Horko, skály a božské pláže: Jet, nebo nejet nomádit na Kypr?

Ani Thajsko, ani latinská Amerika, ba ani ty Kanárské ostrovy, v červnu 2018 jsme ve větší skupině vyrazili pracovat/dovolenkovat na řecko-turecký ostrov. Taková typická nomádská destinace jako Bali to sice není, ale proč si pro změnu nevyzkoušet jet nomádit na Kypr?!

Cestopis po Kypru ode mě neočekávej. Zkusím z mého pohledu zhodnotit, jak se odtud pracuje a na co by sis měl dát pozor, ať nejsi překvapený:

• Proč zrovna Kypr?
• Cestování ve skupině přináší řadu zvratů
• Trable s naším ubytováním na Kypru
• Jak se pracuje z Kypru (včetně finančního rozpočtu)
• Na co si dát pozor na Kypru

Proč jet nomádit na Kypr?

Mám několik svých faktorů, podle kterých vybírám, kam zrovna pojedu pracovat:

• Cena letenek – lítám převážně v chybových a akčních letenkách.
• Rozpočet se vším všudy do 1000 Kč/den, jak zmiňuju ve “finančním” článku Jak drahé je pracovat na cestách.
• Dostupnost wifi – v nejhorším alespoň z kaváren, ještě lépe přímo z ubytování.
• Vzdálenost letiště od města – často mívám ranní lety a chci se rozumně dostat z/na letiště. Pro zjišťování cenově dostupných variant dopravy z/na letiště používám portál ToAndFromTheAirport.
• Rozumné počasí – opravdu netoužím po období monzunů.
• Existence veřejné dopravy v daném místě – nemám řidičák a nejsem jen “číča kavárenská”.
• Je tam něco k vidění – i když poslední dobou moc neplánuju a toto řeším často až na místě. 😀

Toto všechno Kypr splňoval. Letenky jsme sehnali z Vídně za 1582 Kč a veřejná doprava na Kypru je víc než dobrá. Autobusy jezdí pravidelně na čas až do pozdních hodin. Po sečtení nákladů jsem se vešla do částky 755 Kč/den, a to jsem zrovna dvakrát nešetřila. Kompletní rozpočet financí je dále ve článku.

Cestování ve skupině přináší řadu zvratů

Ačkoliv to nebylo mé první nomádění, mělo celou řadu svých “poprvé”. A jak už to tak bývá, ne vždycky je poprvé vydařené a podle očekávání všech zúčastněných. Poprvé jsme jeli ve velké skupině (6 lidí první týden a 4 lidé druhý týden). Navíc ne všichni byli nomádi (rozuměj freelanceři na volné noze). Většina z nás se viděla poprvé v životě, a to přímo na vídeňském letišti.

Já jsem takto s “neznámými lidmi” necestovala poprvé. Jen za rok 2017 jsem se poznala s 11 človíčky, které jsem potkala na cestovatelské seznamce (Facebook skupina). Přesto jsem si po pár kyperských žabomyších válkách (snad všechny zdárně spláchnuty vínkem) odnesla řadu ponaučení pro příště:

• Sednout si nejlépe hned první den na vínko a sdělit si vzájemná očekávání – co kdo plánuje, kam se chce podívat, co se chce nového naučit, atd.
• Ujasnit si, že program si jede každý na sebe – někdo holt víc pracuje z bytu, jiný chce do kaváren a třetí na pláž. Tamten vstává ve 12 odpoledne, jiný se chce už v 9 ráno šplouchat v moři. Tak to je, bude a je potřeba si to zavčas říci.
• Radši všem dopředu sdělit, že jsem introvert (jako fakt, ať videa působí jakkoliv). Ráda si tak s noťasem zalezu do koutku a dění spíše sleduju zpovzdálí. Samozřejmě na otázky reaguju. 😀

Kroutíš hlavou a říkáš, že vyjmenované body výše jsou samozřejmostí ve skupinovém cestování. Jsou, ale opakování je matka moudrosti. Ono to nomádění (práce na dálku) vypadá jinak na fotkách a ze článků než v místě dění. O práci z Kypru píšu víc dále.

Trable s naším ubytováním na Kypru

Ačkoliv jsme vsadili na osvědčené portály Booking a Airbnb při výběru apartmánů. Ani jedno ubytování se neobešlo bez problémů.

První týden jsme bydleli v Archangel Michael Sea Apartment (přes Booking). Apartmán měl mít 2 pokoje a společné prostory pro celkem 6 lidí. Součástí ceny byl i zmiňovaný přístup k bazénu. Cena 315 euro/týden/6 lidí nám měla být podezřelá i přes dobré reference.

Problémy začaly už při příjezdu. Hostel se jmenoval zcela jinak (Kalamous Court), než bylo uvedeno na Bookingu. Postelí bylo jen 5. Pro klid ve skupině jsem si ustlala (jestli se tak dá nazývat mé jedno prostěradlo) na pohovce o rozměrech 30 x 150 cm. Kromě chybějící postele nás vítala cedulka s informací, že do bazénu mají přístup jen jednopokojové apartmány. Hm, my měli dvoupokojový, že… O stabilitě wifi ani nebudu mluvit.

Takto dopadají brzké ranní lety. Spím na pláži, než mě odtama vyhodila ochranka hotelového resortu

Kvituji milého majitele, který nám sháněl nafukovací lehátko, a dobře řešený zámek. Pod kódem se tu skrývala přihrádka na jediný klíč od bytu. I když nás bylo 6, mohli jsme si tak chodit, kam a kdy jsme chtěli. Stačilo znát kód ke klíči. Jeden plusový bod dávám za celkem dobrou kuchyň a klimatizaci ve společenské místnosti.

Celkem jsem se po týdnu těšila na své dvoulůžko ve dvoupodlažním baráčku, který jsme si vyhlédli na Airbnb. Čistý, prostorný, 200 metrů od pláže, vlastní postel, klimatizace na pokojích, jedoucí wifi a jen 21 euro/noc/4 lidi. To prostě chceš… Ale ouha. Nechval noc před večerem.

Po cca 4 dnech nás poctil host. Nutno podotknout, že byl nezvaný. Milý šváb si to namířil přímo na mou postel. Ačkoliv jsem tvor lidumilný, tak rozhodně nejsem broukomilec. Ten tanec vidět nechceš, ale možná bude na videu. 😀 Aby toho nebylo málo, druhý den dorazila i jeho máma. Ta se usadila na myčce. Od té doby jsem jedla už jen v restauracích…

Stabilní wifi si dala jednodenní pauzu, asi i na ní byla ta vedra neúnosná. Údajně nějaké trable s poskytovatelem. Na druhou stranu pan majitel byl vskutku milý a zavezl nás poslední den na letiště. Brzy ráno a za pouhých 30 euro. Taxík by vyšel dráž.

Jak se pracuje z Kypru

Dostávám se ke stěžejnímu bodu v životě nomáda. Dá se pracovat z Kypru? Ano, dá. Má to však svá ALE.

Už začátkem června tu bylo šílené horko. Alespoň mně. Takže buď musíš pracovat na větrané terase ubytka/kavárny, nebo pod nezdravou klimatizací (ofouknuté svaly mě bolí ještě teď). A to mě pronajímatel auta ještě chlácholil, že v červenci a srpnu je to teprv jiný teplotní level.

Takže dobře zvaž, kdy sem pojedeš pracovat. Doporučuji květen nebo září. Prostě po turistické sezóně. Skvěle se to promítne i do cen. Naše druhé ubytování stojí 21 euro/noc mimo sezónu, přes prázdniny až 71 euro/noc.

Cenová hladina pro vydělávajícího freelancera není nijak děsivá. Je tady sice dráž než v České republice, ale nezruinuje to. Na ukázku ti dám můj 15denní rozpočet:

• bydlení: 109,50 euro
• jídlo včetně restaurace: 194,33 euro (povšimni si, že za jídlo jsem uvalila skoro půlku rozpočtu)
• doprava: 48,10 euro (auto + autobus) + 1932 Kč (letenka + autobus v ČR)
• zbytek: 5 euro (suvenýry a jeden vstup na památky)

Celkem: 356,93 euro + 1932 Kč = 11 320 Kč. Na den je to cca 755 Kč.

Na rovinu říkám, že jsem vše doslova prožrala v restauracích, což normálně nedělám. Ale miluju řeckou kuchyni (mussaka, souvlaki, řecký salát). Jedna návštěva restaurace mě tak přišla na cca 20 euro (hlavní jídlo plus dva koktejly).

Papám, resp. se zase přežírám salátem

« ‹ z 5 › »

Autobusová doprava je levná – jedna jízda 1,50 euro (2,50 euro ve večerních hodinách). Půjčení auta tě vyjde na cca 33 euro/den, ale musíš si ho vzít aspoň na 3 dny. Litr benzínu stojí cca 1,30 euro. Tedy nic dramatického ve větší skupině lidí.

Kde jsme pracovali?

Každému vyhovuje něco jiného. Někdo upřednostňuje coworky, jiný zůstane na ubytku a třetí vyrazí do kaváren, jak jsem se dříve vyptávala freelencerek. Já to kombinuji. Na Kypru jsem tak vystřídala několik restaurací/barů a hodně večerů strávila v apartmánech.

Bydleli jsme v Pafosu (JV ostrova, řecká část), konkrétně na předměstí Chloraka. Ve městě jsme s holkami nejčastěji navštěvovaly:

• Petros Family Restaurant – vynikající jídlo, cca 2 minuty od ubytování, jedoucí wifi a milý majitel. Říkali jsme mu dědulka a rád s námi vykecával.
• Sea You Beach Bar – přírodní bar na pláži na půl cesty mezi Chlorakou a pláží Coral Bay. I tady jsou lehátka (placená) a dobrý přístup do moře. Wifi jela obstojně a jídla byla tradiční řecká. Obsluha nás nechala pracovat bez všímání. Zásuvky najdeš i na venkovním posezení.
• Baracas lounge – tento bar v moderním stylu se nacházel kousek od útesů (není tu přístup do moře). Hraje tu živá hudba, fouká vánek, wifi jede, ale ceny jsou kapku vyšší. Nicméně jsme to sem měli 10 minut chůze od druhého ubytka a personál nás nerušil.

Verča, jakožto milovnice kávy, by jistě dodala, že v Pafosu je Starbucks (kousek od hlavního přístavu), taková jistota pro freelancera na cestách. Jinak kávu na Kypru seženeš okolo 3 euro.

Co nedoporučuji, tak je restaurace Angelika přímo u autobusové zástavky v Chloraka. Obsluha je sice milá, nicméně jídlo za moc nestojí. Nevynahradí to ani nižší ceny.

Po špatné zkušenosti z Tenerife jsem tentokrát coworkingy nevyhledávala. Zpětně koukám, že přímo v Pafosu se nachází CyHub. Denní vstup stojí 8 euro, což je výrazně lepší jak 20 euro na Tenerife. Pokud rád pracuješ ze sdílených kanceláří, mrkni se na stránky Coworker.

Jak vypadá takový den nomáda na cestách?

“Hani, jak si užíváš dovolenou?” Tyto dotazy jsou na denním pořádku a už si na ně pomalu zvykám. Radši to odkývu, než pořád vysvětlovat, že dovolenou jsem už fakt dlouho neměla. Chápu, že fotky s noťasem od moře působí asi jako pěst na oko pracujícím v kancelářích. Ale věř, že i tady na Kypru jsem musela odevzdávat texty, stříhat videa (co hůře, nahrávat je na Youtube při směšné rychlost internetu), volat si s klienty a řešit průsery na dálku.

Sama vidím jediný rozdíl v práci doma a ze zahraničí v tom, že v Brně koukám na les, tady na moře. 😀 Ne, vážně. Byly dny, kdy jsem nedošla ani na pláž, o koupání nemluvě. Na cestách se snažím mít aspoň volné víkendy, ale jinak den proležím před noťasem.

Tak přesně toto je jedna z naaranžovaných fotek. To víno jsem nepila, ani nevím, kde skončilo

Toto není stížnost “jak těžký život cestovatelky žiju”. Mám to tak nastavené a nijak mi to nevadí. Jen si říkám, že občas je dobré poodkrýt, co se skrývá za zahraničním nomáděním, abych někoho nelákala pouze na “sluníčkový život z pláže”. Není to pro každého a snad brzy k tomuto tématu napíšu celý článek.

Chceš také pracovat jako digitální nomád na cestách?

Už tě nebaví čekat na šéfovo ano, abys odjel na dovolenou? Radši by ses nevracel z cest. Chápu, proto jsem sepsala eBook Z necestovatelky digitální nomádkou, kde najdeš krok za krokem:

• jak se jím stát a jaké máš pracovní možnosti
• jak si budovat svou osobnostní značku v oboru
• co je to ten polopasivní příjem a jak si ho budovat na blogu (mimochodem i ten si společně v eBooku vybudujeme)
• a další bonusy jako Skype konzultaci zdarma, případné dohození zakázek ode mě

Mrknout na knížku

Na co si dát pozor na Kypru

Abych ti usnadnila dovolenou/práci na Kypru ještě víc, mám tu malý checklist, na co bys neměl zapomenout:

• Vezmi si redukci – stačí ti ta britská anebo univerzálka do celého světa.
• Kupuj si balenou vodu – resp. zbytek naší bandy si ji kupoval, já jsem s klidem pila tu z kohoutku a nic. Avšak jsem zvyklá cestovat a má střeva to vydrží.
• Jezdí se tady vlevo – tak se radši rozhlédni na obě strany. A neboj, většina půjčených aut je s automatem. Doprava taky není nikterak hustá.
• S autem z jihu nesmíš na sever – Kypr je rozdělený na řeckou a tureckou část. My jsme se do té severní podívali v hlavním městě Nikósia. K přechodu ti postačí občanka. Akorát s autem půjčeným na jihu se na sever nedostaneš.
• Mysli na klimatizaci – je tu horko. Ubytování bez klimatizace na pokojích bych fakt nechtěla.
• Připrav se na hmyz – bohužel atak švábem nebyl jediný. Za 14 dní jsem měla tu čest ho poznat hned 3x. Jednou i na mých zádech. Špatná zpráva je, že jsou téměř nezničitelní. Nevadí jim prý ani uříznutí hlavičky. Brr… Mimochodem, pravidelně se soumrakem se začali rojit komáři.

Vracím se znovu k otázce, jet nomádit na Kypr? Asi jsem zhýčkaná nebo přesycená cestováním, ale na Kypr bych znovu nejela. Hodně mi připomínal Maltu (styl staveb, žlutost okolo tebe, skalnatá zem bez zeleně, horko, hmyzáci), kde jsem půl roku žila. Za mě je to spíše dovolenková destinace (samá pláž), ale pracovat se tu dá. Přesto jedno pozitivum Kypr má, dopsala jsem tu slibovaný eBook Krok za krokem k práci copywritera.

Inspiroval tě článek k návštěvě Kypru? Nenechávej si ho pro sebe a pošli ho dál do světa. Za jeho sdílení ti patří můj úsměv i dík!