Ze 40 na 5 kg Aneb Jak se sbalit do příručního zavazadla z pohledu nomáda

“Už je to hotovo. Už je to sbaleno.” Kéž bych to mohla křičet! Předbalící doba je pro mě doslova porodem. Nebo takový horší premenstruační syndrom. 🙂 Strašně tuto činnost nesnáším, i když jsem obvykle za 5 minut hotová, až se tedy dokopu. Cože tak rychle? Cestuju s příručním zavazadlem a balím se pod 5 kg. Jak se sbalit do příručního zavazadla? Minimalisticky.

Jak šel čas a měnila se má láska k hromadění krámů

Cvak. Vracíme se do roku 2016, kdy odjíždím pracovat na Maltu. V ruce držím 20kg kufr na kolečkách, těžkou skořepinu, na zádech mám 40l batoh s dalšími nezbytnostmi a přes rameno tašku s mým první noťasem – Sony Vaio (poměrně rozměrný a těžký laptop, ale stále funguje i po 10 letech). Všechno jsem taaaak nutně potřebovala, až jsem půlku věcí ani neunosila a při odjezdu domů značnou část zanechala na Maltě.

Klapka. Píše se rok 2018. Projela jsem za poslední rok na 18 zemí a kufr se mnou neputoval ani jednou. Z batohu o 40 l jsem se přestěhovala do decathlon batůžku, který stěží pobere 5 kg. Přesně s tímto batůžkem odjíždím v dubnu nomádit na Tenerife a následně v červnu na Kypr. Žádný problém, mám v něm vše potřebné včetně nezbytné elektroniky. Minimalismus je můj nový kamarád!

Proč cestuji s příručním zavazadlem?

“Kdo šetří, má za tři.” Klišé, nebo pravda? Pro mě asi obojí. Díky příručáku šetřím:

• Peníze – inu, proč bych Ryanairu a podobným společnostem připlácela za kufr do podpalubí?!
• Čas (a to jsou zase peníze) – konec je podupávání na check-inu a potom u vyzvedávacího pásu. Jak se vůbec překládá reclaim baggage do češtiny?
• Svá záda – jsem prostě líná se tahat s něčím těžkým na zádech. Navíc se tu a tam přesouvám mezi více ubytkami. Nosit 4 kg mě nezabije ani ve vedru.
• Nervy – příručák mám po celý let pod kontrolou. Hezky trůní nad mou hlavou. Kdykoliv si vzpomenu, že chci to a to, prostě pro něj sáhnu a vezmu si to. Kde je problém?

Jak se sbalit do příručního zavazadla?

Je fajn, že svým minimalistickým cestováním šetřím kde co, ale teď se možná ptáš, jak se sbalit do příručního zavazadla? Obzvlášť když chceš jet na delší dobu anebo jaká já s veškerou pracovní technikou. Nehledej v tom žádnou vědu.

1. Notebook

Must have číslo 1 pro mě. Práce na noťasu mě živí, a proto jsem do něj investovala nemalé peníze. Dokonce ve chvíli, kdy jsem byla nezaměstnanou matematičkou a o dráze cestovatelky s propiskou v ruce jsem začínala uvažovat.

Požadovala jsem ultralehký noťas, který se vejde i do průměrně velké dámské kabelky, má dlouhou výdrž baterie a jde na něm psát, stříhat videa a upravovat fotky. Nepotřebuju pařit hry ani sledovat nekonečné seriály.

Bratr mi doporučil MacBook 12’ Retina (barva Rose gold). Fajn, klasické spojení: nomád + jablko zase zvítězilo. 🙂 Mimochodem, fakt je tak malý, že mě nestresují ani rozměry 35 x 20 x 20 cm u Ryanaira.

Má kancelář na cestách. Víc ke štěstí nepotřebuju…

2. Mobil

Něco, co vozím, kvůli zbytku světa. Do 18 jsem žádný nevlastnila. I pak dlouho trvalo, než ke mně doputoval nějaký ten dotykáč. Bohužel náročnost všech appek na OS stoupá, a tak nějak (ne)dobrovolně jsem skončila zase u jablka. 🙂 Už pár měsíců vlastním iPhone SE (barva jak jinak Rose gold) a celkem si ho chválím, ale fakt nejsem fanatický miláček všeho jablíčkového.

Mobil využívám na dokumentaci cest a točení převážné většiny mých videí, zejména video tutoriálu “Bloguj, má to smysl”. No a když už ho mám, stáhla jsem si několik cestovatelských aplikací, které využívám pro no stress cestování.

3. Gopro

V srpnu 2017 jsem propadla kouzlu Youtube a zatoužila mít vlastní YT kanál. Nevím, proč jsem si pořídila Gopro Hero5, když mobil udělá pro statické scény stejnou parádu. Se zrcadlovkou se nechci tahat. Každopádně na akční scény to není špatná kamerka a na rozdíl od mobilu vydrží dlouho nabitá. Pouze na Zélandu se nějak nekamarádila s tamní elektřinou, nebo spíše adaptéry a napětím v zásuvkách.

4. Redukce, nabíječky a powerbanka

Elektronice není konec. Však taky zabírá největší část mého cestovatelského batůžku. A to můžu být ráda, že nejsem fotografka jako Matyáš Řehák, který se focením na cestách živí na plný úvazek.

Redukci mám britskou ještě z dob Malty, případně si půjčuji tu univerzálovou na celý svět. Powerbanku mám od společnosti Mophie. Je sice těžší než můj laptop, na druhou stranu ho dokáže nabít, což každá powerbanka nesvede.

5. Doklady a peníze

Bylo by fajn cestovat bez nich, ale radši ten osud až tak nepokouším. I když například v Nikósii (hlavním městě Kypru) se nám podařilo podlézt ohrazení na řecko-tureckém přechodu bez ukazování dokladů. Holt jsme si mysleli, že tamní restaurace nesmyslně postavila svou ohrádku do hlavní ulice. 😀

Já cestuji vždy s pasem (Njn, mám stále jen jeden plný razítek) i občankou. Ještě s takovou tou velkou prehistorickou, kde je fotka z mých 18 let. Asi je ti jasné, jak na mě celníci koukají. Co se týče financí, řeším to následovně:

• Po Evropě si vystačím s Airbank kartou, kde mám velký tarif (100 Kč měsíčně) a díky tomu mám výběry i platby v EU zdarma.
• Do světa je lepší Revolut karta (tu nemám) anebo karta od UniCredit Bank (tu jsem si vyřídila). Pokud u té druhé posíláš na účet alespoň 15000 Kč měsíčně, pak máš výběry ve světě bez poplatků.
• Dost sázím na placení kartou, hotovost moc nevedu. Proto se mi moc líbilo na Zélandu, kde zaplatíš kartou snad vše.

Nakonec mám kartičku s cestovním pojištěním. Mám celoroční zdravotní pojištění s opakovanými návraty do 90 dnů. Jak to funguje a poznají, že by uplynulo 90 dnů? Vtipně. V bance mi poradili, ať si tu a tam vytisknu účtenku při výběru peněz z bankomatu. Prý je to postačují potvrzení, kdy jsem zrovna byla v ČR a kdy v zahraničí. Letenka prý nestačí. Ale samy úřednice si nebyly jisté. 😀

6. Kosmetická sada

Na to, že jsem ženská a doma v koupelně mám plno sarapatiček, na cestách jsem to pořešila elegantně. Více v samotné sekci dole.

7. Hadry a boty

Nahá v zahraničí nechodím, i když na tom Kypru by to díky vedru bodlo. Moc toho netahám, asi budu hovado. 🙂 Ale za tu spoustu cest jsem se naučila, že:

• Stačí: plavky, 1 mikina, 3 trička (na ramínka), 2 sukně, 1 šaty, 1 teplejší leginy, 5 kalhotky.
• Ponožky mi stačí jedny, jinak mám dívčí ťapky a ty fakt nic nezaberou.
• Ručník je vždy na ubytku, svůj proto nevozím.
• Věci jdou v pohodě přeprat v umyvadle s použitím sprcháče.
• Nejteplejší (nejtěžší) kusy si beru na cestu. Stejně je mi z klimy v letadle děsná kosa.
• Když mám dvoje boty, tak do těch v batohu narvu malé kousky oblečení. Šetřím místo. 🙂
• Rozložené oblečení položím na sebe a takto dohromady ho sroluji do ruličky. Obecně mini ruličky hader zabírají méně místa než poskládané nebo zmačkané oblečení.

Kosmetika do příručního zavazadla

“Tekutiny na palubu letadla nepatří. Prášky nahoru též nesmíš. A na holítka zapomeň.” Kecy v kleci. V zahraničí nechodím zarostlá jako orangutan a mám svůj vlastní sprcháč i deodorant. Tak jak to tedy je?

Nahoru na palubu můžeš mít tekutiny do celkového objemu 1 litr, přičemž každý kelímek/lahvička/flakónek/sprej může mít maximálně 100 ml. Při bezpečnostní kontrole své lahvičky s tekutinami dáš do plastového průhledného sáčku. Oční kapky i další léčiva jsou samozřejmě povolena.

Pokus o umělecké foto s mou kosmetikou na cestách

Holítka taky nejsou problémem. Zejména pak ty jednorázová, která si vozím já. Safety razor či samostatné žiletky už jsou ale jiný kalibr. Někteří cestovatelé balí samotné břitvy/žiletky zvlášť a upozorňují na ně kontrolu v Security zóně. Ne vždy to projde. Nože a nůžtičky s čepelí do 6 cm v pohodě proneseš na palubu letadla.

Jak to řeším já? Mám malé cestovní lahvičky, kam si přelívám své přípravky před cestou. Ze šminek vozím pouze malý make-up, kterým maskuji jizvu z vážnějšího úrazu. Dříve jsem si brávala plastové sáčky přímo na letištní kontrole, dnes jsem našla lepší řešení. Pořídila jsem si kosmetickou taštičku vhodnou přímo na palubu letadla. Děkuji Míše a Miňovi za jejich projekt Zapakuj. Určitě ho omrkni, mluvím o něm i v následujícím videu:

Humorná historka s batohem na závěr

OK, budu férová a přiznám, že někdy cestuju s velkou kraksnou i já. Například na Nový Zéland jsme měli velké batohy v ceně letenek. Protože jsme letěli na místo, kde se dalo očekávat počasí od 5 do 25 °C, horský terén a deště, využila jsem batohu a nabalila se. Ostatně jsme měli půjčené auto a to uveze vše.

Na cestu zpátky jsme si koupili 7 flašek vína jako suvenýry. 🙂 Mimochodem, novozélandské víno Savignon Blank značky Villa Maria (velice vyhlášené) seženeš i v ČR, například v Tescu. Okoštuj! Ale zpátky k historce.

Ta spokojenost, když se konečně zpakuju

Když jsme po peripetiích se zpožděným letem v Kuala Lumpur dorazili do Záhřebu, našli jsme jeden batoh otevřený. Vypadával z něho spacák a smrděl vinným odérem. Pojali jsme podezření, že celníci obsah batohu zabavili. Nějak extra jsme totiž nekontrolovali, zda se může vyvážet chlast z NZ. Ale může!

O víno jsme naštěstí nepřišli. Leželo pořád zabalené ve (snad ne smradlavých) ponožkách mého přítele. Jen jedna flaška byla naťuknutá. Díky ní mě čekalo náročnější praní, čištění spacáku a ještě jsem z toho chlastu nic neměla. Krátce po příletu do ČR jsem si totiž zlomila čelist a podstoupila jsem nedobrovolnou alkoholovou očistu. A je ti jasné, že 7 flašek za 5 týdnů zmizelo…

Pomohl ti článek? Chystáš se ty nebo kamarád cestovat s příručním zavazadlem? Pak si článek nenechávej pro sebe a pošli ho dál do světa. Za jeho sdílení ti patří můj dík i úsměv!