VÍTEJ
NA NOMÁDSKÉ STEZCE
copywriterka Hanča Šormová
“Ty teď děláš ta otravná pop-up okna a e-maily s nesmyslnou reklamou, co rovnou hážu do spamu,” prohlásili rodiče, když jsem oznámila, že do IT zpět už nepůjdu a budu copywriterkou na volné noze. Kamarádi se mě zase ptali, jak můžu dělat copy(w)rigting, když jsem nestudovala práva. Co je to copywriting?
Pravda, na svém webu nějaká ta vyskakovací okna mám, ale pro své klienty jsem je ještě netextovala. Ani spamovací reklamy v e-mailech. Kamarádům jsem vysvětlila, že písmeno w ve slově copywriting má své opodstatnění. Jak ale polopatě vysvětlit své babičce, co takový textař celé dny dělá? Když to mnohdy nechápou ani mladší generace…
Dost možná hledání ztraceného času. 🙂 Dnešní článek nepřinese odhalení, poučení, ba ani jedinou nejsvatější pravdu (natož definici), spíš je to takový mišmaš nápadů a vtipných reakcí, které se objevily v diskuzi na Facebooku (ve skupině copywriterů a markeťáků). Aspoň vím, že v tom nejedu sama. Však posuď, tu je jedna z reakcí:
Nevysvětlitelné :-D. Za 14 let se mi to nepovedlo a slýchám od rodiny řeči „až zase půjdeš do práce…”
Poznámka na okraj: Nečekej, že uvedu jména diskutujících v tomto článku. Máme po 25. 5. 2018 (rozuměj: GDPR vešlo v platnost) a já si nesehnala souhlasy.
Ale zpět k hledání definice copywritingu. Zkusím to nejprve odborně. Pavel Šenkapoun (alias nejlepší copywriter) ve své knize Webcopywriting pro samouky píše: “Jedním z významů slova copy v angličtině je inzerát či reklamní text. Je-li copy reklamní text, pak je copywriter reklamní textař a copywriting obor, který se tvorbou reklamních textů zabývá.”
Takže copywriter celé dny zírá do počítače a datlí reklamu za reklamou, co pak prudí naše rodiče a zbytek světa. Jasné, ne? Tečka. Konec článku. Kdepak, sorry, ještě nekončím. Slíbila jsem, že se copywriting pokusím vysvětlit babičce a nejsem si jistá, že Pavlův popis by jí něco řekl. Tak co je to copywriting, milá babi?
Čteš ty popisky na Alze a koukáš na obrázky? Jo? Tak něco takového a někde jinde dělám já. Stačí?
To je odpověď jednoho z diskutujících. I když já teda spíše bloguju, než textuju eshopy (vyjma svého, že). Má tříletá neteř zelenou potvoru dobře zná, ale co 80letá babička? Doufám, že aspoň její uši byly uchráněny skřehotavému hlasu “mužíka” z Alzy.
Už to mám. Babičce bych řekla: “Píšu texty, za které mi jiní zaplatí!” OK, není to nic geniálního. Pravděpodobně to už řekl někdo jiný přede mnou, ale je to asi nejvýstižnější a bez použití cizích slov. Navíc má babička jistotu, že její vnučka o hladu nebude. A to je hlavní starostí babiček, no ne?
Ostatně takto jednoduše to vyjádřil i jeden z předních českých copywriterů Otto Bohuš. “Píšu za peníze. Má to takovou akurátní dávku obscenity.”
Osobně se mi líbil nápad jiného diskutujícího. I když uznávám, že pro babičku totálně nepoužitelné. “Já bych udělala tohle. Na bílou zeď bych napsala headliny toho, co dělám a to jak pro ně, tak práci… A dolů bych napsala: Jsem copywriter = podstatu umím vyjádřit ve zkratce. 🙂 A je po kecech!”
“Takže ty jen píšeš? To přece může každý Čech s dokončenou základkou.” Jj, úplně slyším své rodiče. A z diskuze zjišťuju, že tento názor nemají pouze mí rodičové. Jeden přispěvatel například napsal: “Úplně nejvíc srandovní je to, že ti lidé, kteří se na to ptají a nerozumí tomu, denně tráví na Internetu XYZ hodin, čtou články na blogu a nakupují na eshopech. Když jim řeknu, že toto dělám já, mávnou rukou a pomyslí si, že toto by svedl kdokoliv.”
Mí rodičové se pomalu smiřují s tím, že dceruška zanechala (slibné?) kariéry v IT a z nezaměstnané matematičky se stala cestovatelka s propiskou v ruce. Dotazy, kdy už jako půjdu do toho zaměstnání a začnu vydělávat (jako bych teď pobírala nějaké dávky), padají s delší a delší časovou prodlevou. Super! Ani v tomto neplavu v copy rybníčku sama:
“Moje mamka to taky absolutně nepobírá. Hlavně nepobírá to, že se nehodlám po mateřské vrátit do oboru, který jsem vystudovala a že chci raději psát pro cestovky. Taky jí to připadá jako podřadná práce, protože přece psaní není nic pořádného. A nemám vystudovanou žádnou žurnalistiku a nemůže mě to uživit a…”
Tvé okolí ví, co dělá copywriter? Sláva, gratuluju, ale možná nemáš vyhráno jako další z diskutujících:
“U mě to lidé většinou chápou, ale děda byl ještě donedávna přesvědčený, že když pracuju z chalupy, tak se kdykoliv můžu zvednout od počítače a jít s ním na dřevo. 😀 Teď mu to ale důkladně vysvětlila mamka, takže zas získal pocit, že mám nejdůležitější práci na světě a naopak mě nechce nechat ani si dojít pro kafe. Furt mi říká: „Jen piš, pracuj, je to důležitý!”“
Faktem je, že jako freelancerka často pracuju z domova, pokud zrovna nepíšu z kaváren (jako například při nomádění na Tenerife). Ze začátku si kamarádi i rodina mysleli, že tak mám mrtě času, když se “válím” doma. Chtěli chodit ven, posílat mě na úřady, nakoupit do města atd. Vtipné, na jednu stranu dělám podřadnou (dokonce spamerskou práci) a na druhou stranu, když naše prťata (neteře a synovec) stůňou, pomáhám hlídat i já. V tom velkém volnu, co doma mám. :))
Na obranu mé rodiny, ať je to fér, ptají se, zda můžu a mám čas. A já to dělám moc a moc ráda, sama se často nabídnu. Vždyť právě péče o děti je jeden z řady důvodů, proč jsem se rozhodla být copywriterkou. Mé důvody včetně dalších 9 českých copywriterů, proč jsme se rozhodli živit psaním, jsem sepsala v dřívějším článku.
Baví tě psaní a rád bys byl pánem svého času? Staň se copywriterem a můžeš jako já psát texty na cestách.
V eBooku se dozvíš:
Závěrem jedna dobrá zpráva. Prý být textařem a vysvětlovat, co je to copywriting, je ještě snadné. Co má ale dělat chudák správce sociálních sítí?!
“Psaní textů je ještě aspoň trochu srozumitelný, ale já jako správce sociálních sítí jsem už tuplovaně v háji 😀 „A to jako celej den sedíš u Facebooku?!“ je běžným dotazem. 😀 Případně moje maminka s oblibou má takové řeči jako: „Hele, ty máš tolik volného času, nedonesla bys mi foťák do servisu?“ a podobně.”
Inu, člověk si nevybere. Za mě je fuk, jestli píšeš, sedíš na Facebooku nebo skáčeš po stromech. Hlavně když tě to baví a uživí. Svou práci nikomu vysvětlovat nemusíš. Ani se za ní zodpovídat. Je to tvůj život a žiješ ho ty.
Pobavil tě článek? Tak ho pošli dál, ať se zasmějí i tví kamarádi. Za sdílení článku ti patří můj úsměv i dík!
Tvoje články sleduju už delší dobu a konkrétně s tímto souhlasím. Sice mám jen 18, ale nějakým způsobem se mi daří psát již třetím rokem „pro jiné weby“ než vlastní blog. Nejlepší je, když se mě někdo zeptá, jestli mám nějakou brigádu, kolikrát říkám, že ne, protože vím, že je to na dlouhé vysvětlování 😀 Ale jinak to odůvodňuju tak, že píšu různé texty, které jsou na internetu a dostanu za ně peníze.
Ahoj Niki, my jsme se spolu bavily včera, že jsme na tom v lecčem podobně, tak dík za komentář. To píšeš delší dobu než já 🙂 Taky si pomalu říkám, zda se musíme obhajovat, co to máme za práci. Proč lidé tak rádi soudí a nenechají nás na pokoji, že? Nejvíc kafrají ti, co sami nemají pořešené své problémy. Tak doufám, že tě to neodradí a půjdeš si dál za svým snem. Zdraví nomádka Hanča
Haha, Háňo, tak to je vydařenej článek. Moc mě pobavil. 🙂 Tu diskuzi na FB jsem četla celou, tys ji krásně sesumírovala. Vysvětlování něco (hlavně) babičkám a dědečkům chce holt svatou trpělivost. 🙂
Off topic: Já se teda (zatím) neživím jako copywriterka, ale taky mám někdy problém svému okolí vysvětlit, co že to dělám za práci. Jsem tanečnice/lektorka a když tohle před někým vypustím z pusy, tak si hned představí toplessku u tyče v začouzeným baru, zkřiví obličej znechucením a už se se mnou nechtěj bavit. 😀
Ahoj Ilčo, děkuji, jsem ráda, že se jeho odlehčenost skutečně projevila. Občas si fakt říkám, že je lepší lidem nic nevysvětlovat a žít si v poklidu svůj život. A to s tou tanečnicí dobře znám. Dělala jsem pole dance (samozřejmě jako koníček) a když jsem odjížděla na Maltu pracovat, tak taťka trousil nejapné poznámky o tančení u tyče v baru. Byť moc dobře věděl, že jedu pracovat v oboru do IT firmy. Holt nemohli tehdá zkousnout, že jsem jim dcera vydala do ciziny… Jinak jim třeba ten pole dance ani nevadil. Měli jen strach, že prý si zlámu vaz. :)) A kdepak teď jsi na cestách? zdraví Hanča
Já už to taky neřeším, ať si lidi myslí co chtějí. Já svoje povolání miluju a to je přece to nejdůležitější. 🙂 Pole dance jsem si taky vyzkoušela a ono to nevypadá, ale je to teda docela fuška.
Teď momentálně jsem v Indonésii. Už to bude pomalu rok co jsem v kuse na cestách. A musím říct, že už mi to stačilo. Je to hodně náročný. Takže po Indonésii sjedeme ještě sever Thajska a pak už si to frčíme na chvíli domů. Načerpat síly na další cesty. 🙂
Všechno je fuška, když se to dělá naplno a srdcem, což asi máme společné. I to blogování na full time je normální pracovní pozice, byť pro hodně lidí zatím nová a nepochopitelná.
Jinak já bych se zase ráda k pole dance vrátila, jak se vrátím z Kypru, postavím si doma zase tyčku 🙂 Měla jsi též svou vlastní?
Wow,už rok na cestách, to je hezké. Máš plány, jak to nějak zužitkuješ v další práci?