Stinné stránky digitálního nomádství

“Hani, to máš bezva. Teď jsi byla na Azorách, pak sis odskočila do Švýcarska a už míříš na měsíc do Maroka. To je super život, toho digitálního nomáda. Práce snů, ne?” Zrovna si prohlížím fotky z Azor a chystám prezentaci pro známé, tak jen radostně přikyvuji.

Střih. Cvak. O pár hodin později… A bez kamarádky.

“Už toho mám po krk. Jsem utahaná a nikam se mi nechce. Zase kila nahoře, už se v tom zrcadle nemůžu ani vidět. Blééé. Kde mám tu flašku vína? A kašlu na to, už to nedělám,” praštím s goPro kamerou, odsunu laptop i mobil, na kterém svítí 04:36 ráno.

Každá mince má rub a líc

Předchozí odstavec jsem přibarvila, ale ani život digitálního nomáda není vždy jenom o sluníčku. Občas na něj padne stín od mraků. Někdy je to přímo bouřkový mrak a ty se nestíháš před blesky ani schovat. Mimochodem, žádnou flašku od vína doma nemám. Alkoholu se vyhýbám, co to jenom jde.

Nejsem žádná sluníčkářka (snad mi to promineš) a myslím, že je fajn poukázat na obě strany mince. I digitální nomádství má své rubové stránky. V tomto článku to nebude o podnikání na volné noze. Tady je rovněž spousta minusů, ale dneska chci odkrýt “temné stránky” spojené s cestováním. Ostatně na největší podnikatelské chyby poukazuje TOP 14 podnikatelů-nomádů v mém dřívějším článku. V tomto ale sáhnu po příkladech ze života. Rozuměj: odkryji pozadí mé povětšinou usměvavé tváře. I nomádka někdy pláče.

Děti odrůstají před očima

Oslava narozek se zlatíčky. Jo a těch 20 není mně 🙂

Žijeme sice v digitální době, kdy není nemožné si volat od protinožců do Ameriky. Dokonce i zadarmo díky Skypu, Slacku, Whatsappu, Messangeru a já nevím jakým dalším technickým vymoženostem. Ale lidský kontakt s nejbližšími to nenahradí. Neobejmeš je, když pláčou. Ani s nimi neskáčeš radostí.

To nemluvím o tobě, který jsi stovky kilometrů sám a sám. Chceš obejmutí a zatím… Zažila jsem například totální hnačku na Maltě, kdy bych bolestí lezla po zdech a málem x-krát na ten záchod nedoběhla. Do Skypu jsem se zelená křenila, jak je všechno ok. Nebudu přece děsit maminku, která se díky klaustrofobii na ostrov prostě nedostane, no ne?

Ovšem toto není to nejvíc, co mě trápí. Mám tři neteře a synovce. Naše malá prťata. Jsou sice mnohdy na zabití. Hlavně, když je dostaneš na hlídání všechny zaráz, nespaly a bobříka mlčení vydrží tak 10 sekund. A to jsem jim slíbila hlavní cenu kinder vajíčko za hodinku ticha. Ani schovka nezabrala, oni se musí pořád chichodat, i schovaní.

Odrůstají mi přímo před očima. Zejména na nejmenší to vidím. Nejde mi o to, že já jsem zase o den starší. To nevnímám. Ale nevidět je vyrůstat, někdy bolí. Nakrucování před web kamerou je prostě málo…

Stinná stránka: Neosobní komunikace na dálku s těmi nejbližšími, zejména pak nejmladšími.

Věčný kolotoč s kilogramy navíc

Na rovinu přiznávám, když jsem odjížděla v roce 2016 z Malty, měla jsem o 12 kilo méně, než mám teď. Ano, je to má vina. Nebudu se vymlouvat na cestování. I na cestách můžeš běhat, dělat workout či chodit na lekce tance. Jen já to nějak nedávám. Chci jet vše na 100 % – práci pro klienty, můj web, moje FB, Instagram i YouTube. Do toho mám touhu vidět každé super místo. Pak už nemám čas na sebe.

To byly časy a kondička…

Dříve jsem sportovala i tři hodiny denně (fitko, běh, pole dance). Přestala jsem a váha šla nahoru raz dva. Kondička dolů. Sice stále uběhnu půlmaraton i se zavěsím hlavou dolů na tyči. Ale není to ono a štve mě to. Pořád přemýšlím, jak si vyvážit work-life-sport balanc. Hodně digi nomádů to řeší ranními workouty a cvičením jógy. Často inklinují k paleo stravování. To já spíše k vegetariánství, což souvisí s vařením na cestách. Bohužel na jídle často nesprávně šetřím.

Stinná stránka: Hůře se hledá čas na sport při cestách. Ani vaření není nejjednodušší.

Osobní život často stojí za prd

Neříkám, že to tak mají všichni nomádi/cestovatelé a možná je problém ve mně, ne v cestování. Ale pravdou je, že pokud nemáš tolerantního partnera nebo necestujete společně, půjde to jen horko těžko ustát. Například Martin s Jančou z webu Digitální nomádství jsou aktuálně (srpen 2017) pátým měsícem v jižní Americe a zdá se, že jim to vesele klape. Můj osobní život si ponechám pro sebe, netýká se jen mě. Ale věř, není to lehké ani veselé. Pláč však problém nevyřeší.

Vážím si času s nejbližšími i přáteli v ČR

Ani s kamarády to nebývá snadné. Půlka z nich nepochopí, že podnikáš, takže máš naprosto jiný pracovní režim a fakt nebudeš na FB chatu viset v 18 večer a odpovídat. Urazí se. Další zase nebudou čekat, až jednou přijedeš z ciziny a zajdeš na jedno. Chápu obě skupiny, ale zatím nevím, jak to řešit. Věřím, že ti nejvěrnější přátelé ale zůstávají napořád.

Stinná stránka: Partnerství a schůzky s kamarády, kteří žijí v ČR, se těžce řeší tisíc mil daleko.

Cestovatelská únava

Věř nebo nevěř, ale už jsem občas z cestování unavená a toužím být doma. Neřešit, kde budu spát za týden (zda couchsurfing, airbnb nebo nějaký kamarád), zda tam bude připojení na internet (průser, když se nespojím s klienty), jestli to utáhnu finančně (na rezervy fakt nerada sahám).

Občas je to na padnutí… Stopování mě vyčerpalo víc, než bych si byla připustila

V podstatě pracuješ jako doma (množstevně), ale hodinově to tlačíš co nejvíc dolů – chceš víc cestovat. To si dost protiřečí a jsi unavený. Proto se doporučuje cestovat pomalu (tzv. slow-traveling). Už se o něj snažím, ale pořád chybuji. Z čeho jsem ale na cestách nejvíc unavená, je hluk – turisté i místní. Jsem v jádru silný introvert a miluji svůj klid. Ten ale v cizině moc nemám.

Stinná stránka: Na cestování tě začne zmáhat samotné cestování, často spojené s čím dál větším turismem.

Otočme si list

Slyším, jak se ptáš: „Proč to tedy ta holka vlastně dělá? Vždyť může sedět v poklidu doma a mít životní jistoty.“ Jistě, to mohu, ale pozitivní stránky v mém nomádském životě převažují. Nemohu si prostě pomoci, ale není nad:

  • vítr v mých hustých kadeřích, které ovíval letos snad už 5x mořský vánek
  • písek i v nosních dírkách, když tě ohodí velbloud na Sahaře
  • rozesmáté obličeje nomádských kamarádů, které vytáhnu na putování Marokem
  • vyřehtané čtenáře mé reportáže ze stopování do Barcelony, kdy jsem během 4 dnů dokázala ztratit spacák a následně přespala v korbě náklaďáku

Mám pokračovat?

  • nové kamarády, ať se podívám na jakoukoliv světovou stranu
  • jazykové faux pass, které vznikají nad sklenkou dobrého vínka
  • vzpomínky, kterým se budou smát ještě pravnoučata mých dětí
  • úžasné projekty, na kterých můžu spolupracovat jen díky tomu, že tolik cestuji
  • spokojené klienty, kteří se nemohou dočkat nového článku, fotek a nově i videí
  • sebeuvědomění si, proč jsem pyšná, že jsem Češka a co mi život jako Evropance dopřává

Ještě je to málo?

OK, já tedy napíšu článek slunné stránky digitálního nomádství? Chtěl bys?

 

I přes tyto stinné stránky mám svou práci stále ráda. Zatím bych neměnila, spíš musím zapracovat na svých slabinách. O některých z nich včetně řešení a mnoha dalších věcech píšu v eBooku Z necestovatelky digitální nomádkou. K eBooku je zdarma Skype konzultace, kde probírám podnikatelské záměry včetně nomádských problémů.

Hanka Šormová
Žena na cestách je mé druhá já. Ráda provázím a ukazuji druhým, jak zanechat listování atlasem světa a měnit si jejich cestovatelské sny ve skutečnost. Můj celý příběh si přečtěte zde.
Komentáře
  1. Thomas napsal:

    Citim ze vseho co jsem si pŕecet tady realitu zivota na cestach.Nemam moc nacestovano a nejsem nomad na cestach..Mam podobne zazitky a pocity..Po letech mimo cr, s virtualni komunikaci s detmi,kamaradama atd.Je to realita.Neni to jen par fotek z pohodove dovci od more od nekud..ktere soupnes na jednu z tisice cestovatelskych seznamek.Tam nikdy nevidis a neslysis ty tezke a smutne noci nekde sam,kde neni vse jak ma byt..Spousta super zazitku i naopak.

    • Hanka Šormová napsal:

      Po letech mimo ČR? a kdepak? to mě zaujalo… ano, občas je dobré poukázat i na smutek za veselými olajkovanými fotkami na Instagramu 🙂 taky je tam mám, ale pláč už jen v srdci. Přesto mě to stále baví a chci cestovat, dokud to jen jde a nemám závazky. Otevírá to neuvěřitelně oči a vážím si pak každého návratu domů 🙂 věřím, že to máš podobné

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *