13+1 věc, co tě mohou na Novém Zélandu (ne)příjemně zaskočit

Plánovat můžeš sebelépe a stejně se vždy objeví strýček Příhoda a něčím tě překvapí. Nový Zéland je svým způsobem jedno velké překvápko. Jestli milé nebo nemilé, to už nechám na tobě po přečtení mých 14 “zádrhelů” alias zajímavostí Nového Zélandu, na které se tady můžeš (ne)těšit. 

Neboť článek patří zase k těm z delších, tady máš rozcestník, ať se rychle zorientuješ:

• Všechno je na levačku
• Ozónová díra se nezapře
• Sopečná činnost stále probíhá
• Hotovost nech doma
• Lidé si tu víc věří
• Štědrost na (prvním) místě
• Kolem dokola samý pták
• Strkanice s turisty
• Na ochranu přírody si nehrají
• Zero waste hadra
• S alkoholem moc nepochodíš
• Je to hrooozně daleko
• Víc ovcí než lidí
• Pozor na vysoké napětí

Pokud bys nerad, aby ti unikl další cestovatelský průvodce psaný vlastními zkušenostmi nomádky, zanech mi kontakt a já už se o to postarám. Konkrétně Nový Zéland jsem brázdila autem cestou necestou víc než 30 dnů, však se podívej na krátké roadtrip video z naší cesty.

Všechno je na levačku

Tím vůbec nemyslím, že by život na Novém Zélandu byl příšerný. Spíše naopak, i když já bych tady dlouhodobě žít nechtěla. Chtěla jsem jen varovat, že hodně věcí se tady odehrává vlevo. Například auta jezdí vlevo, což díky historii spojené s Velkou Británií asi nikoho až tak nepřekvapí.

Co mě naopak překvapovalo, bylo odemykání dveří. Někdy jako u nás doprava, jindy jsi musel točit doleva. Trošku zmatek, a tak jsi někdy vypadal jako zlodějíček vlastního pokoje. 🙂 V neposlední řadě se tu na jižní polokouli projevuje Coriolisova síla, ale asi ji ani nepostřehneš. Voda v umyvadle by se ti měla točit na opačnou stranu než doma v ČR.

Ozónová díra se nezapře

Nikdy bych nevěřila, že zrovna já se můžu někdy spálit. Žila a pracovala jsem půl roku 2014 na Maltě, kde jsem se slunila na střeše (nechtěj vědět jak) a žádný krém jsem nepoužívala. A nic. Ani zarudlá kůže.

Na Novém Zélandu jsem se mazala od samého počátku, a to dokonce krémem s faktorem 50. WTF! Přesto po několika “horských trecích” jsem pociťovala jemné svědění pokožky a mírně rudla. Nejvíce mě potrápily (dechově i sluníčkově) treky na Roys Peak a Ben Lomond, které omrkni na kratičkém videu.

Sopečná činnost tu stále probíhá

Uprostřed Severního ostrova se nachází oblast sopek Národní park Tongariro, kde se mimo jiné projdeš k filmové Hoře Osudu. Jakkoliv vypadá kužel Ngauruhoe nečinně, tak se nenech zmýlit. Hned čtyři ze zdejších sopek včetně Ngauruhoe jsou dosud činné a je tu také řada bublajících horkých pramenů a gejzírů.

Není to tak dávno, konkrétně v roce 2012, kdy pukl jeden z bočních kráterů na sopce Tongariro. Znenadání za bílého dne. Však na zpáteční stezce Tongariro Alpine Crossing jsou všude varování o nebezpečí lavin a pyroklastickém mraku (plynu i prachu) z výbuchu.

Jsem vcelku ráda, že jsem si tento údajně nejhezčí jednodenní trek Nového Zélandu mohla vychutnat za letního dne bez mráčků (i těch sopečných).

Hotovost nech doma

Všude zaplatíš kartou. I v těch zapadlých hostelech pro bacpackery. Kolikrát jejich majitelé vytáhli takové “chytré cosi”, nasadili to na mobil a tys k tomu jen připojil kartu. Jen se nelekej, že ve volbách budeš mačkat kreditku, přestože máš debetku. Prostě naše české debetky (a zkoušeli jsme jich víc) to bralo na přístroji pouze jako kreditky.

V Aucklandu jsme na počátku putování vybrali cca 100 NZD a na konci nám ještě 20 NZD zbylo. Hotově jsme platili snad jen v jednom stanovacím kempu. Takže pokud plánuješ přespávat v kempech DOC (Department of Conservation), tak si hotovost raději vezmi s sebou.

Mimochodem, mnoho lidí nechce na Nový Zéland, že je tam příliš draho. Z vlastní zkušenosti a výsledné částky si to nemyslím. Podrobnější rozpočet, jak a za co jsme utráceli, najdeš v kompletním průvodní po Novém Zélandu.

Lidé si tu víc věří

V Christchurch, městu hojně stíhaném zemětřeseními, jsme bydleli v domku přes airbnb. Jaké bylo moje překvapení, když klíče jsme měli s klidem zanechat v pohorkách na terase.

Inu, jako v hodně zemích mimo Českou republiku, i tady se zřejmě příliš nekrade. Nový Zéland vede statistiky mezi nejbezpečnějšími zeměmi světa, prý je dokonce v první desítce. Na druhou stranu jsme slyšeli zvěsti, jak se vykrádají auta turistů na nejenom odlehlých parkovištích. My nemáme žádnou špatnou zkušenost, a to jsem v autě nechávala komplet svoji techniku. Samozřejmě ne na očích. 🙂

Štědrost na (prvním) místě

Když už píšu o bezpečnosti Nového Zélandu a jak si tady lidé věří, tak musím přidat zmínku “o štědrosti”. V kempech a hostelech často narazíš na tzv. honesty box. V něm nalezneš všechno možné, co tu nechali předchozí hosté. Často už míří domů, tak nepoberou všechno a oleje, mouku, ale i zeleninu zanechají v posledním kempu. Naber si…

Nám se například stalo, že při odvozu Elišky na letiště v Christchurch k nám na parkovišti sám přiběhl mladík s plnou nákupní taškou. Že prý to nesní a už letí pryč, tak zda nechceme…

Kolem dokola samý pták

Nový Zéland se od Gondwany oddělil ještě před rozšířením savců, proto se před méně než 900 lety na Novém Zélandu nevyskytovali žádní savci. S výjimkou těch, co sem mohli připlavat (lachtani, lvouni, delfíni a velryby) nebo přiletět (netopýři).

Skutečně, Nový Zéland je spíše doménou a říší ptactva. Však za tím nejznámějším kivi hnědým se sem sjíždí řada turistů. I my se na něho těšili. Vzhledem k tomu, že je na pokraji vyhynutí a ještě je nočním ptákem, museli jsme se nakonec za ním vydat do zoo v Christchurch.

Několik setkání s faunou souostroví jsem ti sestříhala do kratičkého videa. Protože mi stávkovala technika (často vlivem 14. bodu tohoto článku), tak jsem o poslední záběr lachtánka musela poprosit Peťu, která s námi chvíli cestovala. Děkuji, Peti.

Strkanice s turisty

Je tu prostě narváno, vždyť Hobitínem projde denně 2 500 lidí. K Hoře Osudu se vydá až 10 000 turistů denně v sezónních dnech. A jeden z nejslavnějších Great Walks Milford Track dokončí 1 400 cestovatelů ročně.

Osobně preferuji místa bez turistů, což je na Novém Zélandu trošku náročnější najít. Ale kdo hledá, ten najde. My jsme si tak užili dvoudenní Copland trek se závěrečným koupáním v jezírcích, které ukrývají malé překvápko. Jaké? To se dozvíš v následujícím videu:

Můj tip: Pokud tě zajímá, kam všude jsme se na NZ podívali, přečti si článek 11 míst na Novém Zélandu nejenom ve stopách Froda Pytlíka.

Na ochranu přírody si nehrají

Oni se jí fakt věnují. Právě kvůli přívalu turistů (v roce 2017 jich bylo na 3,5 milionů) se DOC (Department of Conservation) snaží chránit přírodní bohatství NZ, co to jenom jde. Nutno říci, že se jim to daří.

Například na Alpine Crossing Tongariro (nejhezčí jednodenní trek k Hoře Osudu) nebyl ani jeden odpadek na zemi. A to v sezóně tuto cca 20 km dlouhou štreku projde až 10 000 turistů za den. Avšak nejvíce mě dostávaly místní záchody. Ani za keř tu nesmíš a když už tě to chytne, máš si vykopat cca 20 cm hlubokou jámu. Ostatně v sopečné krajině bys keř těžce pohledal. Proto tu máš co pár kilometrů krásné kadibudky. Skoro nesmrděly. 🙂

Zero waste hadra

A teď do toho vnesu trochu vzruchu a rozporu. Ačkoliv o přírodu na NZ dbají, tak v obchoďácích se nějakými plasty moc nepářou. Nákup ti ochotně zabalí hned u pokladny, ale max 3 až 4 položky do jedné igelitky. Představ si, kolik těch tašek muselo být, když jsme nakupovali pro dva chlapáky na několik dní. Poznámka: Já toho moc nesním, aby nevznikl zmatek, že jsme nakupovali jen pro chlapy.

Co je naopak velice zajímavé, tak je počet prodávajících. U každé kasy byly aspoň dvě asistentky. Okolo Vánoc nebylo výjimkou potkat i tři nebo čtyři ženy kolem pásu. Však ti alespoň jedna musí balit nákup do hromady igelitek. Mít tento servis doma, možná začnu chodit víc do kamenných prodejen…

S alkoholem moc nepochodíš

Těšil ses, jak si dáš jedno na Zélandu? S pivem tu problém nebude. Víno taky běžně koupíš v supermarketech, ale tím to končí. Pro veškerý tvrdý alkohol budeš muset do specializovaných obchodů. Ani ten tuzemák jsem v běžném supermarketu nenašla.

Na ulicích bývají často zákazy konzumace alkoholu, zejména pak v období vánočních svátků. Tak si na to dej bacha, neboť pokuty na Novém Zélandu jsou vskutku mastné.

Zajímavou příhodu jsme měli ze supermarketu New World (doporučuji k nákupům). Ačkoliv všem nám 25 dávno bylo, chtěli vidět ID karty a navrch se volala speciální prodavačka – supervizorka prodeje alkoholu. Ne každá pracovnice má oprávnění ti prodat alkohol. Že bychom to zavedli u nás doma?!

Je to hroooozně daleko

Všude. Na jižáku i na severním. Vždyť ze severu na jih najedeš přes 1 400 km. My jsme za 32 dnů najezdili tam a zpět na 6 500 km. Věř mi, že se to na mapě fakt nezdá, ale zejména na Jižním ostrově trvá každý dojezd. Mnoha cest je slepých – k Milford Sound nebo k Mount Cook Village.

Dostat  sena Zéland je to taky fest daleko. Nejbližší sousední stát je asi 2 000 km vzdálená Austrálie. Takže po vlastní zkušenosti doporučuji zařadit zastávku (stopover) někde na půli cesty v Asii. Dva lety okolo 13 hodin jsou zabijácké. Možná právě ty mohly za to, že jsem si pět dnů po návratu z NZ doslova rozbila držku.

Mimochodem, na Pelikánovi stále najdeš akční letenku z Londýna do Aucklandu už za 12 900 Kč.

Víc ovcí než lidí

Věděl jsi, že na Novém Zélandu je asi 10x víc ovcí než původních obyvatel? Docela zajímavá představa, když lidí tady žije asi 4,5 milionů, z toho na Jižním ostrově pouze jeden milión.

Kromě toho, že do každého zapadlého místa jedeš spoustu hodin, tak se kocháš pouze pohledem na ovce. Čím víc jsi na jihu, tím méně lidí potkáš. Když pominu turisty. 🙂 Velké vzdálenosti a méně lidí se projeví i na množství benzinových pump na Jižním ostrově. Čekej jich výrazně méně než na severu. Benzin je tak na jižáku logicky dražší. Na Severním ostrově koupíš jeden litr od 1,92 NZD, na jihu to pak je okolo 2,12 NZD. Údaje jsou platné k roku 2018.

A co je ta + 1 věc, co tě na Zélandu může zaskočit?

Pozor na vysoké napětí

Proč plus jedna věc? Neboť jde pouze o mou domněnku. Bojovali jsme s elektřinou. Ne, nestrkali jsme prsty do zásuvek, ale občas se nám nedařil nabít mobil ani mé gopro. Proto mi taky chybí pár záběrů z cest, kdy jsem kapku pozdě zjistila, že ten krám zase nejede.

Na Kubě, kde jsme si užili legraci s jídlem na podzim 2017, byly zásuvky na 110 V, ale tady jsem žádné takové označení neviděla. Přesto nabíjení trvalo neúměrně dlouho tomu, co jsem v ČR zvyklá a párkrát se přístroje prostě “nechytly”. Asi ta elektřina na jižní polokouli není kompatibilní s přístroji ze severní polokoule. 🙂

Nestalo se nám to naštěstí v každém hostelu, přesto jsme byli rádi, že jsme si s sebou vzali hned dvě powerbanky.

Byl jsi na Novém Zélandu? Zaskočilo tě něco nenadálého? Pochlub se do komentářů, ať další návštěvníci souostroví nejsou zaskočení.

Frodova díra v Hobitíně

« ‹ z 35 › »