11 míst na Novém Zélandu nejen ve stopách Froda Pytlíka. Ten by dneska koukal!

Přes 3,5 milionů krátkých návštěv zaznamenal Nový Zéland v roce 2017. Pro porovnání, místních tu žije pouhých 4,5 milionů. Zato ovcí se tu pase mnohonásobně víc. Říká se, že na 1 místňáka připadá až 10 ovcí. Většina turistů sem míří za poznáváním maorské kultury a krásy tamní přírody. Inu, kdo by se neprošel ve stopách Froda Pytlíka?! Hobit by asi dneska čuměl, kolik cestovatelů mu šlape na Horu Osudu a dupe před Dnem Pytle. Vydej se na cestu tam a zase zpátky a objev 11 míst, kam se podívat na Novém Zélandu.

Pár čísel ještě nikoho nezabilo

Je tu prostě narváno, vždyť Hobitínem projde denně 2500 lidí. K Hoře Osudu alias Mount Ngauruhoe se vydá až 10 000 turistů denně v sezónních dnech. A jeden z nejslavnějších Great Walks Milford Sound Track dokončí 1400 cestovatelů za rok.

Od té doby, co Peter Jackson natočil trilogii Pána Prstenů a Hobita, země “Dlouhého bílého oblaku” (maorsky Aoteaora) přestává zvládat příliv turistů. Mimochodem, Pán Prstenů vydělal na 3 miliardy amerických dolarů. Že by díky jedinečné přírodě Nového Zélandu?

Není to nádhera, ta příroda Nového Zélandu?! Na fotce vidíš Mitre Peak v Milford Soundu.

Neboj, i přes někdy přeplněné hostely davem baťůžkářů (ehm, ne že bychom byli jiní :)), Nový Zéland stojí za to navštívit. A ne jednou. Rozhodně není tak drahý, jak tě možná okolí děsí. My jsme nakonec low-costově nejeli. Dopřáli si mnohokrát vínko, projížďku na kajaku, skok z největší houpačky světa (alias Nevis Swing), nespali pod stanem a přesto rozpočet vyšel nakonec rozumně. Se vším všudy včetně letenek jsme se vešli do 65 000 Kč na osobu za 40 dnů na cestách.

Ale teď už vzhůru na nomádčino putování (někdy jsem napodobila i kroky Froda Pytlíka). Pokud nechceš, aby ti unikl žádný cestovatelský průvodce z mého pera, zanech mi e-mail a já už se o to postarám. Samozřejmě bez spamů. Brrr, nemám je ráda.

11 míst, kam se podívat na Novém Zélandu

Za 31 dnů jsem toho viděla mnohem víc, vycvakala film na foťáku, zaplnila SD kartu a prolila se několika litry vynikajícího novozélandského vína. Ale nejde napsat o všem, tak vybírám přehled míst, které mě něčím šokovaly. Seřadila jsem je podle našeho putování – z Aucklandu na jižák a zase zpátky. Pokud hledáš místa pro konkrétní oblast Nového Zélandu, doporučuju rozcestník článku 16 doporučených míst NZ podle portálu CestujLevně.

Zjednodušené schéma, jak jsme projeli Nový Zéland

Pro rychlé zorientování se v článku tady máš malý rozcestník:

• Vyčmuchej dýmající Rotoruu
• Vyšlápni na Horu Osudu
• Ochutnej lívancové skály
• Vykoupej se v jezírku s meningitidou
• Zadivoč si u jezer Wanaka a Wakatipu
• Postůj v Železném páse
• Pokloň se Milford Sound fjordu
• Propichovač mraků se představuje
• Zaplav si s delfíny v Kaikouře
• Zdolej Osamělou horu
• Dej si pivko v Hobitíně a mrkni na červíky

Jak vidíš, větší část cesty jsme trávili na Jižním ostrově. Pokud tedy hledáš další tipy, kde se zastavit na tom Severním, přečti si článek od Lucky Nohynkové z portálu Motivimi. Na rozdíl od nás strávila na NZ hned celý rok. Tak šťastnou cestu!

Vyčmuchej dýmající Rotoruu

Zápach síry. Dým, kam jen očko dohlédne. Směsice divokých barev. Tak to je ve zkratce přivítání v Rotorue, městě uprostřed Severního ostrova. Tady se vulkanická činnost vyřádila. Ale ty ve městě rozhodně nezůstávej, popojeď cca 32 km na jihovýchod a zastav se v Termální říši divů Wai-O-Tapu. Ale plavky si rozhodně neber.

Navnadila tě 72 °C jezírka ke koupeli? Fajn, mám pro tebe tip a neboj se, o kůži tam nepřijdeš. Cca 10 minut jízdy od říše divů se nachází Kerosene Creek. Tato nenápadná říčka v lese je volně přístupná a voda má příjemných 34 °C (podle mého odhadu). Za rozbřesku tu můžeš v klidu a tichu sám meditovat. A třeba i bez těch plavek. 🙂

Barva Ďábelského jezírka je skutečná, žádná úprava Photoshopem

Vyšlápni na Horu Osudu

Zní to jako klišé, ale byl by hřích opustit Severní ostrov a neprojít si údajně nejhezčí jednodenní trek na Novém Zélandu. Řeč je samozřejmě o Tongariro Alpine Crossing, neboli “procházce k filmové Hoře Osudu”. Maorsky se Frodova hora jmenuje Mount Ngauruhoe a jedná se o 2287 vysokou a stále činnou sopku. Ostatně poslední výbuch v nejstarším novozélandském národním parku Mt Tongariro proběhl v roce 2012.

Napodobíš 10 000 dalších turistů v roce 2018? Na sopku nelez, prý je to posvátná hora Maorů a oni to neradi vidí. Ale i procházka přes Červený kráter ke Smaragdovým jezírkům stojí za tu 7 hodinovou námahu.

Zašlápni si Horu Osudu jako Frodo Pytlík.

Ochutnej lívancové skály

Nevymýšlím si. Nedaleko osady Punakaiki se nachází Pancake Rocks, což v překladu doslova znamená “Lívancové skály”. Tyto skalní otvory s gejzíry za přílivu jsou jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí Národního parku Paparoa.

Když se tu projdeš, dáš každému za pravdu, že se díváš na sadu lívanečků naskládaných na sebe. Chybí už jen javorový sirup. Útvary vznikly dlouhodobým působením eroze a také díky chemickým procesům. Pokud se ti podaří sem přijet před západem slunce s vrcholícím přílivem, uvidíš magické divadlo. Bohužel toto štěstí jsem já neměla, ale i tak si atmosféru místa moc pochvaluji.

Připomíná ti to lívanec? Dal by sis k jídlu?

Vykoupej se v jezírku s meningitidou

Po davech turistů přichází klidně odpočinutí. Sice si na něj musíš vyšlápnout 18 km tam, přespat na Welcome flat hut (dřevěný srub za 15 NZD na noc) a odkráčet stejných 18 km podél Copland River zpět na parkoviště. Abych nezapomněla, párkrát řeku přebrodíš. Někdy přejdeš na rozhoupaných lanových mostech.

Copland Track je oáza klidu, kdy procházíš typickým novozélandským deštným pralesem. Pozor, nemluvím o tropickém pralesu. Takové teplo tu zase není. Mimochodem, Nový Zéland je jediná země, kde se do ledovců (Foxův a Franz Josefův) zahlodává tamní deštný prales.

Potěšení tě čeká na konci prvního dne. U chaty jsou přírodní jezírka na horkých pramenech. Věř mi, v některých bys uvařil i konzervu s fazolemi. Je z nich nádherný výhled na svahy Jižních Alp. Ostatně druhou stranu hřebenu jsme viděli o 14 dnů později od Mount Cooku. Neplánovaně. Jen měj při koupání na paměti, že by sis neměl loknout ani ponořit hlavu pod hladinu. Jezírka jsou plné bakterií, která způsobují meningitidu. Ale neboj, stále žiju (i když aktuálně se zlomenou čelistí :)).

Zadivoč si u jezer Wanaka a Wakatipu

Konečně jsem na místě, po kterém mé srdce prahlo od shlédnutí Pána Prstenů. Nejsem skalní fanoušek a už vůbec nemusím válečné fantasie, ale za to miluju hory. Ty rozeklané, zasněžené a kolem dokola obklopené jezery.

Youtuberka na Roys Peaku s výhledem na jezero Wanaka

Přesně takových výhledů se mi dostalo ze dvou treků v oblasti Wanaka a Queenstownu. Z Roys Peaku je nádherný výhled na jezero Wanaka a Hawea. Z Ben Lomondu u Queenstownu zase přehlédneš část jezera Wakatipu, které je ve tvaru blesku (možná se inspirovala Rowlingová). Mimochodem, zdejší voda je prý z 99,9 % čistá. Druhá nejčistší na Novém Zélandu. Vcelku změna po Ďábelském jezírku ve Wai-O-Tapu. Obě „túry“ jsem zachytila v krátkém videjku:

Pokud ti v žilách proudí adrenalin a miluješ pocit, když se překonáváš, pak Queenstown je ráj pro tvé vzrůšo. Ne nadarmo se mu říká továrna na adrenalin. Je libo bungee jumping, shot-over, skok na houpačce, kajaky peřejemi nebo sky-diving? Toto a ještě mnohem víc tu nalezneš. K tomu chutný hambáč z proslavené Fernsburger hospody. Já ti ale doporučím zajít ke konkurenci k Devil’s. Burger je stejně vynikající, ale neplatíš za značku a už vůbec nečekáš v mnohahodinové frontě.

Pauza na svačinku na vrcholku Ben Lomondu

Náš “děsivý” skok na největší houpačce světa Nevis Swing shlédni ve videu. Jeho provozovatelé jsou zakladatelem bungee jumpingu na světě. Tak to už těch 205 NZD stojí za to dát, no ne?

Postůj v Železném páse

Pamatuješ na scénu z Pána Prstenů, kdy se na Sarumanovu věž vrhnou Entové a spustí se příval vody z přehrady? Stála jsem tam. Ano, byla jsem v Železném páse. Pravdou je, že kdyby mi to místo kluci neprozradili, nepoznala bych ho. Filmový průmysl umí skvěle upravovat přírodní scenérie k našemu užitku. Nebo snad škodě?

Poznal bys Železný pás z Pána Prstenů?

Ať už tak či onak, Železný pás se nachází kousek po silnici za vesničkou Glenorchy. Musíš se od ní vydat se směrovkami na Paradise. Neboj se toho, že cesta je chvílemi spíše štěrk a několikrát autem brodíš. Zvládli jsme to s Toyotou Nissan, která má do teréňáku krapek daleko.

Pokloň se Milford Sound fjordu

Fiorland už je opravdu bohem zapomenutý kraj, kde je víc ovcí než lidí. Do Milford Soundu vede slepá silnice a i “z nedalekého Te Anou” je to cca 130 km autem. Projížďku na lodi si rezervuj přes bookme.co.nz. Díky portálu jsme se na Štědrý den ráno kochali pohledem na Mitre Peak za cca pouhých NZD. Jinak to stojí 80 NZD a víc.

Během projížďky uvidíš stovky vodopádů, pokud tedy nemáš tak slunečno jako my. 🙂 Ale zaručeně zahlédneš líně se vyvalující lachtany, skotačící delfíny a poletující racky. 1,5 hodinová užívačka.

Nedaleko fjordu končí jeden z nejznámějších novozélandských Great Walks – Miford Sound Track. O jeho slávě svědčí i fakt, že ročně ho dokončí na 1400 turistů. Poklona všem, vždyť je asi 4 denní. Ale příště ho nevynechám, jen musím půl roku dopředu buknout chaty na přespání. Takový je o trek zájem!

Propichovač mraků se představuje

Přesně takto se dá přeložit maorský název pro největší horu Nového Zélandu Mount Cook (alias Mt Aoraki). Skutečně během našeho prvního výletu (Hooker Valley Track) byl vršek schován v mracích.

Ale další den jsem spatřila tu zamračenou tvář majestátní hory. Teda aspoň mně sněhové baldachýnky na samotném vrcholku Mount Cooku připomínají lidskou tvář, která se mračí. Však se podívej do videa. Sestříhala jsem ti to nejlepší ze 3 mini výletů v okolí Aoraki.

Zaplav si s delfíny v Kaikouře

Nejenom s delfíny, ale taky s lachtany a možná i tím divným divokým černým ptákem, co všude kloval červeným dlouhým zobákem. Naštěstí nás pak nechal být a neklovl. Kaikoura na východním pobřeží Jižního ostrova je místem všech zoologů a milovníků zvířat.

Lenošivých lachtanů je v Kaikouře stovky a stovky

Nový Zéland díky svému historickému (i geologickému) vývoji neoplývá množstvím fauny. Savci tu prakticky nejsou a nejrozšířenějším zástupcem živočišné říše jsou ptáci. Pokud zrovna nevymírají, jako je tomu u kiwiho, tak je najdeš téměř všude. Taková weka turistům krade sváču z báglu. Kea (jediný papoušek žijící i na sněhu) by ti pro žvanec skočil až za krk.

Kea jsme zahlédli hned několikrát. Toto je fotka při výstupu na Ben Lomond.

Chceš poznat víc novozélandských zvířat? Pak musíš do Kaikoury. Tady máš jedinečnou šanci se projet na kajaku za lachtany, zaplavat si s delfíny a pokochat se hnízdícími racky (omylem jsme jednou kolonií prošli, pěkný rachot). Když budeš mít štěstí, uvidíš i onen pověstný ocas velryby nad Tichým oceánem.

Zdolej Osamělou horu

Tentokrát nejdeme ve stopách Froda Pytlíka, ale jeho strýce Bilba Pytlíka. Před námi se tyčí Osamělá hora alias Mount Egmont alias Mount Taranaki (v maorštině). Teda by se tyčila, kdyby zrovna Severní ostrov nepostihla tropická bouře po 60 dnech sucha. Takto jsem tento “spící” stratovulkán zahlédla na pár minutek, než zase ulehl do mlžného lůžka.

I přes střídání počasí je tento kužel trčící do výšky 2500 metrů nejnavštěvovanějším vrcholem v zemi. A to už tu zahynulo 36 lidí, protože vrcholek je spíš o hikování (než chození). Drolí se tu vulkanická zemina, kolem dokola je umrzlý sníh a počasí si dělá, co chce. Nicméně trasa je volně přístupná i běžným turistům, jen se dobře vybav na cestu.

Na chvilku jsme Mount Egmont alias Osamělou horu zahlédli.

Možná bych to neměla říkat, ale nahoru se dá dostat i neoficiální cestou. Dokonce se zdá být snazší než ta oficiální 7 hodinová z výchozího střediska East Egmont. Aspoň kluci od Dawson Falls zamířili na sousední kužel Fanthams Peak. Tady neměli nic chytřejšího na mysli, než se sněhem cestou necestou vyškrábat k hlavnímu vrcholu. Prý je to stálo jen 30 minut úsilí. Tím ale nikoho nenabádám tudy jít a neberu za to žádnou zodpovědnost. 🙂

Dej si pivko v Hobitíně a mrkni na červíky

Hobitín i Waitamo jsou komerční akce. Nemám je moc ráda, ale vynechat je prostě nešlo. Nakonec jsem tomu ráda, protože jsem se dozvěděla pár perliček od vynikajících průvodců. Musím pochválit, že za ty ceny (79 NZD za Hobitín, 51 NZD za Waitamo Caves) se průvodci opravdu snažili. Ne jak častokrát na našich českých hradech.

I tak mě ale štvalo, že u všech atrakcí (hobitích děr i svíticích červů) mě popoháněli zadní skupinky dalších turistů. Rozestupy byly jen po 15 minutách. Dnem Pytle v Hobitíně projde na 2000 lidí denně.

Froda Pytlík nebyl doma, tak jsme si dali aspoň pivko.

Co za špeky jsem se dozvěděla:

• Jeden Amík za 2 hodiny v Hobitíně udělal rekordních 3000 fotek. OMG, vždyť ty díry se liší jen barvou dveří.
• Kromě Dna Pytle jsou všechny díry pouhými atrapami. Prostě dřevěná překližka před kupou hlíny. Interiéry se natáčely ve Wellingtonu.
• Jeden návštěvník Hobitína přišel v obleku Darth Vadera, jiný zase jako Růžový Panter.
• Po Pánu Prstenovi se celý Hobitín zboural a stavěl znovu pro film Hobit. Budování zabralo tuším 3 měsíce, natáčelo se 12 dnů a záběr na nové 3 díry je asi 8 vteřin ve filmu. :)))
• Most, který přecházíš do hospody, je taky jen z nějakého plastu. Ale vypadá to dost věrohodně a podobně kamenu.
• V hospodě dostaneš zadara pivko – světlé nebo tmavé. Nechutnalo mi. 🙂 Ale je fakt, že pivo vůbec nepiju.
• Waitamo objevil kdysi nějaký dědeček (Maořan a jméno jsem zapomněla) a od té doby tam pracují jen jeho potomci. Prý už jich je 3000. To se mají, co ohánět… Opravdu byli všichni snědí jako Maořané.
• Dospělec (vylíhlý červ) žije asi jen pět dnů, protože nemá trávicí ústrojí. Chudák, umírá hladem.
• Nebýt projížďky na lodi se svítícími červy nad hlavou a poplašnému příjezdu hasičů, návštěva jeskyně by za to nestála. Alespoň náš Moravský kras je monstróznější a více vyzdobený. (Možná jsem zhýčkaná, že jsem se procházela s jeskynními potápěči místy, kam turisté nesmí.)

Cestování je jako droga. Jak jsem ho jednou okusila, nemůžu přestat. Naštěstí díky řadě appek a trikům cestuju opravdu levně a téměř neztrácím čas plánováním. Nejinak tomu bylo i na Zélandu. O své triky se dělím v eBooku Cestuj na pohodu s více než 55 hacky, triky a appkami.

Jak jsem díky trikům v eBooku ušetřila na Zélandu?

• Díky sbírání AirBnB kreditům jsem měla 1 noc v Záhřebu zadarmo a 2 noci pro 5 lidí v Christchurch za 50 euro. Však si taky vezmi SLEVU 28 euro na ubytování za víc jak 54 euro.
• Díky slevovým voucherům u Flixbusu jsme jeli tam a zpět do Záhřebu (z něho jsme letěli) za 800 Kč/2 osoby.
• Díky místní NZ webovce (je napsaná v eBooku) nás auto (v pohodě se vešli 4 lidi i s bágly) na 31 dnů přišlo jen na 993 NZD.
• Díky nastaveným notifikacím (postup je v eBooku) jsme letěli jen za 15 000 Kč tam a zpět včetně storno pojištění. Pouze dva přestupy s dobrým čekacím časem. (Notifikace jsem v roce 2017 využila víckrát – například 5000 Kč na Kubu tam a zpět. No neber to…)

Už první cesta do zahraničí ti splatí cenu eBooku Cestuj na pohodu s více než 55 hacky, triky a appkami.

Na závěr mám na tebe prosbičku. Prozraď mi do komentáře, které z 11 míst na Novém Zélandu jsi navštívil, nebo bys chtěl jednou navštívit? Dělám si svůj interní průzkum.