Práce a dítko Aneb Jak vypadá time management maminky na rodičáku

Mateřská dovolená je nejlepší kurz time managementu. Ano, nebo ne? Toť těžká otázka, neboť každá žena je osobnost a každé dítě je jiné. Pravdou zůstává, že s miminkem je na všechno najednou méně času. A co teprve, když si chcete na rodičovské dovolené (při)vydělávat?! Prozradím ti nefalšovaný time management maminky. Můj!

V dřívějším článku Seberealizace na mateřské dovolené jsem přiznala, že od návratu z porodnice více (a někdy i méně) pracuju. V době psaní zmiňovaného článku byly malému 3 měsíce, tj. relativně dost času na práci. Ale od té doby se ledacos změnilo. Při psaní tohoto článku je mému prckovi čerstvě 7,5 měsíce a prošli jsme si společně různými fázemi. Ráda bych se v tomto článku podělila o mé zkušenosti s time managementem pracující maminky.

Článek bude ze života, kdy shrnu, co fungovalo a nefungovalo mě. Měj ale na paměti, že každá z nás:

• Potřebuje jiný počet hodin spánku. Mně stačí hodně málo, cca tak 5 hodin vkuse (anebo s jedním kojením).
• Dělá odlišný typ práce/přivýdělku.
• Má jinak spavé/náročné dítě. Troufnu si tvrdit, že můj synek není z těch jednodušších. Aspoň to tvrdí má maminka, jež vychovala 4 vlastní a pečuje zatím “jen” o 5 vnoučat. 😀
• Co funguje a vyhovuje jedné, nemusí vůbec sedět druhé.

Ber tedy mé rady s rezervou.

Time management maminky na rodičovské dovolené

Ačkoliv je to teprve 7 měsíců a kousek, co jsem maminkou, prošla jsem si řadou etap s miminkem. Podle toho se vyvíjel i můj přístup k práci. Pro ty, co mě neznají, tak má práce je značně kreativní (píšu texty pro klienty = copywriting, mám několik svých online projektů – mimo jiné i tento blog). Na práci se tak potřebuju soustředit a to nejlépe aspoň 2 hodiny bez vytržení. Hm, to s miminkem moc nejde. Jak to tedy u nás vypadalo?

1) Pohodové propracované šestinedělí

Asi jsem měla velké štěstí, ale šestinedělí si nemohu dodnes vynachválit. I přes mé zdravotní problémy (masivní krvácení a bolestivé šití) jsem mohla pracovat od návratu z porodnice. Malý totiž na můj vkus dobře spal (pominu-li kočárkové uspávání v pozdních nočních hodinách) a já jsem neměla žádný hormonální výkyvy. Sžívání s novou rolí pro mě bylo naprosto přirozené. Škoda, že to tak nemám i s řízením auta.

Přiznám se, že jsem něco dělala v každé chvíli, co malý spal, což bylo po většinu dne s pauzami na procházky a kojení. V té době běžela crowdfundingová kampaň na pohádkovou knížku, kterou jsem chtěla vydat. Věnovala jsem se online marketingu a psaní textů pro klienty. Termíny jsem v pohodě dodržovala. Dokonce jsem v té době studovala i jeden online kurz a ještě v šestinedělí vyjela na workshop do Prahy. Vlakem. A s kočárkem.

2) Přichází zlom – atopický ekzém

Někdy na konci 3. měsíce života malého přišel první zlom. Objevil se atopák, či co to bylo. Ano, dneska je snad pryč (potlačen). Protože jsem kojila, nastalo mi období eliminační diety (mimochodem úplně zbytečné). Hodně jsem vyhubla, což vedlo ke ztrátě energie. Do toho všeho malý začal přes den spát jen v jedoucím kočárku.

V té době mi pomohla hodně má maminka. Střídala se se mnou v kočárkování, takže jsem měla během dne i 3 hodiny času na práci. V té době jsem například napsala zdarma eBook Copymaminka a nějaké články na tento blog. Mimo jiné, všech 8 maminek v eBooku jsem zpovídala, jak to mají s time managementem.

Copymaminka Aneb Jak si přivydělávat na rodičovské dovolené

V eBooku se dozvíš 8 příběhů od maminek, které si začaly na rodičáku přivydělávat psaním. Dají ti své tipy, kde a jak začít, co jim do začátku pomohlo a s čím se perou dodnes.

Přečti, kdo je to copymaminka a jak se jí můžeš stát i TY!

Stáhnout eBook

3) Nastává období temna = růst zoubků

Hlavně mi neříkejte, že vaše děti měly první zuby v osmi měsících. 😀 Našemu prckovi vylezl první na konci 3. měsíce a do konce 7. měsíce jich stihlo narůst dalších šest. Šílené období! Přes den musel být v JEDOUCÍM KOČÁRKU a v noci se budil co hodinu, přičemž vstával už v šest ráno. Byl prakticky neodložitelný, hrát si nechtěl, jen nosit, nosit, nosit. A samozřejmě ne v nosítku, abych neměla volné ruce. Spala jsem odhadem 4 až 5 hodin přerušovaného spánku.

Kdepak! Ani tehdy jsem nezabalila práci, i když to podle frekvence článků na tomto blogu vypadá. Veškerý zbytek volného času jsem věnovala projektu Muchlinka a ještě jednomu, který ti zatím neprozradím.

Ptáš se, kde jsem na to brala čas a energii? Nevím. 😀 Opět mi pomohla mamka, která si brávala i 3x týdně kočárek a já místo dospávání nadále makala. Ano, zpětně musím říci, že jsem hazardovala se zdravím. Jenže já to jinak neumím. Jsem schopna se vzdát spánku, jídla i svého volna pro projekty, které mě naplňují a zcela pohlcují.

4) Blýská se na lepší časy?

Už někdy začátkem prosince nastalo první zlepšení – malý začal usínat v kočárku na balkoně. Nebylo třeba tedy tolik kočárkovat a já získala cca 2×2 hodiny času na práci. Samozřejmě nejistého času, neboť děti mají zaručený radar:

“Sedneš-li k práci, tak ty dvě hodiny vkuse nespí. Poflakuješ se, spí jak dudci.”

Během prosince se udála ještě jedna změna – malý si posunul noční spánek z 20. hodiny na půlnoc. Sbohem večerní dvě hodinky na cokoliv! 😀 Ale pozor, úderem konce 7. měsíce začal spát celou noc. Jak jsem to udělala? Fakt netuším, ale nezlobím se. Cítím najednou tolik energie a práce přímo odsýpá. A s tím i přibývají kilogramy na mém těle. 😀 Vrátila jsem se zpět k práci pro klienty a na tomto blogu.

Netroufám si říci, jak to ale bude dál. Třeba při psaní tohoto článku se doslova splnil vrchní citát. Už dlouho mi malý nekřičel po nočním usnutí okolo půlnoci. Při psaní tohoto článku vstávám od stolu asi po šesté. Hm, doufám jen, že noční spánek mu vydrží, neboť brzy ráno mě čeká schůzka s klienty.

Díky příkrmům vedle kojení jsem už schopna chodit na schůzky a pořádat školení. Mé díky patří mé mamince, která se tak někdy starala až o pět vnoučat zároveň. Bez její pomoci by toto nebylo a dost pravděpodobně by nastoupilo placené hlídání.

Co mě o time managementu naučilo mateřství?

1) Nic netrvá věčně. Co platí jeden den, druhý den je zcela jinak.

To je dobře i špatně pro nás, maminky. Nemáme žádné jistoty. Ale na druhou stranu se můžeme utěšovat, že to horší období zákonitě jednou musí skončit.

2) Velké trpělivosti.

Už vím, že při uspávání (u nás trvá i přes hodinu) nesmím tlačit na pilu a myslet na milion věcí, co bych šla ráda dělat. Chce to prostě nemyslet. Vypnout mozek! A to moc neumím.

3) Dávat si menší cíle.

Tj. rozplánovat si úkol realisticky, čas na jejich vyřešení minimálně vynásobit dvěma. Svým klientům hned na začátku oznamuji, že mám malé miminko, aby s tím počítali. Ale pozor, nesnižuji si svou cenu za hodinu práce. Pouze dobře vybírám klienty, dávám si realističtější deadliny a když tak se zavčas omluvím, že to nestihnu.

4) Poslouchat svůj biorytmus.

Protože jsem sova, byla jsem zvyklá dělat hodně po nocích. O to jsem se snažila i při mateřství. Drhlo to.Začala jsem naslouchat svému tělu a zjistila, že nově mi svědčí tu těžší kreativní práci dělat dopoledne a večery/noci si nechat jen na operativu. Doporučuju se zaposlouchat do tvého biorytmu!

5) Nelze prokrastinovat.

Za tento bod jsem neskutečně ráda. Co mám malého, skoro neznám prokrastinaci. Vážím si času, kdy spí, a věnuju ho potřebným věcem. Dokonce už nejsem tak vylepená na Facebooku a z řady nepřínosných skupin jsem odešla.

6) Nebát se říci o pomoc.

I když s tímto někdy ještě bojuju. Pořád jsem si nezvykla, že malého občas na 3 hodiny nechám mamce, abych měla nerušený klid na práci. Myslím si, že dokud toto nepřekonám, nejsem připravena si platit hlídací paní. Ale bez ní s nespavým dítětem opravdu nejde pracovat. Já tak maminky s chůvami nevnímám jako krkavčí matky. Za mě se ve volné chvíli odreagují (třeba i tou prací) a o to víc se pak těší na své dítě.

Pokud nemáš jako já možnost hlídací babičky, nemusíš věšet hlavu. Je celá řada možností:

• Zkusit delegovat některé úkoly na partnera. Anebo si platit hospodyni, donášku krabiček.
• Zeptat se kamarádek na RD (nejen těch pracujících) a vzájemně si s hlídáním vypomoci.
• Zaplatit si paní na hlídání. Zkus se podívat na portál Hlídačky.
• Podívat se v okolí po dětských skupinách či soukromých školkách.

7) Kojení není doba na vzdělávání ani na práci.

Když byl prcek úplné miminko, stíhala jsem při kojení dělat operativu (e-maily a či se vzdělávat). Jednak se kojil déle (cca 20 minut) a za druhé sebou nešil. Celkem rychle jsem ale pochopila, že tudy cesta nepovede. 😀

8) Nelze pracovat jen v době spánku dítěte.

Spánek se bude jen zkracovat a ubývat. Vidím to i na mém prckovi, od 3. měsíců jedeme jen ve 2 denních spáncích a po roce to tipuji tak na jeden. Pokud to s prací/podnikáním při rodičovské dovolené myslíš vážně, řiď se pravidlem 3×4 od Dominiky Špačkové:

“Pokud chceš kvalitně pracovat, zařiď si alespoň 3x týdně hlídání na 4 hodiny. Anebo 4x na 3 hodiny. A hlídání měj mimo místo, kde budeš pracovat. Pro své podnikání potřebuješ delší a ničím nerušený čas. Těchto 12 hodin týdně ti bohatě stačí pro prosperující a rostoucí pracovní činnost.”

9) Když to nejde, tak to nejde.

Nemá smysl něco lámat přes koleno. I takové dny jsou a ještě jich asi bude požehnaně. Hlavně se neporovnávat s druhými (podnikajícími) maminky. Sleduju copywriterku Ingrid Dach a dlouho jsem obdivovala, co všechno stíhá při 3 dětech. Říkala jsem si, co já dělám špatně? A víš, jaká je odpověď? NIC. Každá jsme jiná, vyhovuje nám něco jiného a máme odlišné děti a zázemí. Nic není lepší, nebo horší, vše je prostě nějaké pro tu danou situaci. Smiř se s tím!

Co říci závěrem? Jaký je můj time management maminky na rodičáku? Hooodně různorodý. Nemám žádné pracovní procesy ani rutiny kvůli různorodosti dnů. Nadále používám plánovací nástroj Trello (ale jen na dlouhodobé projekty), nedávám si krátkodobé úkoly, nenutím se být aktivní na sociálních sítích (i tak chodí objednávky na eBooky a noví klienti) a víc dělám na svém (omezuju práci pro klienty). Uvažuji nad placeným hlídáním, abych tak nevytěžovala svou maminku. A jen zcela výjimečně pracuju po půlnoci – to se dost změnilo oproti období před dítětem (jen teda tento článek dokončuju po jedné v noci, ale co už).

Prakticky každé své volno bez dítka pracuju (když nespím). Ale pro mě je práce koníčkem, ostatně proto podnikám, takže to nevnímám tak, že jsem přišla o svůj život. Ba naopak, dítko můj život značně obohatilo a jsem za to nesmírně vděčná. A stále toužím po velké rodině. 😀

Dost bylo slov o mně. Teď mě zajímá, jaký je time management maminky, která mě právě čte? Jak jsi řešila práci při miminku? Jednom, dvěma, třem…?