VÍTEJ
NA NOMÁDSKÉ STEZCE
copywriterka Hanča Šormová
Pokud mě sleduješ na sociálních sítích, možná jsi zahlédl, že jsem na konci září 2020 vypustila do světa svůj první velký projekt s fyzickými hrami a hračkami pro děti – Tuláčkův svět. Říkáš si, co k tomu Hanku přimělo? Opouští snad online svět a blogování na Nomádské stezce? V tomto článku bych ti chtěla povědět jeden příběh v mém životě a na něm situaci osvětlit.
Tuto událost jsem s nikým ještě nikde nesdílela, protože s vizí a zaměřením Nomádské stezky neměla mnoho společného. Ale přesto ta skutečnost ve mně byla a později vybublala na povrch…
Tím se nechci chlubit. Ale od cca 6. třídy jsem řešila matematické a fyzikální olympiády. V těch matematických jsem se pravidelně dobře umísťovala. Dokonce tak, že jsem 3x byla v celorepublikovém kole, 1x na Středoevropské matematické olympiádě a jednou se probojovala až na Mezinárodní matematickou olympiádu ve Vietnamu. Ale neboj, umím se bavit i s běžnými nematickými smrtelníky. 😀
Bohužel, ačkoliv jsem chodila na “výběrové” gymnázium se zaměřením na matematiku, řada učitelů pro mou reprezentaci školy nemělo pochopení. A to jsem těch olympiád dělala více, známky měla výtečné a látku sama doháněla.
Stav ve škole se vyhrotila natolik, že jsem málem maturovala na jiném brněnském gymnáziu. Paradoxně vzniklou situaci nezachránil ředitel, ani můj matematikář (zástupce ředitele), nýbrž humanitně zaměřená učitelka. Ale to není podstatné. Co je ale horší, tento šrám ze školních let jsem si nesla dál do života. Vystudovala jsem mimo jiné matematiku na vysoké škole, ale živit jsem se jí nechtěla. Tak nějak jsem na svou “školní lásku” zanevřela.
Celá školní situace vedla k položení si vnitřního závazku, že já chci jednou nadaným a zvídavým dětem pomáhat. Jen tehdy na vysoké škole jsem nevěděla jak. Má představa byla, že bych založila vlastní komunitní centrum a děti v něm hravou formou rozvíjela. Tato vize se mě drží dodnes a třeba si ji jednou splním.
Jak šel čas, já dostudovala, začala pracovat v IT, odjela žít na Maltu, ale pořád jsem v sobě cítila neklid. Vyměnila jsem jistotu zaměstnání s dobrým výdělkem za svobodu práce na volné noze. Stala jsem se cestovatelkou s propiskou v ruce. Založila jsem Nomádskou stezku, psala pro klienty a školila copywriting. Podvědomě jsem si vyhledávala dětské a cestovatelské témata.
Čím více jsem pronikala do českého online rybníčku a blog se stával známým, tím paradoxně více jsem začínala být nespokojená. Poznávala jsem různé projekty, “kouče”, “influencery” (uvozovky jsou záměrně) a měla jsem pocit, že na tom českém online prostředí začíná být něco lehce nahnilého.
V tomto článku nechci zabíhat do detailu k online světu. Prostě a jednoduše, psal se prosinec 2019 a najednou to přišlo, jako blesk z čistého nebe:
ZALOŽÍM S PARTNEREM FIRMU, KTERÁ BUDE VYTVÁŘET FYZICKÉ PRODUKTY PRO DĚTI
Kdepak, tehdy jsem netušila, jaký bude koncept Tuláčkova světa. Ba co více, Tuláčkův svět se neměl jmenovat takto a prodávat se mělo taky zcela něco jiného. Ostatně náš příběh si můžeš přečíst tady.
Následovalo dlouhých 10 měsíců doslova porodních bolestí (pro mě horší jak porod mého prvního syna). Do toho se nám tam připletla doba koronavirová, ale přesto na konci jsem se přiblížila ke svému závazku po střední škole. Založila jsem…
Mé vize v Tuláčkově světě jsou:
U poslední vize se na chvíli zastavím. Věděli jste, že v 5 letech vykazuje 98 % dětí vysokou míru kreativity, ale v 25 letech už jsou jen pouhá 2 % lidí kreativní? Smutné, že? Přitom je to právě ta kreativita, co nám pomáhá se přizpůsobit rychle měnícímu se světu a dynamickému tempu života. Hned tak nás něco nerozhodí a dokážeme najít originální řešení v každé situaci.
Proč je ten trend kreativity tak strmě klesající si netroufám odhadovat. Nejsem odbornice. Ale zato proti tomu chci bojovat. Proto jsem navrhla vědomostní sady v Tuláčkově světě a doplnila je tištěnou knížkou cestovatelských pohádek.
V Tuláčkově světě si děti postaví vlastní svět, poznají jeho tajemství (zajímavosti) a zase je zbourají. Každý den znovu, ale pokaždé trochu jinak. Neexistují žádná pravidla hry, proto je tolik možností, jak si s hlavním produktem Krabicí Vědomostí I Zábavy vyhrát.
Přiznám se bez mučení, je to zcela jiný pocit, když napíšeš e-book a když vydáš voňavou knížku. Co teprve, když v rukou držíš hmatatelný produkt a vidíš ty radostné oči dětí, jak si s ním hrají. Ten offline svět má něco do sebe. Ale na druhou stranu stojí velké úsilí a ještě větší finanční náklady. Zajímalo by tě mé know-how a 10měsíční cesta k e-shopu?
Neboj se, nezanevřela jsem na ni. Vždyť je jak mé další dítě – poctivě vypiplaná a spolupráce stále chodí. Jen už si dost vybírám a psát budu asi méně. Ale pro rady si ke mně stále můžeš přijít. Mimochodem, on ten Tuláčkův svět je hodně o cestování a taky o tom psaní.
Doufám, že článek nevyzněl negativně, zejména ohledně online podnikání. Naopak, chtěla jsem dát průchod pocitům a inspiraci těm z vás, kteří máte dětské sny, že se opravdu dají plnit. Ať jsou sebevětší a netušil jsi, kde a jak je realizovat. On to Vesmír za tebe v pravou chvíli vyřeší! Věř mi!
Budu moc ráda, pokud mi nadále zachováš přízeň. Třeba koupí cestovatelské knížky svým dětem, zasdílením tohoto článku dál či sledováním Tuláčkova světa na sociálních sítích. Brzy na viděnou!