Jak souvisí rozbitá držka s ohlédnutím za rokem 2017?

Bum. Bác. Auu! Tma. Zděšení. Zběsilá jízda na pohotovost. Jedna noc mi otočila život o 180 stupňů. Správněji řečeno, uzavřela nejenom mou pusu na pár týdnů, ale i tlustou kapitolu v mém životě, která by se mohla jmenovat “Rychle a zběsile”. Kdybych jen myslela na správně nastavený work-life balanc… Ale hezky popořádku, zpět do roku 2017, abys milý čtenáři pochopil, jak souvisí rozbitá držka s osobním ohlédnutím za rokem 2017.

Ohlédnutí za minulým rokem

S rokem 2018 nevznikl jen problém neustálého opravování 7 na 8 (naštěstí se to v ruce docela dobře přepisuje), ale vyrojila se i otázka, zda napsat své zhodnocení loňského roku?! Původně jsem fakt nechtěla. Bilancuje pomalu každý, kdo má svůj blog, a nejsem si jistá, že to vůbec někdo čte. Až tedy na mě. :)) Ale událost 17. ledna 2018 změnila můj názor. Tak vzniklo zamyšlení nad tím, zda něco, co se jeví být úspěchem, není spíše neúspěchem v mém životě. Inu, záleží na úhlu pohledu.

Loňský rok v odrážkách:

• projela jsem 17 zemí na 5 kontinentech světa – jo, taky na to zpětně čumím jak spadlá z višně
• zkusila jsem si dobrovolničit na koňské farmě v Portugalsku a už prosím nikdy více 🙂
• naivně jsem stopovala z Brna do Barcelony a zpět
• prošla nejhezčí jednodenní trek na Novém Zélandu k Hoře Osudu jako Frodo Pytlík
• užívala si týdenní pozvání na srazu TOP travel bloggerů v rumunské Bukurešti
• začala jsem poprvé v životě podnikat (doufám, že teď jsem svou kariéru nepohřbila)
• překopala aspoň třikrát tento web včetně systémů za ním, designu na něm a článků v něm
• rozdala pár rozhovorů pro média od novin, magazínů až po rádia – ano, i v Českém rozhlase jsem se ocitnula
• napsala 4 eBooky – přečti si ten zdarma, díky kterému jsem si změnila život a můžeš i ty
• pořídila si kameru a začala natáčet pro sebe i své klienty – však mrkni a odebírej můj YT kanál Cestuj na pohodu a bez nervů
• spolupracuji a sem tam píšu pro největší cestovatelský magazín Koktejl – už jen krůček k vysněnému National Geographicu
• navázala jsem celou řadu spoluprací od cestovních kanceláří přes online magazíny po osobní setkání s předními podnikateli
• koupila si svůj vlastní byt a jiný zase prodala – jen jsem v něm loni moc nepobyla 😀
• potkala nepočítaně inspirujících lidiček – s některými digi nomády jsme pak sepsali začátečnické chyby v podnikání

Můj work-life balanc na Zélandu směřoval víc na stranu life, ale už bylo pozdě

Úspěch? Možná pro někoho. Vlastně ještě před dvěma týdny bych si v duchu klepala na rameno a říkala: “Hani, dobrý, jen tak dál. Máš ještě navíc. Přidej plynu a buď výkonná tak na 150 %.” Ale teď už uspokojení necítím. NEJSEM spokojená. Rok 2017 NEBYL úspěšný!

Co? Proč?

S prominutím a odpusť mi to slovo, ale srala jsem na to nejcennější, co tu na Zemi máme, na zdraví. Nějak jsem v tom pracovním nasazení opomněla relaxovat. Můj work-life balanc se na misce vah převažoval hlavně na stranu work. Sice nevědomky, neboť jsem se přece cítila skvěle a ranní koukání na východ slunce (když jsem tak nějak zase zapomněla jít spát) mě bavilo… Avšak teď se skvěle necítím…

Inu, má rovnice work-life balanc vypadala nějak takto: WORK >>>>> LIFE.

Nomádka potřebuje servisní úpravu podvozku

Boží mlejny melou pomalu a jistě. Nejde žít jenom prací. Tělo vše střádá, ukládá, až jednou se kolečka zadrhnou. A taky už mi není dvacet. I když tak prý vypadám. 🙂 Každopádně 17. ledna 2018 jsem na nějaký čas dolétala. Doslova mě přidrátovali k zemi a zasunuli do hangáru, jež se zve Česká republika. Servisní oprava porouchaného stroje (rozuměj: mého těla) si vyžádá alespoň 2 měsíce.

Co se tedy stalo?

Jedu si tak opatrovat své nemocné zlato. Vypadá to povážlivěji než běžná mužská rýmička, ale ve dvou to jistě zdoláme. Celý den pobíhám a láskyplně se starám. Když chlapec konečně usne, mám čas na svou práci a další sebevzdělávání se. Po půlnoci zaklapnu laptop a jdu taky spát.

Je středa 17. 1. Ve tři ráno mě probouzí šílená bolest podbříšku. Menses? PMS? Nebo mi rupla včera náhodou objevená cysta na vaječníku (btw. mrcha pěkně simulovala příznaky těhu, hajzlice jedna)? Ze záchoda se ještě odploužím do koupelny. Pohled do zrcadla na bílou mrtvolu mě ujistí, že ibalgin bude asi třeba.

Prásk. Okno. Totálně duto, jak prý to bývá po velkém množství alkoholu. Dál si nic nepamatuji. Najednou nade mnou stojí mé zlato a já se zvedám ze země uprostřed kuchyni. Ne koupelny! Z obličeje mi crčí krev a já vůbec nechápu, co se to se mnou stalo a vlastně ještě děje. Neslyším. 

Říkám si jen, co by bylo, kdy můj chlapec neměl takový sluch a i přes horečky nebyl do pár vteřin v kuchyni? Probrala bych se sama?

Život se zlomenou čelistí

V nemocnici si mě rovnou nechávají a monitorují odzdola nahoru. Někdy mám pocit, že i skrz na skrz. V životě jsem neabsolvovala RTG, CT a sono břicha v jeden den. Ptáš se na závěr?

Kolaps organismu při bolesti s následkem pádu, bezvědomí a 2x zlomené čelisti.

V tu chvíli to nějak nevnímám. Pociťuji první příznaky chřipky s dusivým kašlem. Inu, to mám za léčbu mého nemocného. Po dvou dnech jsem puštěna do domácího opatrování. Operovat mě nebudou, že prý mě nemohou pro zlomenou čelist intubovat. Hm, co kdyby mě teď přepadl slepák? To jsem asi v prčicích, že?

Takto jsem vypadala před a po zdrátování čelisti

Po víkendu se dostavuji do Bohunic v Brně. “Budete hospitalizována a dostanete mezi-čelistní fixaci?” Ortel jako blázen. “To je snad horší než kriminál,” běží mi hlavou. Fakt, že dostanu dráty do pusy, jsem tak nějak čekala, ale ani nejčernější sen nepředčil realitu.

Jak bych ti to popsala? Představ si klasická pevná rovnátka, která ti nasadí na horní i dolní patro zubů. U každého zubu je očko a okolo každého zubu se omotal drát (něco jako dentální nit). Tím se stáhly zuby nahoře i dole napevno k sobě. Následně se očko nahoře s očkem dole spojí dalším drátem. To abys ani náhodou nepohnul čelistí. Ani o milimetr. Sedí to jako mříž ve zdi. Pardon, v mých dásních.

Mimochodem, tuto parádu mi nasazoval nezkušený medik hodinu a půl. Jasně, opíchali mě injekcemi, ale i tak tě nepotěší padající dráty do úst, zaražené jehly v dásních a tahání hlavy. Slzy musíš potlačit, s jídlem a čištěním zubů se rozloučit.

Pro dostatečné ponaučení sdílím i tu „nádheru“ v mé puse

“Jaké to je žít s dráty v hubě?”

Tak se ptá mé okolí. Nebudu lhát, že po zákroku jsem neměla sto chutí řvát a brečet. Kdyby to tedy šlo, že?! Jsem žena a sáhly mi mimo jiné i na krásu. Teď už na tom hledám pozitiva a dělám si prdel ze sebe samotné. Co mi taky jiného zbývá?! Na život chci hledět optimisticky a vzít si z toho ponaučení. Nic se neděje náhodou. Ještě na Novém Zélandu jsem se rouhala, že moc jíst nepotřebuji a nemám na nic chuť. Nic mi nebylo dobré. Co bych teď dala za blbý bílý rohlík, který jinak nejím…

Ale zpět k otázce. Příjemné to není. Pusou nehýbneš ani o milimetr. Já navíc nemám moc veliké mezizubní mezery, takže mixovaná strava nepřipadá v úvahu. Piju pouze brčkem. Ovšem co? Přecezený masový vývar, nutridrink, sojové mléko a konec. Mám intoleranci k mléku, což opět lehce komplikuje situaci. Nutridrinky smíš max dva za den, takže ani toho se moc nenajíš. Navíc sladké ti už po dvou dnech leze krkem.

Tímto mě krmili v nemocnici, zvládla jsem jen Lipánka. Vše ostatní je moc husté

Jak vypadá můj denní jídelníček? Snídani radši prospím, k obědu je totálně přecezený kuřecí vývar, k večeři pak vývar nebo půlka jogurtového nápoje (ale toho bez jakýchkoliv slupek, semínek a kousků). Stačilo by ti to?

Výsledkem jsou 3 kila dole za 3 dny. Paráda, hubnout jsem přece vždycky chtěla. Ale tak rychle? Navíc jsem hned slabá, dehydratovaná a točí se mi hlava. Abych sebou zase někde nešvihla. Ale tak co, mám ještě nezlomenou celou řadu kostí. 😀

Pořídila jsem si štípačky na radu doktorů. Prý až budu chtít zvracet, abych měla kudy ty šťávy pustit. Trošku nechutné, pravda, proto tuto představu radši v sobě potlačuji. Obvykle má člověk co dělat najít onu místnost, já abych u toho ještě štípala nějaké dráty. Tuplem, když mám problém přestřihnout dráty položené přede mnou. Jak to asi udělám ve své vlastní hubě, když se budu dusit?

Strašně se bojím, že za 6 týdnů (kéž by tak brzy) sundám dráty a pod tím bude vše vykažené a další dva měsíce budu lítat od stomatologa k dentální hygienistce. Kazy mě děsí až tak, že mám psychický blok sníst i tu trochu výše popsaného jídla za den. Proto čistím jak blázen. Jak? Listerin a všemožné mini kartáčky jsou mí noví kamarádi. Ale přes množství drátů je skoro nikam nenarveš. Proto taky hodinu trvá vysrkat polívku brčkem, následně půl hodiny to čistit. A kdy mám jako pracovat? To abych jen jedla, čistila, drtila prášky a spala…

Aktuální strava (jen ta polívka) s nástrojem první pomoci

Nastává změna v mém work-life balanc?

Tak jsem si dostěžovala. 😀 Ber to s rezervou. Psala jsem sice pravdu, ale už nefňukám. Přece jen se pak nechci dusit (mám totiž kašel), abych hledala ty štípačky. Naopak na své aktuální situaci hledám to pozitivní. Mám relativně moře času. Pracuji méně, přemýšlím více. Že bych začala víc myslet na správně vyvážený work-life balanc? Hm…

Vzdělávám se, píšu poučné pohádky, učím se anglicky a přemýšlím, kam bych zase letěla. 🙂 Jooo, jsem nenapravitelná. Vždyť svět jsem obletěla tam a zpět, ale zakopla jsem pak mezi koupelnou a kuchyní v ČR. Kde to pak je pro mě nebezpečné?! 😀

Co jsem tím chtěla říci? Važ si svého zdraví a radši zavčas relaxuj. A když už se ti něco stane, nefňukej. Co nás nezabije, to nás posílí. Vcelku uvažuji, že bych natočila i pár humorných videí Ze života zadrátované nomádky. A perlička na závěr. Jíst sice moc nejde, ale ten sex naštěstí ano. 😀 Pokud mě chceš v mé situaci potěšit, tak článek sdílej a varuj tak i okolí před přepracováním. Mimochodem, jaký je tvůj work-life balanc? Vyvažuješ? Dáš mi vlastní tip pod článek do komentářů? Třeba mě tím zachráníš před katastrofou…