Co jsem si darovala ke 3. výročí podnikání? Koronavirovou pandemii

Někdy si říkám, jak si s námi ten osud vtipně pohrává. To snad ani nemůže být náhoda! V jednu chvíli člověk ví naprosto přesně, co chce a za jakými sny kráčí. Vzápětí se potvrdí, že ve výsledku se vše podřizuje tomu jednomu: “Člověk míní, život mění.” Nejinak tomu bylo v případě mého 3. výročí podnikání. Na toto téma v souvislosti s aktuální situací u nás i ve světě jsem sepsala své zamyšlení.

Plány se zdály být až příliš růžové

Na začátku března, konkrétně na MDŽ 8. 3., jsem slavila završený 3. rok podnikání. Tento rok byl drobek specifický v tom, že jsem porodila své první nomádě a přes intenzivní péči o něj jsem nadále pracovala. Od nadcházejícího 4. roku jsem si hodně slibovala, vždyť se říká, že po 3. roce se láme chleba (nejenom v podnikání).

A plány byly vskutku velkolepé, jen namátkou:

• dlouhodobé zahraniční cesty s dítětem (Azory, USA, Sicílie…),
• z OSVČ přejít na s. r. o. (resp. “přihodit” si ho k živnosti),
• připravit zahraniční workshopy pro holky-nomádky,
• zorganizovat festival pro ženy,
• rozjet rodinný byznys s vlastní českou dětskou značkou,
• výhledově pořídit nomáděti sourozence.

Ale mělo mě varovat hned několik věcí. Zaprvé, když jde všechno jako po másle, zákonitě přichází pád dolů. Proč? Nevím, snad abychom se naučili být vděční i za maličkosti. Žili přítomností (tady a teď). Zadruhé, v den, kdy jsem si vyřídila živnost, spadlo Azure Window na Maltě (pozn. aut.: skalní most, dominanta tohoto ostrova). Jaká symbolika pro mě, když mé cestě na volnou nohu předcházela životní etapa právě na Maltě. Asi je ten březen pro mě zakletým měsícem: padají skály, šíří se vir… Co bude za rok? Ale sorry, za ten koronavirus fakt nemůžu.

Dopadlo to jinak, přišla pandemie

Jak všichni víme, počátkem roku 2020 Evropu zasáhl “neznámý druh” koronaviru. Plány padaly jeden po druhém, jak se v ČR zpřísňovala karanténa a měnila ekonomická situace. Festival, cestování s dítětem i zahraniční nomádění najednou nebyly možné. Přesto se pár věcí ve 3. roce podnikání podařilo a jsem za ně vděčná. Važme si i maličkostí a poděkujme si za ně. Nic není samozřejmostí.

Jsem vděčná, že:

• jsem stihla sepsat zdarma eBook Copymaminka, který dává vhled všem maminkám na rodičáku do světa copywritingu,
• společně s Nikčou Dóžovou jsme rozjely projekt Nomádky na cestách včetně jednoho podcastu s  virtuální asistentkou Darjou,
• prodala jsem desítky eBooků Krok za krokem k práci copywritera, díky kterým jsem mohla nadále financovat psaní článků na tomto blogu,
• mám zdravé dítě, které mě přivedlo na myšlenku dětského produktu, jež jsem na českém trhu neviděla. Na e-shopu se už pracuje.

Ale jinak mi asi vše pro letošek padá. Možná i práce copywriterky…

Vzdát se a naříkat v koutě?

Ne, to není můj styl. Nebudu lhát, první dny po vyhlášení karantény, kdy jsme se oba s přítelem ocitli doma a bez práce, byly krušné. Byla jsem doslova paralyzovaná. Ani ne tak strachem z nemoci, ekonomické krize, jako nemožnosti nic dělat. Pocit zmaru a že nic nemá smysl dělat, vždyť nevím, co bude zítra, natož za měsíc?!

To mám jako jen tak sedět a čekat, až se to jako samo vyřeší? To neumím. To mě ubíjí… Lítalo to ve mně a média tomu zrovna nenahrávala. Osobně bych zrovna ta nejraději uvalila do karantény, ať už drží pusu a dají nám oddech.

Ale během týdne se cosi ve mně změnilo. Najednou jsem ztrácela pojem o čase a začala jsem to brát jako součást života. Jakoby tu byl koronavirus od mého narození. Zvláštní. Občas jsem si ze srandy říkala: “Ty jo, už tady chybí jen přistání mimozemšťanů a jsme jak v béčkovém sci-fi z Hollywoodu.”

Pročetla jsem řadu scénářů a matematický modelů, kam to s naším moderním světem půjde. Od těch mírných až po ty plné děsivých čísel. A nakonec jsem došla k jediné myšlence, která se mnou prozatím rezonuje:

Lidstvo se bude muset naučit žít s koronavirem, tak jako je mezi námi přítomna například rakovina. Nevím, jakou formou to bude, zda za pomocí vakcín, neustálého nošení roušek, kontrol na hranicích či se vyrobí něco z mědi a implementuje do těla. Nevím jak, ale prostě se začlení do života v 21. století a přinese nám řadu poznatků a skutečností.

Co dobrého nám přinese koronavirus

Resp. už přináší. Na okraj podotýkám, že nejsem ani vědkyně, epidemioložka, doktorka, politička, whatever. Všechno, co píšu v tomto článku vychází pouze z mých pocitů a na základě debat, které vedu přes týden mezi čtyřmi stěnami se svým přítelem.

1. Zamyšlení se nad konzumním stylem života. Je neúnosné jen hromadit krámy a lítat třebas na otočku do Londýna, na den k moří na Mallorcu. Ano, levné akční letenky to umožňovaly, ale tomu asi bude po krizi konec. Naštěstí! Lidé se přikloní k zero waste (nebo spíše minimize waste). Začnou přemýšlet o trvale udržitelném cestování. Aneb #minveciviczazitku.
2. Příroda se vzpamatuje ze zásahů člověka a konečně se začnou řešit ekologické problémy světa. Ostatně, že přírodě se teď “lépe dýchá” naznačuje návrat fauny k břehům Itálie.
3. Poznáme se doma v rodinách, naučíme se komunikovat a bude víc času na děti, které jinak vyrůstaly převážně v zajetí moderní techniky. Pravda, ven se moc nemůže, ale procházky zatím zakázané nejsou.
4. Přijdou nové příležitosti. Ano, čekám, že přijde recese a bude velká (větší než v roce 2008). Těžko říci, co nás přesně čeká (jak velká bude nezaměstnanost, kdo zkrachuje, co se zastaví). Obtížně se něco předvídá a podle toho dělají protiopatření. Nezávisí to jen na jednotlivcích, ale postojích jednotlivých vlád. ČR je závislé na Německu a EU, co se týče importu/exportu. Takže uvidíme. Avšak schopní hráči na trhu se i na zdánlivě beznadějné situace dívají jako na nové příležitosti: Co vymyslet za daných okolností, aby to lidem zlepšilo život?
5. Věda se posune vpřed. Je to jak za války (akorát tentokrát se nestřílí). Když jde do tuhého, najednou jsou peníze na výzkum a vědu. Objevují se nové věci, lidstvo se technologicky posouvá.

Ve výsledku se nějakým (otázka je jakým) způsobem transformuje společnost, příroda (ekologie), politické systémy, ekonomika a snad i smýšlení nás jedinců (nastavení si priorit v životě).

Co radím sama sobě

Klidně si z toho převezmi pro své potřeby, co chceš. Nenutím, nabízím jen svůj pohled.

1. Nepanikař. Strach je to, co tě ochromí, paralyzuje a dost možná nalomí imunitu. A té bude třeba pro rok 2020 ažaž.
2. Nadále se věnuj praktikám z biohackingu, alespoň to otužování a práce s dechem.
3. Pomáhej tak, jak ti to daná situace umožňuje, například šitím roušek.
4. Vypiš se ve formě románu.
5. Vzdělávej se. Jednak tím zaměstnáš hlavu a nezačneš prokrastinovat. Ale co hlavně, vědomosti ti nikdo nevezme. Zužitkuješ je v budoucnosti u těch nových příležitostí, třeba při rozjezdu nového byznys nápadu.
   • Nauč se anglicky z pohodlí domova. Myslím si, že jazyky se budou hodit víc než kdykoliv předtím.
   • 15 tipů, kde se “výhodně” online vzdělávat – tipy na zdarma či výrazně zlevněné zdroje vzdělávání z online marketingu.
   • 6 audioknih k rozvoji podnikání a jeden bonusový tip.

Závěrem rozeberu čtvrtý bod. Situace posledních dní není zrovna standardní. Pro řadu z nás, kteří jsme nezažili světové války, je to asi zatím nejtěžší období v životě, kdy byl výrazně narušen náš komfort. Nedivila bych se tedy, kdyby každý z nás tu a tam byl paralyzován (a je jedno, jak se tváříme na sociálních sítích). Já teda jsem, i když se to mírní. Inu, každý den je jinačí. Ale co mně zaručeně pomáhá, je nezůstat čumět do zdi. Mou terapií je psaní. Od prvního dne pociťuji silné nutkání psát příběh částečně založený na koronavirové pandemii. Už mám sepsanou kostru a hodlám ho po kapitolách zveřejňovat tady na blogu.

100 lidí, 100 chutí. Mně pomáhá psaní, tobě třeba hraní her na PC, automatická kresba, meditace s afirmacemi, whatever. Je jedno co, kašli na názory druhých, teď nastal čas se věnovat sám sobě. Dopřát si péči. Takže hlavu vzhůru, nějak bylo, je a bude! Společně zvládneme všechno. Stále věřím v zákon přitažlivosti, tak ho zapojme do našich životů.

Budu ráda, když mi do komentáře napíšeš tvé pocity, co tobě pomáhá v nastalé situaci. Neboj se přihodit i tvůj blogový článek o koronaviru. Ráda si rozšířím obzory o další názory na věc.