Intimní zpověď ze života couchsurferky

“Ne, ne a ne. Já fakt nechci,” opakuji (samozřejmě anglicky) pořád dokola a nakonec můj hostitel odchází do jeho pokoje. Řeč je o couchsurfingu (dále CS) a já se k tomuto článku odhodlávala už pěknou řádku dnů. Přece jen je to zpověď do hloubi mého nitra a částečně zásah i do mého osobního života. Nicméně se mě hodně dívek ptá na bezpečnost samostatného cestování přes tuto celosvětovou komunitu, tak jsem se rozhodla napsat zase jednu ze životních zpovědí. Váhala jsem zhruba stejně jako u zveřejnění stinných stránek mého cestovatelského života.

Co je to couchsurfing?

Pokud ses s touto komunitou nadšenců okolo cestování ještě nesetkal, ve zkratce ti ji představím. Wikipedia říká:

CouchSurfing je v současnosti největší internetová služba bezplatného ubytování. Jedná se o sociální síť.

Tak v tomto městě se započala psát má couchsurfing cesta

Já bych řekla, že CS je mnohem víc, než jen spaní zadara u cizinců. I když někteří si ho pletou s hotelem bez placení. Pro mě je CS skvělá možnost, jak poznat zahraničí očima místních. Nemusíš hned u nich přespat, stačí se potkat a projít po městě, nebo zajít na kafčo. Jindy ti zase poradí, co vidět nebo kde si půjčíš auto.

CS je o sdílení znalostí, zážitků, kultury, jazyka… Aspoň teda pro mě. Nic víc za tím nehledám a vždy respektuju zvyklosti mých hostitelů. Vážím si času, který mi věnují. Bohužel kvůli svému častému cestování nemohu hostit nikoho v ČR. Ano, i ty se můžeš stát hostitelem a ukázat krásy naší domoviny přijíždějícím cizincům.

Já a couchsurfing

“Nikdy nesedej na motorku. Nikdy nelez k cizím lidem do auta,” říkávala maminka. Takže, pokud jsem vlezla k cizím lidem do bytu, tak jsem vlastně maminčina přání neporušila, že? 🙂 Rozhodně si své maminky vážím a neberu její rady na lehkou váhu, ale zkusila jsem si postupem let a ještě víc. Jinak si přece svůj názor na věc neudělám a hubu nenabiju.

Ale zpět. Můj příběh na CS se začal psát v červnu roku 2016, kdy jsem se chystala podpořit moji lektorku pole dance na soutěži v Římě. Protože se ztratím i v brněnské Olympii (nákupní centrum), hledala jsem jiné možnosti, než jet úplně na vlastní pěst do takové metropole. Do cesty mi vstoupil CS. Na žádost o pomoc se nabídky jen hrnuly. Tehdy jsem netušila, že pro samotnou mladou holku není problém si najít couchsurfera “na jednu noc”. Vybrala jsem si a jela.

Díky CS jsem měla možnost poznat i Rhodos

Tehdy se stalo hodně a s novým kamarádem jsem se viděla ještě několikrát. Nebylo to tedy naposled, co jsem zkusila “své CS štěstí”. V říjnu jsem takto objevovala krásy Rhodosu, kdy mě hostil řecký voják. Fakt super borec. Hned poté jsem odjela na celý měsíc do Itálie, kdy jsem postupně potkala 8 různých hostitelů (v Pise, Florencii, Janově, Milánu, Padově, Bologni, Benátkách a skončila v Lichtenštejnsku). Odtud se nese i zatím skrývané CS zjištění, které rozepíšu dále.

I přes jistou zkušenost jsem na CS nezanevřela a vyzkoušela ho několikrát i letos. Prvně v březnu při cestování Marokem. Tady si to zatím pochvaluji nejlépe. Snažím se zdejším lidem vždy i finančně pomoci nebo jim rozjet byznys. Jako například Hichamovi s jeho surfařskou školou. Rozhodně nemám ráda “vyžírání” tam, kde jsou lidé na tom hůře něž my. I když paradoxně tito skromní lidé by se rozdali nejvíce.

Hicham je suprový hostitel v Maroku

Následně jsem našla kamarády v Portugalsku, kdy jsem po 3 týdenním dobrovolničení na farmě přes helpx odjela na týdenní trip po městech této země. Poslední zkušenost s couchsurfingem mám opět z Maroka, kde aktuálně nomádím. Zase je to na jedničku s hvězdičkou.

Někteří si to pletou se sexsourfingem

Už nebudu napínat a přejdu rovnou k onomu ošemetnému tématu. Mám pocit, že někteří pánové si couchsurfing kapku pletou se sexsourfingem. Ostatně o tom vypovídá i jedna věta, co prohlásil jeden můj zahraniční známý o CS: “It is just random fucking girls.” Nemám chuť to překládat.

Osobně nemám nic proti tomu, když oba chcou a souhlasí, ať si na couchi dělají, co chtějí. Když se mohou lidé seznamovat přes seznamky, sociální sítě, proč by to nemohlo být přes couchsurfing. Ale pokud jedna strana nechce? A když má dokonce v pečlivě vyplněném profilu, že o žádné sex pletky nestojí a je zadaná? Ale i bez toho zadaná…

Když chcou oba, ať se na couchi děje cokoliv, ale…

Někdy mám pocit, že pánové (hlavně tedy ti Italové) těží z jakého si vnitřního pocitu hosta, že musí být hostiteli zavázán. Ale abych nekřivdila hromadně Italům, 4 z těch 8 se o nic nepokusili.

Závěr?

Ti, co dočetli sem, možná namítnout: “Však si za to můžeš sama. Nemáš jezdit přes CS, ale radši si booknout ubytko přes airbnb.” Jistě. Ale proč se tedy hostitelé tváří jako nadšenci do cestování, co rádi pomohou? Co si od toho slibují? Proč nejdou na příslušné servery?

Mimochodem, airbnb jsem použila a má příhoda s ním předčila “italskou peripetii” o 100 % k horšímu.

Můj závěr? Rozhodně nezatracuji CS, ale jsem obezřetnější. Radši cestuji ve více lidech a s CS hostiteli si píšu dopředu na FB nebo whatsappu. Jsem vděčná, pokud někdo tuto síť vnímá jako já a chce sdílet životy bez hranic. Článkem jsem rozhodně nechtěla vyděsit, ale lehce varovat. Na netu mi chyběla “skrytá šedá” stránka této sociální sítě.

Pokud už tě CS neláká (ale fakt nechci odradit), mohu nabídnout jiné pomocné komunity:

• projekt tellmehi – vyčkej, brzy bude víc info a rozhodně nebudeš litovat, když se zapojíš
• projekt Locals4Friends – vyber si aktivitu a vydej se poznávat svět s místními, spát ale u nich nemusíš
• projekt cestolet – pročítej rady a cestopis zkušenějších

Líbil se ti článek, pak dík za jeho sdílení. Obzvlášť pokud jsi holka a tvé kámošky taky cestují. Jaké jsou tvé zkušenosti s CS? Hoď je pod článek do komentů. Rozhodl ses, že přes CS cestovat nechceš a nevíš, jak si zajistit levné ubytko, letenky či pojištění, pak mě kontaktuj v mém cestovatelském poradenství. Něco s tím provedeme.