovité rozložení domů, které se od středověku moc nezměnily. To vše je podtržené tichým důrazem mlžných hor rozprostírajících se v pozadí při východu slunce.

Adélka ti doporučuje se vydat sledovat západ sluníčka: “Nejkrásnější západ slunce, který jsem, kdy viděla, se mi naskytl ze střechy umělecké restaurace La Coin du Artist. Běž se podívat a nebudeš litovat.”

Dá se z Maroka pracovat na dálku?

Jedna ze zásadních otázek pro digitálního nomáda, který pracuje na svých cestách. Tuto sekci klidně přeskoč, jsi-li jen cestovatel a pracovat rozhodně v Maroku nehodláš.

Ačkoliv se Maroko objevuje na seznamu TOP nomádských destinací, tak musím říci, že práce ve zdejších podmínkách má hned několik úskalí:

• WIFI připojení je opravdu špatné, a to i ve městech, a na mobilních datech nejde všechnu práci vykonávat
• ve skromnějších hostelech moc nepočítej se stolem a pohodlnou židlí k sezení
• poměrně vysoké teploty, takže bez klimatizace se ti bude špatně pracovat
• coworkingy teprve začínají vznikat a v kavárnách je poměrně rušno na práci

Nicméně já jsem svých pár hodin práce byla schopna dělat. Dokonce bych řekla, že v Maroku jsem měla jeden ze silnějších měsíců. Ale ke své práci nepotřebuji stahovat velké objemy dat. Pouze videa jsem nemohla posílat ani nahrávat na YouTube. Na obranu Maroka jde zase říci, že se tu nějak anglicky vždy domluvíš a je tu pořád levně. Avšak problémy s internetem si musí každý pracující zvážit už sám.

Když už nic, z „kanceláře“ jsou nádherné výhledy

Co by tě v Maroku mohlo ještě překvapit

• Pro Evropany není voda z kohoutku pitnou, i když v případě nouze se dá taky konzumovat. 1,5 litrů balené stojí běžně okolo 6 MAD.
• Pátek je tady něco jako naše neděle a obchody budou povětšinou zavřené. Mysli na to dopředu.
• Alkohol se sice v Maroku dá sehnat, ale nemají ho na malých městech. Ani v supermarketu ho obvykle nenajdeš. Zeptej se místních, oni ti poradí.
• Hlavním jazykem je arabština. Místní umí ještě dobře francouzsky a případně berbersky. Anglicky se nemusíš domluvit s každým. Stáhni si zavčas jazykový balíček v Translatoru, o kterém mluvím ve videu Jak vyzrát nad jazyky při cestování.
• Na menších městech jsou turecké záchody. Ale někde navíc jsou propojené se sprchou a nečekej ani umyvadlo nebo zrcadlo.
• Jídlo se jí někdy rukama. Podobně na tržišti ho připravují bez rukavic přímo před tebou. Měj raději očkování proti žloutence A i B, i když povinné pro vstup do země není.

Tak to je ode mě k Maroku všechno. Další informace (například o měně, cenách letenek) vyčteš v průvodci od CestujLevně. Doufám, že si dovolenku v této africké zemi užiješ.

Já v Maroku dokonce pracovala, inu digitální nomádi občas zapomínají odpočívat. Pokud bys rád cestoval tak často jako já, zkus si náš životní styl. Rady do začátku vyčteš v online zdarma kurzu Digi Nomád. Nebo se se mnou pobav na Skype konzultaci. Tak to ostatně udělala Adélka (mimochodem, autorka úvodní fotografie), která pak vyrazila nomádit se mnou.