Kolik asi vydělává travel blogerka s propiskou v ruce? Miliony…

Pokud čekáš, že svým blogováním, točením videí a psaním vydělávám miliony eur měsíčně, tak tě zklamu. Nebo škodolibě potěším?! Nejsou to ani miliony korun českých, a to ani za celý kalendářní rok dohromady. Přesto v nadpisu nelžu. To bych si nedovolila. Skutečně svou prací vydělávám miliony. Ale ne peněz, nýbrž zážitků, které mi žádné peníze nevynahradí.

Je to něco málo přes rok, kdy jsem se oficiálně stala podnikatelkou, a téměř rok a 3/4, kdy jsem podala výpověď na Maltě. Z nezaměstnané matematičky se stala cestovatelka s propiskou v ruce. To už si zaslouží nějaké to bilancování. Protože jsem žena-nomádka, zhodnotím předchozích 20 měsíců netradičně – skrze 10 pikantností z cest. Ty “the best” píše každý, “the worst” naštěstí nemám, za to delikatesami se to na mých cestách jenom hemží.

Beru na sebe riziko, že po přečtení článku mě označíš za ztřeštěnou holku, co asi podniká leda velkým omylem. 🙂 No co, já si stojím za názorem, že sdílet se má i skrytá stránka věci. Život nám přináší zajímavé události do cesty. A já si prostě života užívám plnými doušky.

Abys kvůli titulku článku nebyl zklamán, na konci článku zmiňuju i nějaká ta podnikatelská čísla.

10 pikantností z cest

Těch států, co jsem projela za posledních 20 měsíců, je bez mála taky 20. Možná i víc. Těžce se mi to počítá. Navíc některými zeměmi jsem pouze projížděla. Bylo proto těžké vybrat jen ty NEJ pikantnosti. Třeba z toho udělám seriál na pokračování.

1. Milostná scénka z Rhodosu

Začínám rovnou nejtěžším kalibrem – pletky s Řekem. A to jsem ani nenavštívila řecký ostrov Lesbos, ale pouze Rhodos. Byl první zemí, kam jsem po Maltě vyrazila poprvé sama a ještě bez plánu. Měla jsem domluveného couchsurfera, u kterého jsem pak bydlela celých 12 dnů. Sympatický voják, ale ne můj typ a ještě navíc kuřák.

Jenže znáš to, sedneš si s někým lidsky, prokecáš řadu nocí, projedeš celý ostrov a na závěr si dáš víno. Nesedlo mi a podle toho to dopadlo. 😀 Pro mou obranu, byla jsem single a víckrát jsem takový úlet neměla. Taky už vím, že víno na cestách fakt neee. Svou zpověď couchsurferky jsem sepsala už v dřívějším článku.

Foto ještě před milostnou pletkou s Řekem

2. Střelba v Benátkách

Na podzim 2016 jsem na vlastní pěst projížděla severní Itálií. Opět bez plánu. Teda původně jsem tam měla být s jedním Italem, ale když jsem mu řekla, že s ním vztah nechci, poslal mě do háje. Zbyla mi jen jednosměrná letenka do Říma. Tak jsem jela.

Na své cestě jsem “dobloudila” až do Benátek. Sice mě moc nenadchly. Já tu romantiku necítila, naštěstí ani ty kanály. V Benátkách jsem bydlela u couchsurfera policajta. Neměl lepší nápad, než mi vrazit jeho služební pistoli a já pacifistka se tak učila střílet na terč. Dodávám, že to bylo bez nábojů s eurovkou na pažbě. Měla jsem trénovat odpal bez pádu mince na zem. Co myslíš, dala jsem to?

3. Focení izraelských vojáků

OK, uznávám, že toto byl úlet, který se mi pěkně vymstil při odletu ze země. Při přesunu autobusem z Eilatu do Jeruzaléma jsem neměla nic lepšího na práci, než si fotit spící vojáky za mnou. Samozřejmě se samopalem. A ještě, blbka, jsem to kdesi zmínila na Facebooku. Vznikla z toho má izraelská story, kterou zakončila letištní kontrola.

4. Umrzání v Maroku

Považuji tak trochu za zázrak, že má Nomádská stezka stále existuje při všech těch mých zážitcích a hloupých nápadech. Tento z březnového Maroka je pro změnu nejmrazivějším příběhem.

S Tomášem jsme se rozhodli zdolat nejvyšší horu severní Afriky – Tubkal. A to za pouhý den, když i zdatní přespávají na chatě. Navíc bez přípravy a se spánkovým deficitem. Dodnes si živě pamatuji, jak jsem ležela ve sněhu asi 200 metrů od chaty a bylo mi to vše u pr… Fakt jsem měla sto chutí tam zůstat ležet a umrznout. Víc si přečti v článku Jak jsem nezdolala Tubkal.

5. Opilý spáč v kamionu

Jak jsem zmiňovala ve článku 12 + 1 rada, jak nebýt dalším neúspěšným blogerem v řadě, musím vyzkoušet všechno, o čem chci psát. Tak tomu bylo i v případě mého vůbec prvního stopování v životě.

Nejen, že jsme s Kubou vyrazili úplně po špatné dálnici, ale já ještě zvládla snad už 3. den stopu ztratit spacák. Vcelku na prd, když v noci bylo stěží 12 °C a v takové Vídni byla i nula. S povděkem jsem pak spala na benzinkách nebo v korbě kamionů. A ještě opilá. Tak to dopadá, když na hranicí mezi Německem a Francií potkáš Moraváky s litry slivovice.

6. Jedení penisu v berberské vesnici

Dříve doma o mně říkali, že jsem v jídle jak medvídek koala. Vyrostla jsem na kuřeti a jahodách. Nic jiného jsem do pusy dát nechtěla. To se ale rapidně změnilo s cestováním. Najednou jsem měla sto chutí všechno ochutnat. Miluju například mořské potvory. Nicméně ten penis v Maroku jsem vážně jíst nechtěla. Taky nám hostitel nechtěl před jídlem prozradit, co rozsekaného nám v tom “guláši” plave.

7. Štětky v Amsterdamu

Upozornění na začátek: Nemám s nimi osobní zkušenost. Vážně ne. Ale Čtvrť červených luceren v Amsterdamu jsem prostě vidět chtěla. Nechtělo se mi věřit, že do těch skleněných vitrín k té štětce, pardon profesionální prostitutce, někdo vejde. Hej, fakt vešel. Přímo před mýma očima v 10 ráno. Hustý!

8. Rumová plavba na Jamajku

Začínám se bát, že po tomto článku budu vypadat jako alkoholička, co utekla z léčebny. Protože 8. pikantnost souvisí opět s alkoholem. Pro změnu byl hlavním hrdinou rum Havana Club. Ostatně rum byla jedna z hodně mála věcí, která se dala na Kubě sehnat kdekoliv. Tak jsme ho holt popíjeli. I místo jídla.

Po celodenním ježdění v žigulíku bez jídla (hurikán nám uzavřel oblast nejhezčích pláží Cayo Coco) jsme do sebe večer v Zátoce Sviní kopli sedmičku Havany. Já se pak o půlnoci vrhla do Karibiku se slovy: “Čau, plavu na Jamajku!” Kluci mě naštěstí vytáhli zpět na břeh. Škoda, třeba bych doplavala.

9. Strach na největší houpačce světa

Pokud jsi sledoval mou pouť Novým Zélandem, pak asi víš, že jsem si tam skočila největší houpačku světa. Absolvovala jsem 70 metrů volného pádu. Ačkoliv na videu můžu vypadat vyrovnaně, na rovinu prozrazuji, bála jsem se. Moc. Jsem ráda, že jsem udržela všechny tělní tekutiny tam, kde by měly být. Přítel teď chce na největší bungy světa. Ehm, nebude lepší otěhotnět? 🙂

10. Přežíračka v 5* hotelu v Malajsii

Tak to dopadá, když vám zruší/posunou let. Při návratu ze Zélandu nám posunuli už první let do Kuala Lumpur . Vznikla nám tak 15 hodinová mezera v Malajsii. Co s tím? Problém se vyřešil vzápěti. Jako kompenzaci jsme dostali pobyt v luxusním 5* hotelu sítě Marriott. Za 15 hodin jsme tak stihli 3 chody v all-inclusive restauraci. Zato Petronas Tower nám zůstal ukryt. Tak někdy příště! Aspoň jsme v následujícím 14 hodinovém letu netrpěli hlady.

Jaká jsou má čísla v podnikání?

Pobavil ses? Klepeš si na čelo? Obraťme list a teď trochu vážněji. I přes časté cesty jsem stihla pracovat a vydělávat. Jaká čísla mě těší?

• Průměrný hrubý výdělek 30 000 Kč (data z roku 2017). Letos jsou zatím čísla vyšší (přibližně 35 000 Kč). Pro porovnání tu mám článek od slovenského blogera Milana Koľko zarábajú blogeri?
• 1100 kontaktů v databázi za 12 měsíců. Nutno podotknout, že do FB reklamy jsem za rok dala možná 2000 Kč (spíš méně). A promazávám neaktivní.
• 8000+ návštěvnost webu za měsíc. Před rokem touto dobou to bylo okolo 1600 lidí měsíčně.
• 3 nové influencerské spolupráce za jediný týden
• 32 prodaných eBooků (nepočítám VIP skupinu a řadu konzultací k blogování i nomádění)

Možná kdybych seděla doma na prdeli a pracovala 8 hodin denně, tak bych vydělala víc. Ale já mám radši svou svobodu a práci jen tehdy, když na ni jsem naladěná.

Snadný tip, co udělej ještě dnes

Pokud chceš taky tolik cestovat jako já, stáhni si zdarma eBook 5+1 kroků, které tě zvednou z gauče do světa. Přesně ty stály na začátku mé jízdy světem.

Zasmál ses? Tak pobav i své okolí a pošli článek dál do světa. Za jeho sdílení ti patří můj úsměv i dík. Jakých pikantností z cest ses nadál ty?