VÍTEJ
NA NOMÁDSKÉ STEZCE
copywriterka Hanča Šormová
Čas je neúprosný. Koncem května jsem oslavila rok nevyspání se – z mého kojence už je batole. Své podnikání (ať už to online, anebo copywriting pro klienty) jsem ale na hřebík nepověsila. Musím však přiznat, že realita podnikání s malým miminkem byla odlišná tomu, co jsem si prve vysnila. Co mě teda naučilo dítě o podnikání?
Neboj se, nechystám se ti psát o tom, jak je důležité mít xyz soustředěných hodin na tvou podnikatelskou činnost, že si máš zařídit hlídání na čas práce a abys využívala kojení k dalšímu sebevzdělávání. Článků na témata “podnikání s dětmi” jsou na internetu haldy.
Navíc bych nic nebrala jako dogma, tak to je a musí být. Každé dítko je jedinečnou osobností a podle jeho potřeb musí maminka reagovat. Podnikání-nepodnikání. Chtěla jsem ti dát pohled na to, kam jsem se za ten rok “posunula” já, co mě můj syn naučil.
Jsem (bohužel) hodně zaměřená na výkon a možná i lehce hyperaktivní. Proto jsem “něco” dělala už od porodu (knižní kampaně, psaní eBooků, blogování i práci pro klienty). O seberealizaci na rodičovské dovolené jsem psala dříve, že bez ní prostě nemohu být.
Jenže člověk míní, život (resp. miminko) mění. Po cca 8 měsících jsem zvolnila a to dokonce bez vnitřních výčitek. Být “pouze” maminka = odpočinek (aspoň pro mě). Co bylo onou poslední kapičkou před zvolněním popisuji ve videu:
Jak je z bodu 1) a celkově z mého blogu patrné, mám řadu podnikatelských aktivit. Před koronavirem jsme s Nikčou zrovna rozjely projekt Nomádky na cestách, kde byly v plánu rovněž zahraniční výjezdy a festival. A to není jediná letošní nová aktivita.
Dokud jsem neměla dítě, šlo přibírat další činnosti na úkor spánku (samozřejmě je to špatně), ale teď? Měsíc, dva, tři jsem si ubírala opět ze spánku, ale copak to jde vydržet dlouhodobě? Pracovat od půlnoci do dvou a v šest už zase vstávat? O kojení mezi tím nemluvě.
NE! Musela jsem nastavit priority a zvolit jednu hlavní činnost, které se chcu věnovat naplno. Tou se stalo výdělečné blogování. To ale neznamená, že zcela končím s články a videi o copywritingu. Jen mají nižší prioritu.
V momentě, kdy jsem ubrala na činnostech, chytla mě panika, že dělám něco špatně. Na FB jsem sledovala a byla aktivní v řadě FB skupin. (Ten minulý čas v předchozí větě je správně, hodně jsem promazávala v posledních týdnech.) Sledovala jsem tak celou řadu maminek-podnikatelek alias mamatelek a měla pocit, že mé tempo je přímo hlemýždí, že nejsu dost dobrá…
Ale pozor, žádné tempo vyjma chůze vzad není špatné ani pomalé. I s rychlostí 1 km/h přece dojdeme do cíle také, co víc, už samotná cesta je mnohdy cílem. Na to je dobré nezapomínat, což já tak ráda někdy dělám. Prostě ve hvězdách mám teď rozdáno, že jsem víc MAMA a teprve pak podnikaTELKA.
Mimochodem, to snížení počtu sledovaných a FB skupin má skvělý benefit. Najednou nejsi svázaná tím, co vše bys měla pro byznys dělat, nenapodobuješ postupy druhých, nejsi vynervovaná tím vším, co neumíš nastavit a že nestíháš hromady FB výzev. Jsi víc svá! Jsi autentická! Děláš si to po svém a svým tempem!
Aneb deleguj činnosti na druhé. Už od prosince 2019 chystám projekt, který bude určen pro všechny zvídavé děti ve věku 5 až 13 let. Ale protože se držím zásady v bodě 2), abych toho nedělala mnoho, musela jsem některé činnosti převelet na externí profíky.
Při hledání profesionálů se držím několika věcí:
Ani miminkem. Kdo je víc: ztrhaná máma nebo uřvané mimi? Nevím, ale základem je dle mě spokojená máma. A to bude jen tehdy, pokud si ráno může dojít na záchod (jo, klidně s tím mimi u nohou), pak si dát sprchu, osvěžit pleť, napít se a hurá obstarat miminko.
Možná si říkáš, že nepíšu nic světoborného. Popravdě, dlouho jsem skákala na první synkovo písknutí. Postupně rušila jídla, že s ním se jíst nedá, atd. Co jsem ale vytyčila hranice, mám pocit, že je fajn nám oběma. Těch denních rituálů mám víc, hodně to souvisí s mým novým zájmem o biohacking. Chystám se o něm napsat někdy v příštích článcích.
Ponechala jsem si taky pár klientů na copywriting. Ale i tady se ledacos změnilo v mém přístupu. Zdaleka neříkám každé zakázce ANO. Resp. spolupracuji pouze s těmi klienty, které si přitáhnu k sobě.
Nehledej za tím žádnou magii, ačkoliv to tak může znít. Umět si přitáhnout ty správné klienty lze, stačí si je pouze dobře definovat. S tím, jak to správně udělat, ti pomůže nový eBook Magdy Čevelové (dole na úvodní stránce).
Miluji nasávání nových poznatků a myslela jsem si, jak budu sledovat videa u kojení, poslouchat podcasty u kočárkování a číst blogy, až dítko večer usne. Haha, jak naivní představa! Malý se nikdy nekojil déle jak 10 minut vkuse, spát chodil často až po půlnoci, takže zůstalo jen u těch podcastů.
Nejprve jsem byla rozčarovaná, jak málo se poslední rok vzdělávám, ale pak mi došlo: “Až budu nějaké znalosti potřebovat, ony se ve správnou chvíli přede mnou objeví…” Aktuálně utužuji staré znalosti (svými projekty) a nové věci nehrotím.
Tento bod bych ráda vypíchla, ačkoliv srdce zarytého plánovače, co využívá nástroje typu Trello, Wunderlist a Excel tabulky na Google Drivu, tak trochu pláče…
Krásným příkladem je můj starší článek Jak vypadá time-management maminky na rodičáku. Vždy, když už jsem myslela, jaký máme sladěný režim, něco přišlo (dosaď si zuby, další zuby a ještě jeden zub, první, druhý…, nevím kolikátý vzdor, mamánkovství – ehm, existují někdy i tatánci?).
Jak to dělám dneska? Jednoduše neplánuji. A to ani s poučkou, že na splnění úkolu si mám vyhradit 2-3násobek času, kterého bych potřebovala před dítětem. Prostě až deadline/problém přijde, budu delegovat/nějak to řešit. No stress!
Jakkoliv by předchozí bod mohl vést k myšlence “Tak není lepší se na to vykašlat?”, tak ne, nevzdávej se. Pokud máš dostatečně silné své vnitřní proč k podnikání, pak není důvod.
Věř, že párkrát jsem ten pocit zažila – pocit, že se vším seknu. A hned! Smažu veškeré své sociální sítě, zablokuji web a zdarec, online světe! Naposled mě to popadlo s příchodem koronaviru, který mi drobek zkomplikoval letošní plány.
Ale tady kromě mého silného proč funguje pohled na synka. Cožpak ten se vzdává, když se snaží o první přetočení se, plazení, lezení po čtyřech, krůčky, slova? NE! Spadne, bouchne se, zapláče, otřepe se a hurá, jede se dál. A copak v každém z nás není to malé hravé a zvídavé dítě?! Jen jsme jej někde hluboce v sobě uzemnili. Takže buď dítětem a nikdy se nevzdávej! V čemkoliv…
Zmínkou narozenin mého prcka to začalo, tak to narozeninovou oslavou zakončím. Mám pár tipů, jak si je užít (a ne jen přežít):
Jsi podnikavá maminka? Mělas taky nějaké představy, jak to bude s prací a malým miminkem? Poděl se s námi dolů do komentářů o tvé zkušenosti.
Mojí cácorce je teď rok a půl a různých malých přivýdělků už jsem pár vystřídala. Ze začátku jsem asi půl roku zvládala při kojení tvořit playlisty pro jednu hudební firmu, s příchodem svatební sezóny jsem hrála na housle obřady, sem tam pro někoho něco ušila na zakázku, no a protože jeden z hlavních příjmů mého muže pramení z hudebních kšeftů na svatbách a plesech, korona nám taky pěkně zamíchala s rozpočtem … teď už to chtělo něco, z čeho ty prachy budou hned a ne dlouhodobé neodstartované projekty – začala jsem péct domácí kváskový chleba pro lidi z okolí a ejhle, ono se to celkem chytá a lidi se vrací aspoň 2x týdně (po týdnu prodeje peču denně aspoň 3 kusy ) Pořád je pro mě ale nejdůležitější ten malý človíček a naprosto souhlasim s tim, že se každý den nedá naplánovat jako poznámka v diáři. Někdy víc pláče, jindy si spokojeně hraje na písku před barákem a jistotu mám jenom v těch rituálech – “teď se jde papat, teď se jde spinkat, teď chci pohádku a teď tě, maminko, potřebuju mít u sebe … “