Psaní Hravě: Píšeš všemi deseti? Ne? Tak si pojď hrát…

“Jo, jsem ostuda,” přikyvuji a dodávám, “ale já s tím rychle něco udělám.” Píšu článek pro magazín o projektech Jirky Martiška a bavíme se o jednom z jeho projektů. Psaní Hravě je výuková hra, která ti zábavnou formou pomáhá se stát pánem tvé klávesnice – psát všemi deseti. Ano, měla bych se červenat. Jsem copywriterka, blogerka, redaktorka, ale na mé macBook klávesnici se prohání maximálně tak 4 prstíky. Sice rychle, ale…

Už někdy na střední jsem zatoužila umět psát jako profíci všemi deseti prsty. Ale tehdy jsem všechno odkládala na nějaké AŽ (ostatně o mých až až jsem psala i v eBooku 5+1 kroků, které tě zvednou z gauče do světa). Takže ze psaní na počítači se stal trénink psaní levačkou. Tento nápad skončil asi tak rychle, jako rychle započal. Vše se ale změnilo s tím, co jsem se začala rozhlížet ve světě digitálních nomádů.

Zdroj fotky: tým kolem Psaní Hravě

Bylo asi jen dílem okamžiku, než jsem narazila na Jirku. Když jsem zjistila, že jeden z jeho projektů se rozbíhal až z Thajska a týká se právě zlepšení schopnosti psát všemi deseti, neváhala jsem ani chvilku a šla se zase vzdělávat. Naštěstí ne do školy, pouze se registrovat a začít online hrát.

Psaní všemi deseti je jako malá násobilka

Tak přesně tato věta mi zněla hlavou, kdykoliv jsem měla chuť prohodit laptop oknem, že mi to zase nejde. Naprosto souhlasím s Jirkou, že v dnešním digitálním světě je schopnost psát všemi deseti asi takovým základem jako umět malou násobilku z hlavy. No uznej, když v obchodě zjišťuješ, kolik tě bude stát 5 čokolád Milka, tak kalkulačku asi nevytahuješ.

Ale když máš napsat odstavec textu na chatu, tak ho datluješ pár prsty a ještě koukáš na písmenka na klávesnice. Přitom píšeme denně pořád někam – tu je to email, tam dopis na úřad, zpráva kamarádovi v Messangeru, heslo do systému, atd. Píšeme, píšeme a píšeme. Pomalu častěji než násobíme. Vlastně, určitě častěji. 🙂

Jirka ještě dodává: “Psát všemi deseti není jenom o rychlosti, ale nutná a podstatná část tréninku je i zlepšení přesnosti.” Ono skutečně ze začátku budeš psát všemi deseti pomaleji než svými dvěma prsty. Alespoň já musím často zapojovat třetí virtuální hemisféru, abych zvládla další level hry s rozumnou rychlostí. Svými čtyřmi prsty píšu tak rychle, že konkuruji kámošům ajťákům, kteří píšou všemi deseti. Ale osmi je to bída, kterou tu ani nebudu radši rozebírat.

Nicméně, když píšeš pouze dvěma prsty, jsi pořád omezený v počtu úhozů za minutu. Tento počet nikdy nepřekonáš, pokud nezměníš něco ve tvé strategii psaní. A to něco je právě zapojit další prsty. Přidáš tomu nový rozměr. Asi jako když si v kině nasadíš 3D brýle na sledování filmu. 🙂

Střílíš písmenka a přitom se učíš

Vraťme se zpátky ke hře. Jirka vyznává heslo po vzoru Komenského “Škola hrou” a v tomto duchu se nese celá výuka psaní. Proto, když se zaregistruješ a zaplatíš poplatek, dostaneš se na mapičku hry s cestami. Na cestách jsou jednotlivá stanoviště se skupinkou písmenek, která musíš zdárně zdolat. Teprve poté se ti otevře cesta k dalšímu stanovišti.

Tak tady je ta slavná mapa hrou

Na každém stanovišti tě čeká několik menších a různě zaměřených her. Někdy odstřeluješ písmenka, jindy přepisuješ texty, vypisuješ letící slova, apod. Vše je samozřejmě na čas. Dále máš tady srdíčka (něco jako životy), které s tvou nepřesností ztrácíš. Hra tě tak motivuje psát rychle, ale bez překlepů. Za hru dostáváš nula až tři hvězdičky. Abys mohl k další dílčí hře, musíš mít alespoň 1 hvězdičku.

Toto jsou jednotlivá stanoviště

Po každé odehrané hře vidíš, jestli jsi pod, v nebo nad průměrem hráčů. Toto mě asi nejvíce popohání hrát opakovaně stejnou hru. Chci být vždy nejlepší – mít co nejvíce úderů za minutu. Že bych fakt byla ambiciózní?

Co mě ještě děsně baví a rozesmává, tak jsou motivační citáty, kterými je hra od kluků nomádských prošpikovaná. Tady je jeden z nich:

Pijavice má 32 mozků. To je více než počet písmen základní řady na klávesnici. Vy máte sice jeden, ale mnohem výkonnější. Ukažte jí v tomto kole ještě jednou a pořádně, zač je toho mozek!

Něco pro zasmání

Nikdy jsem počítačovým hrám moc neholdovala, nebyl nějak čas a asi nejsem ten hráčský typ. Přesto tu a tam mě něco pohltí. To se povedlo i Psaní Hravě. Povím ti teď jednu historku, kterou jsem si při hře užila celkem nedávno.

Vracela jsem se z Portugalska, kde jsem měsíc dobrovolničila a strávila tak pěkných pár dnů zadarmo v zahraničí. Měla jsem mezipřistání v Amsterdamu (po půlnoci), byly asi 4 ráno a já čekala na let v 6 ráno. Samozřejmě jsem neusnula a po napsání nějakých článků, snědení nechutně předraženého muffinu jsem nečinnost zaháněla učením se. Mám rozjetou celou řadu online kurzů, ale pro toto ráno vyhrála střílečka písmenek ASLŮ. Napjatě sleduji přibývající řádků Aček na mém monitoru a chci stisknout příslušnou klávesu, abych je jednou provždy odstřelila pryč.

Nějak takto jsem pracovala v Portugalsku, ne v Amsterdamu (ta je nepublikovatelná)

Najednou periferně zaregistruji pohyb u okna. “Že by myš?” řeknu si, ale s kroucením hlavy dodávám, “nebuď blbá, jsi na jednom z největších evropských letišť.” Přesto se pomalu otáčím a málem zařvu na celý terminál D. Byla to myš. A jaká. Chovám sice dva osmáky degu, nejsem citlivka (navíc po měsíci ve stanu v Portugalsku), ale toto jsem nečekala.

Pokud taky poletuješ po světě, píšeš svůj blog, tak bys měl začít psát všemi deseti. Za sebe ti doporučuji Psaní Hravě. Věřím, že to zvládneš i bez té myši na letišti. Pochlub se, kolika prsty píšeš ty?